Karlovy Vary jsou slavné lázeňské město v západních Čechách, založené ve 14. století císařem Karlem IV., město, kde se léčivé minerální prameny setkávají s historií a kulturou. Nejen za účelem zlepšení zdravotního stavu je proto ráda navštěvuje i naše věková kategorie. A tak o nich na stránkách i60 již vyšlo více článků včetně fotografií, od nejstaršího z května 2018 (viz www.i60.cz/clanek/detail/19668/lazne-v-laznich) až po sadu článků od Vladislavy Dejmkové (viz www.i60.cz/clanek/detail/32626/karlovy-vary-po-schodech-nahoru-a-dolu, www.i60.cz/clanek/detail/34723/karlovy-vary-to-nejsou-jen-kolonady-a-prameny či www.i60.cz/clanek/detail/36779/karlovy-vary-mesto-zazitku).

Takže zajímavosti, památky, hotely, lázeňské domy a naučné stezky v Karlových Varech byly již popsány, ale jak to vlastně je s prameny v Karlových Varech?

Uvádí se, že v oblasti Karlových Varů vyvěrá asi 80 termálních vývěrů, ale jen 15 je upraveno jako oficiální prameny pro lázeňskou léčbu. Těchto 15 hlavních minerálních pramenů je svedeno do pramenních váz a většina z nich je přístupná veřejnosti na kolonádách. Složení vody jednotlivých pramenů, ani jejich léčivá síla se během 650 let léčení nezměnila.

Nejznámější a hlavní pramen je Vřídlo na Vřídelní kolonádě. Je nejvydatnější ve městě, vyvěrá z hloubky cca 2000 metrů, je horký 72 až 73 °C a gejzír stříká v kolonádě až 12 metrů vysoko. Není určen k pití, ale voda z Vřídla se používá v lázeňských domech. Prameny, které jsou de facto vodou ze zřídla napájeny, a tudíž mají prakticky stejné chemické složení, jsou Mlýnský pramen, Rusalčin pramen, Pramen knížete Václava I., Pramen knížete Václava II., Libušin pramen a Skalní pramen, všechny na Mlýnské kolonádě, a dále Tržní pramen a Dolní zámecký pramen, oba na Tržní kolonádě. Tyto prameny se liší jinou teplotou (cca 30 až 65 °C) a obsahem kysličníku uhličitého, což je dáno rozvodem vody z Vřídla, která cestou ochladne nebo je technicky upravena. Sadový pramen, Pramen Svoboda, Železnatý pramen a Hadí pramen mají trochu jiné vlastnosti, protože vyvěrají jiným způsobem. Zde je přehled všech 15 pramenů a jejich umístění sestavený podle časového vývoje jejich zpřístupňování veřejnosti:

1.  Vřídlo – Vřídelní kolonáda

2.  Pramen Karla IV. – Tržní kolonáda

3.  Dolní zámecký pramen – Tržní kolonáda

4.  Horní zámecký pramen – Zámecká kolonáda

5. Tržní pramen – Tržní kolonáda

6.  Mlýnský pramen – Mlýnská kolonáda

7.  Rusalčin pramen – Mlýnská kolonáda

8.  Pramen knížete Václava I. – Mlýnská kolonáda

9.  Skalní pramen – Mlýnská kolonáda

10. Sadový pramen – Sadová kolonáda

11. Pramen Svoboda – altán u Lázně III

12. Železnatý pramen – park u Sadové kolonády (dříve mimo hlavní kolonády)

13. Pramen knížete Václava II. – Mlýnská kolonáda, zpřístupněn veřejnosti v roce 1965

14. Libušin pramen – Mlýnská kolonáda, zpřístupněn veřejnosti v roce 1974

15. Hadí pramen – Sadová kolonáda, zpřístupněn veřejnosti v roce 2021

Zpřístupňování pramenů veřejnosti probíhalo postupně. Už ve středověku bylo známých první 5 pramenů v přehledu. V 18. století s rozvojem lázeňství byly zpřístupněny prameny 6 až 8 v přehledu. V 19. století, zlaté éře lázní, k nim přibyly prameny 9 až 12, z toho Sadový pramen v roce 1809 (plně využíván byl po úpravách Sadové kolonády mezi roky 1850 až 1860), Skalní pramen roku 1845, když byla odsekána část skály u řeky Teplé, a Železnatý pramen cca v polovině 19. století. Mezi roky 1870 až 1880 byl objeven a zpřístupněn Pramen Svoboda. Prameny 13 a 14 byly veřejnosti zpřístupněny ve 20. století. Jako zatím poslední byl objeven v roce 2001 Hadí pramen při průzkumu pramenní oblasti, zpřístupněn veřejnosti však byl až v roce 2021. Hadí pramen má nižší mineralizaci než většina ostatních pramenů a chladnější vodu (cca 30 °C). Časový vývoj zpřístupňování karlovarských pramenů veřejnosti nebylo snadné sestavit, protože v různých zdrojích se často informace rozcházely. Tak alespoň že jsem se s pořadím trefil u pramenů Svoboda, Mlýnský a Skalní, jak jsem si přečetl v článku Íčkařky Jaroslavy Handlové, která v Karlových Varech zapustila kořeny (viz www.i60.cz/clanek/detail/32337/svoboda-v-karlovych-varech).

A proč je tedy třináctým pramenem nazývána Becherovka? Zkusme jít do historie.

Před více než dvěma stoletími se Becherovka začala prodávat pod označením žaludeční kapky Anglická hořká. U zrodu stál Josef Vitus Becher, který ji začal prodávat v Karlových varech v roce 1807. Tajemství receptury, tj. extraktu ze směsi více než dvaceti druhů bylin a koření v alkoholu bez žádných chemických přísad, pak svěřil svému synovi Johannovi (5.4.1813 – 1.4.1895), jehož podpis je dnes na každé lahvi Becherovky. Ten firmu převzal v roce 1838, značně rozšířil výrobu, postavil novou továrnu na Steinberkách (dnešní Jan Becher muzeum) a likér začal stáčet do typických plochých lahví (od roku 1907 odlévaných ze zeleného skla). Becherovka se začala vyvážet do ciziny, mimo jiné do Německa či Francie, od roku 1904 též na císařský dvůr v objemu 50 litrů Becherovky měsíčně (viz www.i60.cz/clanek/detail/3957/na-cisarsky-dvur-putovalo-mesicne-padesat-litru-becherovky?lang=2%29). V roce 1871 převzal vedení společnosti na téměř tři desetiletí syn Jana Bechera, Gustav, než předal vedení svým synům Michaelovi a Rudolfovi. Posledním členem, respektive členkou rodiny v čele továrny byla Heda Becherová, dcera Alfreda Bechera. Ta vedla továrnu po celou druhou světovou válku. Kvůli Benešovým dekretům byla ona i všichni Becherové vystěhováni z Karlových Varů a výrobní závod i recept Becherovky přešel do vlastnictví českého státu a jako státní podnik Jan Becher – Karlovarská Becherovka fungoval do roku 1990, což bylo de facto štěstí, protože po znárodnění v roce 1945 prodej Becherovky upadal a v padesátých letech byl do vedení továrny vyslán Václav Lupínek s úkolem ukončit výrobu a továrnu zavřít. Místo toho ale pokusil slavný likér zachránit, což se mu podařilo i díky tomu, že v továrně začal vyrábět i sodovky. Po listopadu 1989 následoval proces privatizace, kdy podíly z kuponové privatizace začala konsolidovat česká investiční skupina Salb, jejíž vlastníky byli Karel Schwarzenberg, Patria Finance (spoluvlastníkem byl např. Zdeněk Bakala) a Pernod Ricard. Francouzská společnost Pernod Ricard, jeden z největších světových výrobců alkoholických nápojů, nakonec v roce 2001 Becherovku již plně ovládla a zvítězila nad dalšími uchazeči Stock Spirits Group či Rudolf Jelínek, a to zjevně i proto, že dořešila jak paralelně probíhající výrobu likéru označovaného jako „Becherovka“ Zdeňkem a Jiřinou Hoffmannovými od roku 1998 na Slovensku (viz www.idnes.cz/ekonomika/domaci/becherovka-vyhrala-spor-o-znacku-hoffmann-jde-do-vezeni.A080708_140533_ekonomika_fih) , tak známko-právní spor o značku Becher/Becherbitter s německo‑švýcarskou společností Underberg. Jako ochranná známka byla Becherovka a její německý ekvivalent Becher Bitter zaregistrována v roce 1922, ale v historii se firma musela potýkat s napodobeninami a s nimi souvisejícími soudy. Pernod Ricard zavedl nové typy Becherovky (Lemond, Cordial, KV14 a Becherovka Unfiltered), výrobu Becherovky zmodernizoval a přesunul ji z původní historické budovy „Steinberka“ do nové výrobní haly v oblasti Bohatice v Karlových Varech. V původní budově je dnes návštěvnické centrum The Home of Becherovka. Na konci roku 2023 uzavřel Pernod Ricard dohodu o prodeji Becherovky největší polské soukromé potravinářsko-nápojové skupině Maspex Group (v Česku prodává např. džusy Relax – viz https://maspex.com), která se 1.května 2024 stala novým vlastníkem Becherovky a je jím dosud.

Přezdívka becherovky na třináctý karlovarský pramen vznikl spontánně mezi lázeňskými hosty a místními pravděpodobně už v polovině 19. století, kdy se likér pil jako „léčivý“ mezi tehdy již známými dvanácti skutečně léčivými prameny. Nezanikla ani po roce 1965, kdy byl zpřístupněn skutečný 13. pramen knížete Václava II, a začala se používat jako marketingový tah v době socialismu v komerční propagaci i mezi lidmi.

Co se týká pití becherovky, její chuť a vůně nejlépe vyniknou, pokud je servírována ledově namražená (o teplotě −4 až −6 °C). Proto je doporučeno uchovávat jí v mrazáku. Její slavná kombinace s tonikem pod označením „beton“ byla poprvé představena na mezinárodní výstavě EXPO v Montrealu v roce 1967 a zařadila se mezi koktejly jako české rodinné stříbro. Beton lze navíc vymazlit ještě žlutým melounem – viz video na www.youtube.com/watch?v=zipJacJazdM. Zaměstnanci bývalého sovětského konzulátu v Karlových Varech svého času pili becherovku smíchanou s tradiční ruskou vodkou. V návštěvnickém centru The Home of Becherovka (Jan Becher muzeum) pak spiklenecky sdělují, že ještě existuje neoficiální koktejl „Lavina“, který se pije na zahřátí a jehož podstatou je teplá Becherovka a červené víno. Nicméně přesný recept na přípravu tohoto koktejlu byl publikován již v lednu 2020 na stránkách i60 v rámci článku o zimních horkých „nakopávákách“ (viz www.i60.cz/clanek/detail/24882/zimni-horke-nakopavaky-jak-pripravit-nejlepsi-svarak-nebo-irskou-kavu).

A tím se dostávám k muzeu becherovky (viz www.becherovka.com/) na adrese T. G. Masaryka 282/57, Karlovy Vary, nedaleko od hlavního autobusového nádraží. Základní prohlídka historické expozice s průvodcem a degustací čtyř různých vzorků vyjde na 290 Kč. Senioři nemají žádnou slevu. Lze ale zakoupit turistickou kartu Karlovy Vary REGION CARD (viz www.karlovyvary.cz/cs/karlovy-vary-region-card), s níž je vstup do muzea zdarma. A nejen tam, ale např. i do nově zrekonstruovaných Císařských lázní (viz www.cisarskelazne.cz), do podzemí Vřídla, na lanovku k rozhledně Diana, na Zámeckou věž (viz https://zameckavez.cz), do muzea Moser & Sklářská huť (viz www.moser.cz) a na další místa – jejich seznam je na odkazu https://karlovyvarycard.cz/cs/navstevni-mista. Karta platná 2 dny stojí 590 Kč.

Fotodokumentace z muzea becherovky následuje za článkem – sud, v němž becherovka zraje, označený kryptogramem, popis kryptogramu, který je na přední straně aktuálně prodávaných lahví, historický vývoj lahví, přehled výrobků, z nichž se čtyři vzorky ochutnávají, lázeňské oplatky, které lze jako „becherovský“ suvenýr koupit v obchůdku muzea a dva propagační plakáty, kde ve druhém je provedena montáž dne návštěvy muzea s medailonky autora článku a jeho partnerky.

O prohlídky muzea becherovky je značný zájem, tak si návštěvu rezervujte s předstihem. Mimochodem 24. dubna 2026 se bude konat Koktejlový speciál – večer Jana Bechera od 18 do 22 hodin s barmanskou show a vystoupením Zdeňka Izera se vstupným 150 Kč (viz www.becherovka.com/navstivte-nas/#co-je-noveho).

 

Další zdroje informací:

https://alkoholdrink.cz/alkohol-drink-becherovka-13-karlovarsky-pramen/ – historie, postup výroby, tajné složení, podávání Becherovky, koktejly

https://english.radio.cz/becherovka-unique-herbal-liquor-karlovy-vary-8717307 – podrobná historie

www.penize.cz/investice/18330-becherovka-liker-z-lekarny – historie včetně průběhu privatizace po roce 1990

https://archiv.hn.cz/c1-923539-underberg-chce-v-souboji-o-privatizaci-becherovky-podporit-jen-bohemii-sekt – pozice Underbergu v privatizaci Becherovky