Váhám,

kdysi jsem sloužil u policie, tenkrát SNB.Nastoupil jsem po škole u PMJ-tedy Pohotovostní motorizované jednotky.Dnes prvosledové hlídky jak je znáte z televize. "péjáci" byla zvláštní sorta. Ke všemu totiž přijeli první.Vloupačka, rvačka, domácí násilí, sousedské spory, kočka na stromě, vražda, náhlé úmrtí, porod, dopravní nehoda...a se vším si museli poradit, minimálně do doby příjezdu specialistů. Za ty tři roky co jsem tam sloužil, jsem zažil leccos, příběhy humorné, vážné i ty nejpříšernější věci co si nelze ani představit.

No a váhám, jestli alespoň s těmi humornými zážitky se nepodělit.Prosím nehledejte v tom žádnou oslavu dob minulých, žádnou politiku, spíš něco na způsob četnických humoresek i když k stejnojmenému seriálu bych to přirovnával nerad.

tak na zkoušku dva kousky:

Ťafka

Nastoupil jsem do první ostré služby u péjáků.Nafasoval špektašku což byla kožená plochá brašna a v ní baterka, propisky, metr, nějaká služební lejstra, blok, plácačka na zastavování...no a většinou taky svačina-odtud špek taška.Taky novou uniformu, nárameníky s novýma hvězdičkama a pak osobní zbraň. Tehdy ČZ vz.50/7,65.

Jako nové ucho, jsem vyfasoval i staršího zkušenějšího kolegu a šestnáctku žigula.To bylo tehdy docelé péro a i to celkem jelo.

Hlavně se hned ze začátku do ničeho neser! dostalo se mě dobře míněné rady. A tak jsme vyjeli.Já s pocitem, že tedy teď! bude v té Praze pořádek!-no mladej a blbej.

Sjižděli jsme kolem Vlachovky a točili se tzv. Heidrichovým obloukem. Tenkrát tam ještě nějaká tříproudovka nebyla a ten krásný památník parašutistů také ne.

Náhle skřípění brzd, že jsem se skoro rozplác o okno.Na přechodu ťapala babička.Na červenou.

Vyletěl jsem z auta jak čertík na pérku z krabičky a začal na nebohou stařenu řvát. Jak si to představuje. A co se mohlo stát. A že to bude pokuta.A občanku. A tak všelijak podobně jsem tam na ní pojekával. Kolega nevzrušeně položil ruce na volant a se zájmem pozoroval toho vola.

Byla to úplně pohádkově klasická babička, Šedivý drdůlek na pečlivě utažených vlasech, zástěra modrá s bílými kvítky a slavná nákupní taška s pepito vzorem. Pohlédla svýma modrofialkovýma očima do dvou metrů pojekávacího tajtrdlíka a pronesla jedinou větu.

"Takovej hezkej mladej hoch, a že by byl tak blbej"  a cupitavě odkráčela z mého života, zanechavši mne s otevřenou hubou. Kolega samozřejmě řičel smíchy.

No je to bratru 50 let, ale pamatuju si to dodnes.Naštěstí mě vrátila ta babička na zem hned první službu.Neocenitelné.

Bitva

To už jsem byl zkušený pardál, sehraný s kolegou řidičem, vzadu doutnák-kluk na zkušené z pohotováku.

Ve vysilačce zapraskalo, Sektor 26 Luna.Luna sektor 26 dávej. Nějaká domácí bitva, volají sousedé že strašnej virvál, rozbíjení věcí a řev že jí zabije a volání o pomoc. Následovala adresa. Vrz a maják povolen hněte sebou.

Tak jsme to nakopli a během pěti minut jsme stáli před domem.Snad v každém okně obou věžáků bylo obecenstvo, které patřilo na přijíždějící vozy bezpečnosti s uspokojením, že teď to dostane šťávu.

Hned na začátku se nám těsně před autem rozcákla televize. Myslím že to byla značka Lotos.Leštěná dřevěná bedna zvící malé ledničky.To nás ubezpečilo, že jsme na správné adrese. Klučina z pohotováku se vyřítil na schody. Chytil jsem ho za rameno a ukázal k výtahu. Ještě by ses mě zadejchal, je to v 6. patře.

No a tak jsme spořádaně na dvakrát vyjeli do šestého patra, kde nás čekal komitét dobře informovaných bab, které nám sdělily to co vždy a sice, že je to pohodový pár a banda jedna nemytá ožralá.

Za dveřmi se odehrávala nefalšovaná bitva, doprovázená občas údery gongu.

"Ty kurvo zas...já tě zabiju ty -píp píp píp." o dveře se rozbil pravděpodobně celý kávový servis po babičce. "Já ti ho ty hajzle utrnu aby ses nemoh kurvit!" kontrovala ženská postava a doprovodila to slovy "pomoc! pomoc!"

No, usoudili jsme že je třeba představení ukončit a volat schůzi k pořádku. Kolega-říkali jsme mu GOGO- rozhýbal své dva metry a 120 kilo a vyrazil dveře.Pokračoval s nimi chodbičkou jak pístem a hrnul před sebou oba protagonisty.Pak nám nechal volné pole.

Oba bojiovníci měli panelákový dres code. On černé ponožky, pantofle, červené trenýrky s bílým pruhem a tílko. Ona kalhotky, vepředu se srdíčkem a nápisem LOVE. Jinak nic. Bůh ale nenaděloval, dalo se to klidně vysílat i pro školy.

Z chlapa crčela docela krev, ale mával kolem sebe nožíkem zvícím popravčího meče. Ona třímala v ručkách velkou pánev kterou ho právě opětovně majzla do hlavy. Tak to byl ten gong!

No vyhrožování smrtí s kudlou v ruce není zas až taková sranda a tak jsem ho vzal obuchem přes paži.Muselo to hodně bolet a nůž mu vypad z ruky.Kolega ho zkušeno kopnul pod linku. Jenže, v tu ránu jsem měl jeho madam na zádech a s výkřiky "co mlátíš mýho Káju" provozovala opět gong, ale tentokrát o mojí hlavu.A tak zaúřadoval kolega.Použil černou tyč gumovou přesně na její vyšpulený zadek a tím jí sňal z mých ramen.

No oba byli úplně na plech, byt jak když projel tank. V tom co zbylo ze dveří se pobaveně opíral doktor ze záchranky a čekal co na něj zbude.Teprve teď jsme si všimli, že se nám ze země u linky sbírá kolega z pohotováku. Jak tam hrdině vletěl, ujelo mu to po krvi na linoleu a dojel až k lince kde se zbořil. Krev strašně klouže.

Chlapíka si odvezla záchranka na ošetření té ruky a přeraženého nosu ze kterého se generovala veškerá ta krev. Děvuchu jsme s pomocí sousedek trochu oblékli a vezli jí rovnou k Apolináři na záchytku. Byt zatím k jeho velké radosti hlídal přivolaný pracovník Národního výboru.

Vysvitlo slunce.Bylo po bitvě.

 

tak a do mě, pokračování, nebo radši ne