A je to zase tady! Ženy jsou diskriminovány, vydělávají méně než muži! Příslušnice něžného pohlaví vydělávají průměrně o 18,5 procenta až o čtvrtinu méně. Směrnice Evropské unie o narovnání rozdílu v odměňování žen a mužů žádá, aby nová opatření platila už od června.

Kolik krát už to tady bylo! A teď ještě dobrý nápad, že to má být veřejné, kolik a komu.

Dá se vůbec srovnávat výdělek na dané pozici? Prakticky jen v úkolové mzdě. Za vyrobený kus je tolik, vynásobeno počtem kvalitně vyrobených kusů to dá výslednou výši výdělku. Alespoň té základní části. Ale jsou tu ještě i nad tarifní složky mzdy, prémie, odměny, osobní ohodnocení či jiné pobídkové formy.

Hlavou se honí teorie ze studia, vždyť i diplomka se okrajově dotýkala mzdové problematiky. To vše konfrontováno s poznatky praxe dává realitu, která zpochybňuje tvrzení o výdělkové nerovnosti. Na místě je výstižnější mluvit o ceně práce, přesněji o ceně zaměstnance. A ta cena zaměstnance vůbec nemusí korelovat s pracovním výkonem. Z pohledu zaměstnavatele je to více o té ceně zaměstnance, o jeho užitečnosti a přínosu, než o jeho pracovním výkonu.

V polistopadovém už svobodném podnikání se výdělkové nerovnosti více prohloubily. Ve zprivatizované firmě byl na dělnické pozici člověk placený násobkem v porovnání s ostatními. Majitel si jej cenil velmi vysoko, protože on disponoval bezkonkurenční technickou dovedností a umem, jiný takový nebyl a firma těžila z této parciální výhody.

I jinou podobu nerovnost měla. Úředník přes mzdy upozornil, že nová sekretářka nesplňuje kvalifikační požadavky na platové ohodnocení. Dostalo se mu rady: „Vypiš si propustku, zajeď tam, a až uvidíš její přednosti, pochopíš!“

Takže výdělková nerovnost byla a zřejmě i bude. V dobách minulých, kdy jsme si byli všichni rovní, vzešla potřeba vytvořit pracovní příležitosti pro ženy mužů pracujících na šachtách. Nabízel se strojírenský podnik ve vazbě na OKD a právě tam vzniklo takové pracoviště. Sériová výroba tvarově podobných součásti. Ty ženy měly výuční listy v oboru, tedy odpovídající kvalifikaci, ale byl tam i předák s funkci seřizovače a organizátora výroby.

Nějaký čas to fungovalo, ale časem bylo slyšet: „Jo nimusím na peňundze tinžko robiť, bo můj chlop na šachtě dosť zarobi!“ Tak musel i seřizovač sám na přesčas a dohánět výpadky. Zato personalista se radoval, že má kam umístit vyřazené havíře s podlomeným zdravím, ale nedosahující na starobní důchod. Jim na výdělku nezáleželo, dokonce si hlídali nevydělat více, aby jim ty renty či důchody nebyly kráceny.

A tu najednou vynikly rozdíly mezi ženskou a mužskou prací. Seřizovač nebyl potřebný, chlapi si vždy nějak poradili i jejich výkony byly slušné, někdy i rekordní, pokud se dala uplatnit fyzická síla nebo nějaký nápad.

Ale nikdo z nich nikdy nedokázal zvládnout množství jednoduchých úkonů po celou směnu. Upni obrobek, spusť stroj, uber třísku, vypni stroj, odeber součást a ulož ji. A to se opakovalo několik set krát za směnu!

Tak jak je to s tou výdělkovou diskriminací? Ve výhodě je ten, kdo může uplatnit své přirozené dispozice. A naopak, ten jehož příroda vybavila a předurčila k jinému poslání, ten se nikdy nemůže poměřovat v sobě nerovném postavení. A pokud někdo takto srovnává, tak ten se dopouští klamstva, podlé a účelové spekulace.