Plul nebem temný mrak
a mně se plakat chtělo,
zbyl z lásky pouhý vrak
a štěstí znehybnělo,
zas končil další den,
v němž chybělo mi ráno,
jen unavený sen
hrál tiše na piáno.

Plul mořem vratký člun
a zvolna klesal ke dnu,
zněl motiv tichých strun
a břeh byl v nedohlednu,
má ústa bez dechu
zas po polibku touží,
i život ve spěchu
si smutek nezaslouží.