Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci.  Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to málem povedlo. 

Tak honem po dnešním ránu našlápnout kolo a zajet se podívat na krásné hlaváčky. Vytlačila jsem elektrokolo, našlápla a div jsem nespadla. Zadní kolo píchlé. Tak jsem  vytáhla z kotelny několik let nepoužívané mé dobré staré kolo. No bylo zaprášené, rychle jsem ho hadříkem očistila a vyjela. Hlaváčků už bylo pramálo, několik ještě kvetoucích jsem stihla. A když už jsem na oři jednou seděla, tak jsem si řekla, že se projedu po rovině. Jela jsem podél řeky Bíliny, stromy, tráva zářily sytými barvami, krása. Míjela mě skupina vyfintěných starších kolařů, zdravili jsme se. Slunce svítilo, tak si ani nemohli všimnout mého zašlého kolečka a už vůbec ne napůl sežrané šlapky na levém straně. Už nevypatrám pravého viníka i když tuším.

Projížďka byla pěkná i dva menší kopecky jsem vyšlápla spíše jako hlemýžď, než cyklista. Stejně je to obyčejné kolo lepší, lehčí, ovladatelnější než elektro, ale co naplat, když vršky jako za mlada už nezvládnu.. A protože  mi chytré hodinky naměřily slušný výkon a nařídily odpočinek , tak toho využívám a ráda, k vylíčení mého cyklovýletu. A za chvíli půjdu umýt to mé staré dobré kolo, zaslouží si to. A já dobré kafe. Aby mě postavilo na nohy, jelikož před chvílí už na mě mával vnouček s raketou, ale musí počkat až v podvečer. Nic se nemá přehánět že?

Přátelé, vychutnávejme voňavé jaro, tu nádhernou barevnost všemi smysly, ve zdraví, vděčnosti a pohodě. ❤️

Fotogalerie