Stárnutí poznáme na dětech, ale také na hudbě mládí, která se zakousla pod kůži, uložila do hlavy a zabydlela v srdci.
Až žensky něžný hlas Petra Nováka nešlo přeslechnout a hektický život přehlédnout. Bojoval s démonem alkoholu a k tomu bafal šedesátku denně. Zdravý životní styl ho míjel, jestli se o něj vůbec pokoušel. To ale nemění vůbec nic na tom, že byl výjimečný a jeho hity nesmrtelné. Hvězdičko blýskavá, Náhrobní kámen, Povídej, Já bude chodit po špičkách, Přátelství na entou, Klaunova zpověď...Pro dnešní generaci neznámé, možná až nezajímavé, ale ne tak pro nás pamětníky. Ostatně o tom vypovídalo věkové složení publika, které komplet zaplnilo sál Lidového divadla ve Svitavách. Kdyby se sečetl a od letopočtu odečetl věk posluchačů, dostali bychom se až někam do prvohor.

Bylo dojemné sledovat nás dědečky a babičky, někteří už o berlích, jak pookřáli. Přispěla k tomu i kapela George & Beatovens v původním složení v čele v Karlem Kahovcem. Ani osmdesátka Viktora Sodomy nezabránila přispět k zdárnému koncertu. Mladou generaci zastupoval Petr Bende, který při vlastním doprovodu na piáno zazpíval Klaunovu zpověď. Na violoncello mu sekundoval Michal Pavlík, svého času člen Čechomoru. Skladbu jsem měl tu čest vyslechnout na živo kdysi dávno, ještě za komančů na koncertě kdesi v Praze. Po celou dobu při ní klečel. Byl to úžasný emotivní zážitek.

Několik jeho hitů jsme hrávali v době mého aktivního muzicírování.

V roce 1969 si na Bratislavské lyře dovolil vyhlásit minutu ticha za Jana Palacha. To by si z „bezpečnostních“ důvodů netroufla žádná tehdejší hvězda. Asi proto, že on si na hvězdu nehrál a přesto hvězdný byl. Jeho spoluhráči a kamarádi jednohlasně tvrdili, že byl moc hodný člověk.

Petr Novák zemřel předčasně v roce 1997 ve věku nedožitých 52. narozenin. Přesto toho stihnul hodně. 

Na závěr se tleskalo ve stoje a někteří si stoupli na židli, a kdyby to šlo, tak možná až na střechu.