Je tomu už pár let od doby co z „Daleké ciziny“ přijeli mladí s malou vnučkou, naposledy viděnou jako spící mimino. Z pohledu dítěte to však představuje nekonečně dlouhý kus života. A z dospělého pohledu zase nekritický obdiv a láskyplná snaha vyhovět ve všem, jak jen člověk dokáže.

Rodiče vychovávají, prarodiče rozmazlují. Tento fakt stále platí, jenže babka je zaměstnána hostitelskými povinnostmi. Tak racionální volba komu poskytnout přízeň padla na jinak nevyužitého dědka.

A dědek se snažil tak, jak nejlépe dokázal, ale také si uvědomoval svoji zodpovědnost. Dostal nápad a s vnučkou uzavřel dohodu. V tom smyslu, že ji má rád, ale bojí se o ni, aby se ji třeba nic zlého nestalo. Takže ji nebude bránit ve skotačení a dovádění, ale jakmile vykřikne „STOP!“, tak to znamená skutečný stop. Tedy zastavit se, protože hrozí nějaké nebezpečí.

Vnučka se tvářila, že chápe, ale pro jistotu ji to nechal zopakovat jejími vlastními slovy. Dohodu stvrdili podáním ruky a srdečným objetím.

Po nějaké době už o trochu větší holčička přijela tentokrát do „Blízké ciziny“. Tedy rodiště své matky. Nebylo to moc daleko a tak dědek s babkou přijeli za nimi. Shledání bylo radostné a krásný den lákal k procházce po blízkém okolí. Tedy něco jako lesoparku.

Ženy byly zaneprázdněny hovorem o věcech a radách užitečných a potřebných. No a dědek, tu upozornil na spadané žaludy, tam dále zase na myší díru. Po neúspěšných pokusech tu paní myš vylákat ven zase vymyslel závod v běhu pozpátku k tam tomu stromu a samozřejmě prohrál.

Spokojené dítě, hodné dítě! Ale i dítě si uvědomí, že snadněji vyhraje, pokud si ponechá určitý náskok. Proto se stále pohybovala kousek před námi a občas vyvolala sama závod v běhu.

Tak se zase rozběhla, ale neviděla cestu křižující tu naši. Ale dědek viděl a v zoufalství, že nemůže nijak zasáhnout, zavolal, přesněji vykřikl domácí podobu jejího jména s dovětkem „STOP!“.

A stal se asi zázrak, ona zastavila na místě, jako by ji přikoval k zemi. A o malý kousek dál se přehnala skupina cyklistů. Zbledla a zřejmě pochopila, co znamená význam té dohody uzavřené tenkrát, už tak strašně dávno.

Bolí nožičky, oznámila a natáhla ruce s jasnou výzvou, vezmi mě na ramena. Dědek pochopil a vyhověl. „A ještě mi něco vyprávěj, prosím“, následoval další požadavek. Nezbylo jinak, než vyhovět.

„Za devatero horami a desatero řekami bydlela malá princezna, která spolu s královnou a panem králem nastoupila do letadla a letěli do země krále Dědka.“ A tam v té daleké zemi…

Jak pokračovat dál, to ještě ani sám vypravěč nevěděl. Ale než letadlo s princeznou přistane, určitě něco si sám vymyslí. Logiku to moc mít nemusí, ona české pohádky stejně nezná.

A bude muset rychle vymýšlet dramatické příběhy neboť za nedlouho přijede druhá princezna. Mladší sestra té o niž je příběh. A protože ta mladší princezna je ještě více akční, nejdůležitější a prvotní bude uzavření osvědčené dohody o zvolání STOP!