V roce 2030 bude v západních zemích čtyřicet procent žen ve věku mezi pětadvaceti a pětačtyřiceti lety žít single. Je to zpráva děsivá nebo optimistická? Těžko říct. Ale starší dámy, které žijí samy, často těm mladším říkají: single život je lepší než špatné manželství.

Je třeba se vdát. Protože vdaná žena má snazší život. Muž rodinu zabezpečí, uživí. Co by si ženská chudinka sama samotinká na světě počala? Takový přístup byl běžný po staletí. Ještě generace současných osmdesátnic a starších ho v mládí považovala za správný. Vlastně je ani nenapadlo nad takovým tématem nějak přemýšlet. Běžně slyšely: „Ty ještě nemáš kluka? No pozor, abys nepřebrala, však ti je už dvacet!“

Mnohé z nich nyní stáří tráví samy. Partneři jim zemřeli, neboť v průměru muži umírají dříve. Některé jsou smutné, protože měly hezká manželství. Některé si tak trochu oddechly a pak se nadechly.

„Zní to hrozně, ale já od sedmašedesáti, kdy mi zemřel muž, prožívám hezký čas. Naše manželství bylo ke konci dost otravné, v podstatě jsme byli jen spolubydlící s rozdílnou představou o životě. Muž byl celý život dominantní, já ho obskakovala. Teď obskakuju sama sebe. Dělám věci, které jsem nikdy nedělala. Třeba se do jedenácti válím v posteli. Nebo naopak jdu v šest ráno na vlak, cestou se kochám východem slunce a v osm ráno se už procházím v Beskydech. A dokonce jsem se  vypravila sama k moři. S cestovkou, ale sama. Jednolůžkový pokoj byl sice brutálně drahý, ale stálo to za to. Kdyby mi někdo řekl, že na prahu sedmdesátky budu sedět sama v baru na pláži v Itálii a popíjet limoncello, nevěřila bych,“ vypráví Šárka z Ostravy, bývalá učitelka v penzi.

Podobně jako ona žijí tisíce žen.

„Ženy nyní utvářejí podobu cestovního ruchu. Rozhodují, vybírají destinace, inspirují ostatní. Pozorujeme nárůst sólo cestování, ale i vícegeneračních nebo přátelských výletů, kde ženy hledají zážitky šité na míru jejich potřebám,“ uvedl František Reismüller, ředitel České centrály cestovního ruchu CzechTourism.

Psychologové a sociologové čím dál častěji mluví o jedné z největších společenských proměn v dějinách. A sice – manželství už není samozřejmou součástí života. A už vůbec není jeho cílem, naplněním. Ekonomové z banky Morgan Stanley zveřejnili prognózu, že do roku 2030 bude čtyřicet pět procent žen v takzvaně plodném věku žít single. To znamená, že mnohé z nich nebudou mít nejen muže, ale ani děti. Součástí zkoumání tohoto fenoménu je průzkum profesora Paula Dolana, který příčinu obliby singl života označuje takto: ženy pochopily, že jim manželství nepřináší štěstí.

Je to odvážné tvrzení a mnohé ženy by se pod něj rozhodně nepodepsaly. Mnohé však ano. A podle tohoto průzkumu je stejně přirozené žít šťastně v páru jako žít šťastně single. Akorát že dříve ženy tuto možnost volby neměly. Když některá chtěla být sama, byla považována za divnou. Za starou pannu, kterou nikdo nechce.

„Pamatuji si na jednu rodinnou oslavu, při které do mě příbuzní rýpali, proč nemám muže. A já tehdy řekla, že chci žít sama. Že se chci věnovat práci, že necítím touhu po dětech. Bylo to jako by do místnosti udeřil blesk. Máma mi pak vyčítala, proč jsem to řekla, v rodině se nemluvilo o ničem jiném. Byla jsem pro příbuzné kariéristka, bezcitná mrcha, jakási zrůda, která nechce děti. Navíc jsem nikdy nebyla nějaká extra krasavice, takže rodinná rada nakonec došla k závěru, že mě stejně nikdo nechce,“ vzpomíná nyní osmaosmdesátiletá Věra, bývalá lékařka na dobu, kdy jí bylo třicet.

Nyní to, co tehdy řekla, říkají mladé ženy běžně. A málokdo si dovolí jejich názor zpochybňovat. I když ho třeba někdo nechápe, mlčí, protože v současné hyperkorektní době je lepší mlčet.

Rozsypala se obvyklá výstavba života – škola či učení, v osmnácti či dvaceti svatba, děti, pak péče o domácnost, případně práce, ve které ovšem žena nedělá kariéru. Nyní je to naopak. Ženy studují déle, pak nastupují do práce, ve které kariéru dělají. Jsou samostatné, uživí se samy. Cítí, že kdyby žily v partnerství, jejich život by byl složitější. A ony jsou s tím svým spokojené, takže vstup do manželství oddalují. Až je najednou takzvaně pozdě. Což jim nevadí, protože si už na single život stejně zvykly.

„Nejspokojenější se nakonec ve vyšším věku jeví být ženy, které jsou single a bezdětné. O mužích se to říct nedá, ti naopak z manželství profitují. Muži, kteří žijí léta single, mají horší fyzické i psychické zdraví, méně o sebe dbají. U žen je to naopak, ty single mají víc času samy na sebe, pečují o sebe, o své zdraví dbají,“ uvedl Paul Dolan.

Velkou část single žijících osob již delší dobu tvoří ženy ve věku nad šedesát. Vdovy, rozvedené, ale přibývá mezi nimi i těch, které se nikdy nevdaly. A právě ony často potvrzují, že když si žena na single život zvykne, už se obává pustit si do života partnera. Přesněji, žít s ním v jedné domácnosti. Tyto zkušené dámy už mají jasno v tom, že by se jím tím život drobátko zkomplikoval.

Podle výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR ženy v předdůchodovém a důchodovém věku, z nichž mnohé vychovaly děti, častěji volí single status nebo vztah bez společného bydlení.

Jinými slovy, dámy z této generace až ve vyšším věku přišly na to, v čem nyní má poměrně jasno čím dál více mladých žen. A sice, že single život už neznamená – ta je divná, tu nikdo nechce.