Můj vztah k jídlu je odjakživa velmi pozitivní – a to jak k jeho přípravě, tak i ke konzumaci. Nevím přesně proč. Snad proto, že se náš rodinný život odehrával hlavně v kuchyni? Od malička jsem se tam pletla někomu pod nohy, a tak mě babička i maminka velmi brzy zapojovaly do přípravy jídla. Některé z receptů svých prarodičů i rodičů používám dodnes.

 

V hlavní roli králík
V době, kdy v kuchyni kralovala moje babička, se maso vařívalo mnohem méně než dnes. Oblíbeným domácím zdrojem masa býval králík. Prarodiče měli malou králíkárnu ve starém altánu na velké zahradě. Příprava králičího masa bývala tak trochu obřad, na kterém se koordinovaně podíleli dědeček i babička.

Zabíjení králíka měl na starost dědeček, a my děti jsme se to obvykle dozvěděly, až když bylo po všem. Babička králíka vykuchala a stáhla z kůže. Vlastní pečení pak přebíral dědeček. Vydatně pokmínované králičí maso se spoustou nakrájené cibule a kouskem vepřového bůčku se peklo na kamnech v litinovém pekáči pod těžkou pokličkou. Dědeček maso pečlivě obracel a podléval. Králík se tehdy většinou podával s bramborovým salátem. V době mého dětství chutnal božsky.

Když se moji rodiče přestěhovali do Pardubic na sídliště, žádná králíkárna už nebyla v dosahu. Přes ulici bylo sice řeznictví, ale králičí maso tam prostě neprodávali. Až po několika letech jsme zjistili, že ve městě je malý obchod se zemědělskými přebytky. Tam se dali koupit „přebyteční“ králíci z domácích chovů – a tak se králičí maso zase dostalo na náš rodinný stůl.

Dnes není problém čerstvé králičí maso koupit. V kuchyni s ním pracuji poměrně často a připravuji ho na mnoho způsobů. Ale na původní recept svého dědečka jsem nezanevřela – občas se k němu pokorně vracím. Zejména když vařím pro své děti či vnoučata a nechci je vystavovat svým experimentům. Jako přílohu k pečenému králičímu masu většinou místo klasického bramborového salátu připravuji tzv. lehký bramborový salát.

 

Králík na cibuli

 

Suroviny:
1 králík
200–400 g vepřového bůčku
400 g cibule
sůl
2 lžíce kmínu
2 lžíce sádla

Králíka opláchneme, osušíme a potřeme solí po povrchu i zevnitř. Také vepřový bůček osolíme a vložíme ho do králičí dutiny. Množství bůčku volíme podle chuti; lze ho nahradit i kouskem vepřové krkovičky. Společná úprava obou druhů masa má svůj důvod – králičí maso je poměrně suché, a tak pečením s bůčkem získá na šťavnatosti a chuti.

Pekáč vytřeme sádlem (lze použít i jiný tuk, ale se sádlem je to prostě nejlepší). Vložíme maso, posypeme ho hojně kmínem a zasypeme nakrájenou cibulí. Přilijeme asi 1 cm vody, pekáč přikryjeme a dáme péct do trouby vyhřáté na 200 °C. Občas kontrolujeme a podléváme. Po asi hodině pečení víko odklopíme a necháme maso zezlátnout.

 

Lehký bramborový salát

 

Suroviny:
500 g brambor
1 cibule (nejlépe šalotka)
2 stroužky česneku
1 lžíce nasekané pažitky
1 lžíce citronové šťávy
drcený pepř
sůl
2 lžíce olivového oleje

Brambory uvaříme v osolené vodě se špetkou kmínu. Ještě teplé je nakrájíme na silnější plátky či kostky. Smícháme pažitku, nakrájenou cibuli, na plátky nakrájený česnek, olivový olej, pepř a trochu soli. Touto směsí zalijeme brambory a lehce promícháme. Salát podáváme teplý – má skvělou chuť i příjemný vzhled.

 

Nelze zapomenout ani na bramborové placky
Pod pojmem bramborové placky si můžeme představit leccos. Ale v tomto případě jde o placky z vařených brambor, pečené v troubě nebo přímo na plotně. Připravovala je moje babička, maminka a peču je i já pro svá vnoučata, když jsou u mě na prázdninách. Jejich příprava je sice časově náročnější, ale výsledek stojí za to.

 

Placky z vařených brambor

Suroviny:
1,5 kg brambor
200 g hrubé mouky
2 vejce
1 lžička soli
(100–200 g uzeniny – volitelně)

Brambory důkladně omyjeme a uvaříme ve slupce v osolené vodě. Ještě teplé je oloupeme a rozmačkáme (nebo jemně nastrouháme). Přidáme mouku, vejce a sůl a na vále vypracujeme těsto. Je-li příliš řídké, přidáme trochu hrubé mouky, ale opatrně. Čím více mouky, tím jsou placky tvrdší. V této fázi můžeme do těsta zapracovat uzeninu nakrájenou na malé kostičky. Z těsta vykrajujeme lžicí větší kousky, rukama vytvoříme kuličky a ty rozválíme na placky asi 7 mm silné. Přeneseme je na vymaštěný plech a pečeme v troubě vyhřáté na 200 °C. Jakmile placka zčervená, otočíme ji a dopečeme i z druhé strany. Placky podáváme teplé. Pokud jsou bez uzeniny, můžeme na každou přidat ještě tenký plátek másla. 

 

A něco sladkého na závěr
Moje babička i maminka pekly každou neděli něco sladkého. Pokračovala jsem v tom i já, zejména v době, kdy jsem vařila a  pekla pro  čtyři muže. Většinou šlo o klasiku – kynuté buchty, koláče a bábovky. Ale jeden recept se z této rutiny vymykal - maminčiny zmrzlé koláčky.

Dělávala je jen zřídka, protože jsou poměrně pracné. Nikdy mi neřekla, proč se jmenují „zmrzlé“. Až později mi došlo, že asi  kvůli jejich bělostnému vzhledu, který připomíná sníh. Recept mi nedávno připomněla moje sestra, která ho ztratila a loudila ho ode mě. Tyto koláčky peču nejraději s jemnou ořechovou nádivkou. A to nejen pro vnoučata, ale i na různé oslavy.   

 

Maminčiny zmrzlé koláčky

Suroviny:
1 hrnek hladké mouky
1 hrnek hrubé mouky
30 g kvasnic
1 vrchovatá lžíce cukru krupice
200 g másla
2 vejce
6 lžic mléka
špetka soli
moučkový cukr na obalení

Pozor! Tento recept nezahrnuje suroviny na nádivku ani na žmolenku.

Hrnek mouky odpovídá zhruba čtvrtlitrovému hrnku. K mouce přidáme máslo nakrájené na kousky, cukr, špetku soli, dvě celá vejce a  rozdrobené kvasnice. Rukama vypracujeme hladké těsto, které nenecháváme kynout. Rozválíme ho na válu na tloušťku asi 4 mm a  rozkrájíme na čtverce o velikosti 5 × 5 cm. Každý čtverec plníme lžičkou tužší nádivky (povidla, zavařenina, tvaroh, mák, jablka, ořechy apod.). Rohy zvedneme a velmi pevně spojíme. Spoj zakryjeme hrudkou žmolenky. Koláčky klademe na vymaštěný plech dál od sebe, protože se při pečení dost zvětší. Pečeme ve středně vyhřáté troubě (asi 190 °C). Koláčky při pečení nádherně voní a lákají všechny živé bytosti z okolí. Jakmile okraje začnou červenat, vyndáme je z trouby. Ještě horké je poprášíme moučkovým cukrem. 

 

Praktická  poznámka 
Moje babička i maminka si recepty psaly na malé papírky a zakládaly je do svých oblíbených kuchařek. Já jsem jejich ručně psané recepty dlouho uchovávala jako rodinný poklad. Začátkem tohoto tisícíletí jsem za pomoci svého syna založila na internetu svou elektronickou sbírku receptů pod názvem Česká hospodyňka. Dnes obsahuje více než 3000 vyzkoušených receptů s praktickými návody a je přístupná všem. Využívá ji nejen celá naše rodina, ale i spousta dalších lidí. Možná si trochu fandím, ale doufám, že tímto způsobem předávám i ná něco užitečného dalším generacím.