Aktivní odpočinek je pro mnohé ten správný "šálek kávy". A není divu. Vždyť jednodenní či vícedenní náročnější pohyb mimo domov (i s parťákem) lze proložit jako sendvič příjemnými odpočinky v podobě lehkých obídků, mlsných kávičkových posezení a zvědavých pokoukání na reálie všeho druhu. Korunovat lze tyto aktivity večerní siestou ve společnosti zapadajícího slunce, třeba se skleničkou vína. Avšak má to jednu podmínku: své starosti a povinnosti i očekávání zůstavších doma, bezezbytku svázané do uzlíku, musíte ponechat zavěšené na háčku v předsíni.

Já a můj přítel, oba už oficiálně senioři, jsme se například rozhodli „sendvičovou aktivitu“ vyzkoušet na kololodi. A protože máme již rozum a nechceme přeceňovat naši seniorskou kondici, při výběru jsme zvolili namísto po moři, jarní plavbu po klidných říčních kanálech Holandska. Dobrodružnost akce byla téměř jistá. Itinerář každé denní plavby byl obháčkován různě dlouhými (do 70 km i více) okruhy vzájemně provázaných cyklotras v přilehlé rovinaté krajině, která nabízela bezprostřední poznávání holandského venkova, historických památek, osamělých větrných mlýnů, kouzelných vesniček i velkých měst.

Třešničkou této cykloturisiky byla jistota, že z každého místa trasy bylo možné v nesnázích, anebo nechuti už šlapat do pedálů, s kapitánem operativně telefonicky vykomunikovat podle momentální pozice lodi nejbližší místo k nalodění, a pak se kochat scenérií luk, pastvin, pobřežního života kanálů do chvíle, než loď dopluje do plánovaného cíle, zakotví a nabídne čas k podvečernímu programu a přenocování. Malinké kajuty v podpalubí slibovaly příjemné odpočinkové útočiště.

Noční přejezd

Ve skupině 10 lidí, s  řidičem (kapitán) a kuchtíkem, jsme vyráželi ze spící Prahy v pohodlném mikrobusu Iveco, který za sebou táhl oplachtěný vozík s elektrokoly, proviantem a osobními zavazadly. Ranní chlad jsme někteří choulostivci překonali pod dekou, kterou nabídlo vybavení autobusku. Čurpausy se pokaždé někomu hodily. Ta ranní za úsvitu umožňovala i provedení nezbytné hygieny a zbavení se ospalků, byla navíc provoněná kafíčkem. Někdo si zakousl domácí svačinku, někdo zakoupil křupavé na pohled neodolatelné pečivo.

Sluníčko si mezi mráčky vesele hopsalo do rytmu monotonní jízdy, která byla zdlouhavá a sváděla ještě ke spánku. Skutečně jsme se probrali teprve za pískavého houkání, když celní holandská policie odkláněla náš mikrobus z dálnice a jala se prověřovat poctivě zaplentovaný vozík. Krásně urostlý „vlčák“ čichal pod lany okolo vozíku. Nic podezřelého, žádný migrant, žádný heroin. Aby služba celníků nevyzněla marně, zeptali se na pár formalit a důvod našeho cestování a pak s úpřímnými úsměvy nás propustili.

Následovalo ještě pár hodin jízdy, při které jsme též mohli vidět moderní periferní zástavbu Amsterodamu. Jakmile na nás jukl metrový bílý holandský dřevák osázený pestrobarevnými tulipány s nápisem „Warmond aan de groote Sloot“, bylo jasné, že nás vítá marína, v níž kotvila pro nás najatá loď jménem Olympia 3.

Nalodění s mnoha překvapeními

Olympia 3 je dáma. Nevysoká, neveliká. Tak akorát na toulání se říčními kanály a k převozu kol. Noclehy jsme trávili v 6 kajutách po dvou lůžkách, kde nechybělo umyvadlo s tekoucí teplou vodou. Úložný prostor byl de facto jen pod postelemi, tudíž jsme tvárné tašky nijak zvlášť nevybalovali. Operativou byly háčky s ramínky, kam se prakticky vrstvilo ošacení. Malé lichoběžníkové okýnko zajistilo mírnou cirkulaci vzduchu, teplo bylo možné regulovat malým žebříkovým topením.

Podpalubí vedle kajut obsahovalo 2 toalety a sprchu, opět s možností použití teplé vody. Jak bafuňářské, když ještě dodám, že postele byly čistě a úhledně povlečené. Zabydleli jsme se okamžitě.

První lodní briefing se uskutečnil na vyvýšeném podpalubí, kde v čalouněném vestavěném sedacím nábytku bylo možné u oválných stolů jíst, popíjet, psát a číst si, odhrnout si záclonky a pozorovat dění v marině či na vodě při plavbě, anebo pozorovat kapitána u kormidla, pokud právě neřídíl loď z paluby. Tento, ze světlého dřeva upravený prostor, dále po schodech sklesal do plnohodnotně vybavené účkové kuchyně. Zde nám kuchař kouzlil úžasné snídaně a večeře. Opravdu – klobouček.

Na ochozu lodě, na zádi, byly úzké schůdky určené k vystoupání na otevřenou horní palubu. Dva kulaté stolečky s židlemi po čtyřech byly příslibem romantického posezení dvojicím, nebo veselé zábavy celé skupině. Věřte, že židle byly před a po cyklovýletech velmi často obsazené.

Křížem, krážem

První trasy na kolech směřovaly k Atlantiku. V oblasti písečných dun jsme si to náramně užili. Nejen výhledů na oceán, ale i nabízeného převýšení, které čítalo pouze max 200 m n.m. Na tuto zátěž jsme sice elektrokola nepotřebovali, ale oceán nám vše vynahradil protivítrem. Ten s námi laškoval po celou dobu pobytu, neustále se otáčel, jako žaba v kyšce, že by se někdy rozhodl vypomoci a opřel se nám do zad, to tedy nééééééééééé, byl nemilosrdný.

Barevné lány tulipánů, narcisů a hyacintů v řadách od světlých do tmavých tónů lemovaly skvěle upravené cyklostezky. Na zemi malované „zuby“ v místě jejich křížení napovídaly, kdo má přednost. Ne vždy se povedlo s logikou tamní cyklodopravy bez chyby zvládnout pravidla dopravního provozu, obzvláště na složitých městských kruhových objezdech s auty, autobusy, koly a chodci. Snaha jednoho upřednostnit vedla téměř ke srážce s druhým, zmatků se napáchalo, to teda! Ale holandští řidiči, cyklisté i chodci jsou k cizincům trpěliví, usměvaví a neskonale slušní.

V cíli jedné z etap, ve starobylém Haarlemu, nás poctil svým alegorickým angažmá tradiční dubnový květinový průvod. Živá sousoší na vozech nepodlehla pomalému hynutí květů, jejich čerstvost a barvitost umocňovaly opojné vůně i doprovodné hudební veselí.

Ať to byly Leiden, Amsterodam s královským palácem nebo červenými lucernami, Gouda se slavnostma sýrů, Utrecht s katedrálou a podplouváním architektonicky nepřehlédnutelného obchodního centra, malebná menší městečka a vesnice, vše nás naplňovalo obdivem. Holanďané mají smysl pro uspořádánost, útulnost a čistotu. Bavila nás skromnost cihlových domečků, hausbótů, doškové střechy, upravené vstupy k lodičkám kotvených na kanálech, zídky osázené vistáriemi, nebo malé předzahrádky zbarvené rozkvetlými cibulovinami. A ty větrné mlýny, točící se při zkrocení větru lopatkami proti směru hodinových ručiček!

Zvláštně pyšný pocit jsme si dopřáli při zajížďce za Ámosem. Naarden je maličké milé kdysi rybářské městečko. Comenius tam má u basiliky sv. Víta velkou bronzovou sochu od sochaře Vincence Makovského. Socha je identická se starším pomníkem v Uherském Brodě. Na dvoře bývalého kláštera a sirotčince je ještě busta J. A. Komenského, zhotovená pražským sochařem Josefem Strachovským. Kaple s hrobem byla zavřená, ale celkově bylo patrné, že není tento velký český člověk zapomenut, a že místu jeho odpočinku je věnována starostlivost a pozornost.

Příště zkusíme Jadran

Vraceli jsme se z pobytu v Holandsku na cyklolodi uťapkaní, ušlapaní, umlsaní lokálními dobrotami, plní nových zážitků a přátelství, objevů a inspirací, ale také výjimečně mentálně odpočatí.

Pokud zdraví dá, pokud bude kondice, naskýtá se úvaha a odvaha naplnit příští sendvič aktivního odpočinku zážitky z Jadranu plavbou mezi některými ostrovy s cyklovýlety po jejich útrobách. Bude to jistě jinak chutnat, ale už nyní se u mapy těšíme.

Fotogalerie