Také si občas potřebujete pořádně dobít baterky? Já rozhodně ano. Hlavně na jaře. Používám k tomu nejrůznější metody, ale v poslední době jsem si oblíbila krátké a svižné procházky v blízkém okolí naší chaty. Je to zvláštní, protože by se dalo říct, že v těchto místech znám skoro každý kámen.

Čerpání energie tímto způsobem nejlépe funguje, když jdu sama. Vypínám hlubší přemýšlení a nechávám na sebe působit jen své okolí. Vnímám pevnou cestu pod nohama, mírně se vlnící krajinu, chládek přicházející od rybníka, kmeny mohutných stromů na hrázi, zpěv ptáků, koně vytrvale se pasoucí v ohradě, jasně zelenou barvu rašících listů i vůni mladé trávy.

Otisk mého vnímání se patrně ukládá někde v paměti, protože automaticky porovnávám. Z tohoto místa jsem minule už viděla hladinu rybníka. Dnes už je na keřích a stromech čerstvě rašící listí a rybník vykoukne až v zatáčce. Po hodince nenáročné chůze se vracím – svěží, vyrovnaná a hlavně s dobitými baterkami.

Občas se ptám sama sebe, proč mě právě tyto procházky nabíjejí novou energií. Proto, že to tady tak dobře znám? Nebo že se tu cítím příjemně a bezpečně? Či snad proto, že se mohu soustředit více sama na sebe? Nebo mi energii přináší všechna ta voda v krajině? Netuším.

Kouzlo krátkých procházek v okolí místních rybníků objevil i můj muž. Na rozdíl ode mě v tom nevidí nic tak světoborného. V jeho pojetí si prostě sem tam odskočí k rybníku „pokecat s rybami“. Posedí na lavičce na hrázi, pozoruje kapry a počítá, kolik jich za půl hodiny vyskočí nad hladinu. Pak se projde kolem ohrady s koňmi, prohodí s nimi pár slov a vrací se zpět. Ale nakonec se i on pod nátlakem přiznává, že mu tyto krátké procházky dělají dobře.

Místa mých oblíbených procházek můžete najít kousek za jižní hranicí města Hradce Králové. Na potoce jménem Biřička tu jsou čtyři rybníky: Biřička, Cikán, Datlík a Roudnička. Tyto rybníky vznikly už koncem 15. století. V 18. století však byly pod tlakem okolností, stejně jako mnoho dalších rybníků na Královéhradecku, vysušeny a přeměněny v ornou půdu. K jejich renesanci došlo až těsně před koncem 19. století.

První z obnovených rybníků se původně jmenoval Bejšťský, ale po obnově dostal jméno Biřička. Prý podle jednoho zlého biřice, který dohlížel na dělníky při stavbě tohoto rybníka. Dnes je Biřička převážně rekreační rybník. V létě slouží ke koupání, v zimě se na něm bruslí. A v každém ročním období se v restauraci u rybníka mohou zastavit a osvěžit cyklisté i pěší turisté.

 

Rybník Biřička, na pláži

 

U rybníka Biřička

 

Jména dalších tří rybníků zůstala původní. Dalším v pořadí je rybník Cikán. Kdysi i ten míval svou malou pláž, ale mnoho let už ke koupání neslouží. Na jeho hrázi začíná přírodní památka Roudnička a Datlík, která zahrnuje oba rybníky, přilehlé rákosiny, slatinné louky, porosty ostřic i mokřadní olšiny. Oba rybníky slouží k chovu ryb, na Datlíku se chovají i polodivoké kachny. V místních mokřadech se vyskytuje řada vzácných živočichů i rostlin. Část lučních porostů je dnes spásána ovcemi, některá místa jsou občas přepásána koňmi.

 

Potok Biřička tady protéká lužním lesem (2026 jaro)

 

 Barevný podzimní pohled na rybník Cikán (podzim 2025)

 

Rybník Cikán - i tady se občas v zimě bruslí (únor 2026)

 

Cesta kolem rybníků je vhodná pro pěší i cyklisty (jaro 2026)

 

Rybník Datlík - slouží k neintenzivnímu chovu ryb. Čerstvou rybu si tu můžete koupit po celý rok.  (jaro 2025)

 

Posezení u rybníka Datlík.

 

Jedna ze skrytých zátok u rybníka Datlík

 

Hráz rybníka Datlík je zpevněná dubovým  stromořadím

 

Občas se na procházku kolem rybníků vydávám se svým mužem, někdy i s vnoučaty. To však nebývají  procházky mlčenlivé.  Musíme si ukázat všechno, co jsme tu při samostatných pochůzkách objevili. A kupodivu je tu stále něco nového. Pokud jsou koně v ohradách na loukách nad rybníkem, vždycky se u nich na chvíli zastavíme.

 

Tady vypadám seriózně, že?

 

Ale občas si musím taky zablbnout!

 

V lukách se líbí i dětem.

 

Loni na jaře přibyla na naší procházkové trase zcela nová zastávka. V době, kdy je skoro každé volné místo v katastru města zastavěno, byla na malém bezejmenném potůčku stékajícím směrem k rybníkům vybudována soustava šesti průtočných tůní a jednoho tzv. nebeského rybníčku – prý jako příspěvek k zadržování vody v krajině. V okolí tůní přibyly i tzv. plazníky, broukoviště a drobné úkryty pro další živočichy. Pravidelné „prověrky“ tohoto místa ukázaly, že tato novinka pomalu začíná fungovat. I uprostřed horkého léta byla v průtočných tůních voda, jen nebeský rybníček v době bez dešťů občas vysychal. Navíc letos na jaře se celé okolí krásně zazelenalo a vypadá to, že tu malé vodní dílo bylo odjakživa.

 

Nově vybudovaná soustava  tůní v lukách. Vpravo je nebeský rybníček, nemá přítok. V pozadí broukoviště.

 

Největší z tůní (jaro 2025)

 

Svěřit se musím i se svým nejnovějším objevem. U rybníka Datlík na druhé straně hráze dříve bývaly nepoužívané sádky. Ty byly  zrušeny, z celého prostoru byly odstraněny nálety. Došlo tam k vytvoření přírodního biotopu, který zároveň slouží i jako pastvina pro chov skotského náhorního skotu. V prostoru vymezeném elektrickými ohradníky nyní fungují tzv. přírodní sekačky, které by měly sloužit k zachování biologické rovnováhy v této oblasti.

 

 

Mokřady mezi rybníkem Datlík a Roudnička

 

Pastvina na mokřadech u rybníka Datlík. Źivé sekačky fungují a vypadají spokojeně. Jsou prý nenáročné, vydrží po celý rok venku.

 

A takto vypadá náhorní skotský skot zblízka. Fotografie je z wikipedie, Autor: Domaine de la Ganne – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18443223

 

Máte i vy svá oblíbená místa či rituály na doplňování energie?