Když se podívám na kalendář, který mám v  pracovně přímo před očima, vidím jarní dny. Když se podívám ven z otevřeného okna, vidím a cítím něco úplně jiného. Přestože slunce právě teď svítí, ovane mě studený vítr, stromy jsou šedivé a bez listí, dětská hřiště prázdná a ptáci a hmyz zmizeli bůhví kam. Je kupodivu konec března a pozůstatky zimy se tvrdošíjně drží v ovzduší. A výhled podle meteorologů není moc dobrý.

Toto nepříjemné klima má i dopad na moji náladu. Kdo mě zná, tak ví, že jsem silně teplomilný člověk. A s  přibývajícími léty se tento vztah ještě vyostřuje. Za mlada mi to bylo jedno. Jako děti jsme bruslili na Vltavě, která ještě zamrzala, a sáňkovali jsme na svahu pod Bažantnicí, později jsem si užíval zimních radostí s dětmi. Ale nyní, když se k přibývajícímu věku přidružily nepříjemné zdravotní potíže, teplé počasí a slunce mi chybí stále víc a víc.

Mám jaro moc rád, protože po zimě přináší novou energii. Škoda jen, že se ten příliv nové energie neprojevuje pozitivněji na mém zdraví. Na psychice a životním optimismu zaplaťpánbůh ano. Snad jaro přijde konečně ve své plné síle a odežene ty současně nepříjemné zbytky zimy.

Je ovšem zajímavé, že i přes svůj, jednoznačně pozitivní, vztah k jaru musím konstatovat, že většina toho důležitého a příjemného pro můj život se udála na podzim. Když pominu dávné podzimní skoro noční radovánky s mladičkou přítelkyní na plzeňském Lochotíně a podzimní procházky a randění v pražských parcích, přeskočím dlouhou řadu let a jsem najednou v  neobyčejně příjemném podzimním klimatu oblíbeného Středomoří. Ale o tom jsem už několikrát psal ve svých cestopisech, nebudu se proto opakovat.

Jaro a podzim. Dvě rozdílná roční období. A obě v sobě skrývají mnoho příjemného. Na jaře ještě není letní horko, zima zvolna odchází, příroda se pomalu probouzí a tvář krajiny se výrazně mnění. Podzim zase mírní letní horka a procházky podzimní krajinou přináší, alespoň mně, do duše až melancholické nálady a krásné vzpomínky na naše podzimní putování Středozemím.

Průběh roku nám přináší jevy a okolnosti příjemné a občas i nepříjemné a ty se s železnou pravidelností občas vynořují, aby nás utvrdily v našich preferencích, které máme uložené hluboko v podvědomí. Jaro a podzim. Dvě tváře života, které si stále rád užívám.

 

 

 

Litoměřice