Ano, vážení přátelé; závislost se netýká jen mladých, ale i nás starých. Já jsem toho živým a odstrašujícím důkazem…

Celý svůj život jsem se tomu vyhýbala. Nikdy jsem nepodlehla, a že jsem k tomu v mém dětském věku měla hodně blízko, ba přímo namále, a to dokonce ve škole!

Co vám budu povídat; stalo se to za dlouhého předjarního večera. Venku zima, vítr lámal větve stromů, a kdybych měla kamna, určitě by meluzína skučela v komíně. A v tento ponurý večer jsem náhodou, a to zdůrazňuji, spatřila na internetu jakýsi zdánlivě nevinný příspěvek. V noci jsem se neklidně převalovala pod peřinou; onen příspěvek se mi neustále vracel a jitřil nešťastnou mysl. A ráno, přestože prý bývá moudřejší, jsem si znovu pustila ono krátké a zdánlivě nevinné video, a vida! Sotva skončilo, objevilo se před mýma očima jiné s podobným obsahem.

Odpoledne jsem nevydržela. Podlehla jsem nutkání a vzala útokem první obchod, kde nebezpečné nástroje, co byly použity v oněch videích, prodávají. Večer jsem se rozhodla. Zkusím to, nic se přece nemůže stát, jen to prostě zkusím. Přátelé, radím vám dobře, nevěřte, že to lze jen tak beztrestně zkusit!

A od té doby mě lze spatřit denně, denně (!) jak si dobrovolně ničím ruce, oči, záda, leč duše a srdce u toho plesá. Ano, jsem závislá. Moje závislost je zdá se trvalá, dokud mě nezahubí. Cesta k ní byla  komplikovaná, protože jsem levák a videa byla určena výhradně pro praváky. Ale ani to mě neodradilo, naopak, byla to výzva a boj, jak svůj hendikep a diskriminaci nás leváků překonat.

Přiznám se. Jsem ztracená. Každou chvíli třímám v levé ruce háček a pravý ukazováček mám v zajetí žinylky. Ano, jdu s pravdou ven. Jsem závislá na háčkování.

Možná jste si teď oddechli, že to není tráva, prášky nebo nedej bože tvrdá droga. Ale ujišťuji vás, že do peněz to taky leze. Výsledkem mé závislosti se stávají medvídci, kachničky, kočičky, lišky, myšky, tučňáci, ptáčci, ovečky a jestli to půjde dál, nebude v mém bytě za chvíli k hnutí. Pravda, od některých výrobků mi odpomohli kamarádi, obzvláštní pozornosti se pak těšily před Velikonocemi ovečky a kachničky, taky s medvídky spí několik kamarádů.

Na internetu studuji vzory, techniky, a různé háčkovací fígle. Pak mrknu na stav mého konta a navštívím galanterii. Zde utratím vždycky víc, než chci a domů si nesu materiálu, co by stačil normálnímu jedinci bez závislosti na několik let. Jen medvídků jsem se naučila několik variant!

Není mi pomoci. Vždycky jsem musela něco tvořit, buď obrázky, nebo kamínky, nebo psaní, ale tohle je jinej level. Tohle víc leze do peněz, přestože mi moji kamarádi přispívají na materiál. Taky to zabírá víc místa v bytě, který začíná vypadat malinko infantilně.

Radost z mé závislosti má můj partner Finn, britský šlechtic. Bedlivě mě sleduje a občas mi ukradne klubíčko.

Abyste si udělali představu, jak těžká je ta moje závislost, zde je několik důkazních fotek:

Zde moje úplně první dílo a můj první medvídek. Odmítla jsem počítat a výsledek je patrný. Posléze jsem zjistila, že háčkování se bez počítání prostě neobejde...

Ideální kombinací je pečení kváskového chleba a háčkování. Chleba peču každý týden už dva roky, háčkuju od 15. února.

Tyhle kachničky jsem uháčkovala předevčírem

a tuhle myšku včera.

...a takhle na mě koukají ti, co mi zůstali na krku, zatím co píšu tohle svoje přiznání... kdybyste pocítili nutkání vlastnit nějakou mnou uháčovanou hračku, mrkněte do galerie, jsem připravena! 

Fotogalerie