Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě či vnouče získá titul, je to radost. Jenže lidí s tituly je moc. A těch, kteří něco umí vyrobit či opravit rukama, čím dál méně.

Přetitulováno. To je slovo, které používají personalisté. Čím dál víc se mezi nimi mluví o tom, že se vysokoškolským diplomem pyšní i lidé v pracovních pozicích, které to vůbec nevyžadují. Příklad? Dívka vystuduje vysokou školu, obor sociální a mediální vědy. Hledá práci. Najde místo v redakci regionálních novin, má malý plat, nepravidelnou pracovní dobu, to jí nevyhovuje, hledá dál. Nenalézá. Nakonec začne pracovat jako vedoucí v prodejně s kosmetikou.

„Na to jsi studovala?“ ptá se jí babička.

„Samozřejmě. Dělám manažerskou práci, bez vysoké školy bych tu pozici nikdy nedostala,“ odpovídá.

„Dříve se vedoucí obchodu vybíraly z nás řadových prodavaček. Stačilo být vyučená a mít praxi,“ diví se babička, která celý život obsluhovala zákazníky v různých prodejnách.

Agentura Talk Online Panel provedla pro personální společnost Předvýběr.cz  průzkum, který potvrdil, že přetitulováno nyní skutečně je.

Podle dvaceti tří procent dotázaných se nyní tituly dávají i za obory, v nichž stačí kurz či praxe. Padesát tři procent spíše souhlasí s tím, že je to důsledek společenského tlaku, ne potřeby trhu. Pětina lidí míní, že vyšší vzdělání je však vždycky přínosem, i když na některé pozice není nutné. A pouhých pět procent respondentů rozhodně nesouhlasí s tvrzením, akademické vzdělání je na mnohé obory zbytečné, protože nároky na znalosti v práci podle nich neustále rostou.

V mnoha rodinách je považováno za katastrofu, když dítě odmítne studovat.

Běžnější je přístup – musí si udělat jakoukoli školu, klidně za ni zaplatíme, jen ať má titul.

Jenže něco se v tomto směru mění.

„Za pracovní trh můžu rozhodně říct, že dnes už není takový tlak na to mít titul, zaměstnavatele mnohem víc zajímají dovednosti uchazeče o práci. V mnoha oborech je ale pořád ještě vysokoškolský diplom nutný, často spíš z formálních důvodů,“ říká František Boudný, ředitel personální agentury Předvýběr.cz.

Když v jedné rodině vyšlo najevo, že dědeček radí vnukovi, ať se vyučí truhlářem, nastala apokalypsa.

„Snacha po mě řvala jako tur, syn mi řekl, že nemám co mluvit do výchovy vnuka,“ vypráví osmašedesátiletý Jan a pokračuje: „Vnuk je manuálně zručný, pořád do něčeho v dílně dloube, to je u dnešních mladých kluků neobvyklé. Vidím, jak ho baví dělat se dřevem, dokáže z něj vyřezávat krásné figurky, má cit pro detail. No ve škole je průměrný, ale rodiče ho tlačí na gymnázium. Jen jsem navrhl, že by se mohl vyučit tesařem nebo řezbářem si vybrat nějaké zajímavé řemeslo. Znám chlapy, kteří mají různé firmy, jsou vyučení a vydělávají víc než inženýři v kancelářích, kteří se třesou o místa. Ale řemeslníci jedou sami na sebe, nikdo je neohrožuje. Myslel jsem to dobře, ale už raději mlčím. Vnuk se bude hlásit na gympl. Musí. No uvidíme.“

Podle personalistů sami absolventi vysokých škol v poslední době často říkají, že z toho, co vystudovali, v praxi uplatní zhruba polovinu. Třetina držitelů titulů říká, že většina učiva  byla pro práci, kterou nakonec vykonávají, nepoužitelná.

Něco se však v tomto směru mění. Možná se vrátí doba, kterou starší lidé pamatují. Ti, kteří vědí, že pořekadlo – řemeslo má zlaté dno – je pravdivé.

Personalisté i čtvrtina respondentů uvedeného průzkumu odhaduje, že umělá inteligence výrazně sníží hodnotu vysokoškolského vzdělání, protože nahradí mnoho činností, které nyní dělají vysokoškoláci. Týká se to především administrativních oborů. Naopak dvacet tři procent lidí věří, že umělá inteligence zůstane jen nástrojem a nadále bude důležité mít kritické myšlení. Právě k tomu by mělo vést studium. Nicméně kdyby se nyní dotazovaní lidé měli znovu rozhodovat, jaký obor budou studovat, třicet čtyři procent by si vybralo nějaký praktičtější.

Takže, pokud v nějaké rodině děda radí vnukovi, aby se vyučil v nějakém řemesle, není třeba mu za to nadávat. Nakonec se opravdu může stát, že řemeslník uživí rodinu lépe než úředník s vysokoškolským diplomem.  Ale stejně otravné je, když starší členové rodiny naopak tituly obdivují a trvají na tom, že z vnoučka musí být za každou cenu inženýr.