On se vzepřel i císaři. Oba se museli vzdát všech práv a titulů a ona musela snášet příkoří a ponížení z důvodu nerovného postavení vůči habsburskému rodu.

Žofie Chotková /1868-1914/ byla vnučkou hraběte Karla Chotka /1783-1868/, který jako nejvyšší purkrabí Království českého významně zasloužil o rozvoj Prahy. Vešel ve známost stavbou tzv. Chotkovy silnice, silnice z Klárova k Písecké bráně. Nechal upravit sousední pozemky, kde vznikly Chotkovy sady s krásnými výhledy na Prahu a Pražský hrad. 

Mladá Žofie byla dvorní dámou Isabely de Croy, manželky arcivévody Bedřicha Rakousko-Těšínského, známého též jako “Markýz Gero“ ze Slezských písní Petra Bezruče. Zde se Žofie seznámila s Františkem Ferdinandem. Isabela de Croy pomýšlela na Františka Ferdinanda jako na budoucího manžela pro svou dceru. Ovšem osud tomu chtěl jinak, František Ferdinand se zamiloval do Žofie a tajně si spolu dopisovali a scházeli se.

Vztah byl nerovný – morganatický, neboť hraběcí rod Chotků nepatřil k rodům rovnocenným s Habsburky. Vztah následníka trůnu s obyčejnou mladou dvorní dámou způsobil u vídeňského dvora skandál. Císař František Josef I. odmítá dát svolení k sňatku. František Ferdinand se dokázal vzepřít i císaři a přes všechny překážky trvá na sňatku s milovanou Žofií. Císař František Josef I. nakonec ustupuje a 1. července 1900 se v Zákupech koná svatba, a to i přes velký odpor strýce Františka Josefa a ostatních příbuzných. Svatby se ovšem nikdo z císařské rodiny nezúčastní. Žofie sice byla povýšena na kněžnu z Hohenbergu, ale po celý život musela snášet příkoří a ponížení při všech ceremoniálních událostech dvora, kdy ani nemohla vystupovat po boku svého manžela.

Po svatbě jim císař přidělil jako rezidenční zámek Belvedere ve Vídni. Bývalé letní sídlo Evžena Savojského, perlu vídeňské architektury, postavenou Mistrem Hildebrandtem.

Později spolu žili v ústraní na zámku Konopiště , který František Ferdinand nechal přestavět.

„Žofi je to nejkrásnější, co jsem od života dostal.“ píše své milované nevlastní matce František Ferdinand.

Ze šťastného manželství se narodili tři děti: Žofie a Ernst na Konopišti, Max ve Vídni v Belvedere. Šťastné manželství ukončil atentát, spáchaným bosensko - srbským politickým aktivistou Gavrilo Principem. Umírající Žofie matně slyší slova milovaného manžela: “Žofi, Žofi, neumírej mi! Zůstaň žít pro moje děti!“ Kněžna umírá první a zanedlouho po ní i František Ferdinand.

Po atentátu v Sarajevu byl na hraběnčinu rakev položen vějíř s rukavičkami, aby byl zdůrazněn její nižší původ.

Tato tragédie se stala podnětem k zahájení 1. světové války.

Z důvodu nerovnosti původu nebylo možné manžele pohřbít v kapucínské hrobce ve Vídni a oba jsou pohřbeni v rodinné hrobce na zámku Artstetten. Na hrobce je nápis: Svázáni svazkem manželství, spojeni stejným osudem.

„Vějíř Žofie Chotkové“ je dílo akademické sochařky Martiny Hozové. Vějíř lze chápat jako dobový symbol ženskosti a s osobností Žofie Chotkové je úzce spojen. Litinová plastika „Vějíř Žofie Chotkové“ se nachází v místech spojených s rodinou Chotkovou, tedy u Písecké brány. Toto dílo zvítězilo ve veřejné výtvarné soutěži, které se zúčastnilo 37 sochařských tvůrců a bylo slavnostně odhaleno 17.6.2019. Fontána „Vějíř Žofie Chotkové“ vznikla ve spolupráci s Janem Paclíkem, který byl zároveň autorem technického řešení fontány. Plastika má kromě estetické funkce také funkci mlhoviště. Z trysek po obvodu vějíře stříká v pravidelných intervalech jemná vodní mlha.

 

Zdroje:

Sigrid-Maria Grőssingová: Tragédie v habsburském domě

Jiří Pernes: O trůn a lásku

 www.sestka.kcz ke dni 7.7.2019