...conquistu, války, císaře Maxmiliána, mexickou revoluci, globalizaci i drogové kartely. A moje vaření taky. MOLE. Občas se mu česky a špatně říká "čokoládová omáčka".

Když u nás vznikaly první mexické restaurace, v jedné z nich jsem zajásala. Nabízeli mole! Nadšeně jsem si ho dala. Přinesli mi kuřecí stehno polité rozpuštěnou čokoládou. Měla jsem podezření, že dokonce mléčnou...

Ano, v mole čokoláda je. Ale mexická. A ta je úplně jiná,  než na jakou jsme zvyklí. Taky jde pouze o jednu z mnoha božských ingrediencí. Původně se totiž opravdu jednalo o pokrm, který Aztékové přinášeli svým bohům. Tehdy to ještě bylo "mulli". Tak se v původním jazyce nahuatl  řekne omáčka. Mulli se připravovalo z různých druhů paprik, koření a kakaa.

MOLE A JEHO INGREDIENCE  (obrázek jsem vygenerovala s pomocí AI)

Nějaký čas po dobytí Mexika Španěly, se z mulli stalo mole. A výrazně se proměnilo k lepšímu. Přidalo se do něj další koření. Evropské i asijské. Skořice, hřebíček,  pepř,  anýz, koriandr a tymián. A taky se dodaly rozinky, sezam,  mandle, arašídy,  česnek, cibule a rajčata. A staré tortilly na zahuštění.

Jak už to tak u okupačních národů bývá, vymysleli Španělé legendy, kterak mole stvořili sami. Dokonce i za pomoci zázraku. Domorodý původ a mistní bohy vynechali. Neboť hlavnim aktérem byla katolická církev.

První z nich vypráví,  jak místokrál Nového Španělska Juan Palafox (1600-1659) navštívil diecézi v Pueble. Všichni v místním klášteře kmitali, aby ho uctili. Kuchař bratr Pascual se v rámci všeobecného chaosu rozčílil na spolubratry kvůli nepořádku. Na kuchyňském stole bylo rozházeno různé koření, rajčata, papriky, zbytky placek, kousky čokolády, cibule a česnek. Pascual všechno smetl do mísy a utíkal s tím do spíže. Když běžel kolem obrovslého hrnce, kde se dusil krocan, zakopl.  A všechno z jeho mísy rázem katapultovalo přímo do kotle s budoucím slavnostním chodem. Nastalo zděšení. Když ale mniši ochutnali, bylo to dobré! Tortilly se rozvařily, a tak otce Pascuala ještě napadlo vzniklou omáčku upravit v "hmoždíři" molcajete a propasírovat. Slavná omáčka byla na světě a místokrál byl nadšený...

MOLCAJETE (AI)

Druhá pověst je ještě "lepší". Je také z Puebly a z kláštera,  ale ženského. V konventu Svaté Rosy se také v šestnáctém století jednoho dne panikařilo. Kvůli arcibiskupovi. Klášter byl chudý a sestry si zoufaly, čím by hodnostáře uctily. Usilovně se proto modlily. A zjevil se jim anděl s receptem na omáčku, která "nastaví" zbytky uvařeného krocana v kastrólu. Sestry tak učinily a arcibiskup jásal. Když se zeptal, co jto vlastně jedl, sestry odpověděly "molé", což lze přeložit jako "rozemletá smíchanina". A bylo to. Já jen trochu přemýšlím nad tím andělem. Možná měl barevné peří,  podobal se hadu a představil se jeptiškám jako Quétzalcoatl...

QUÉZALCOATL A MOLE (AI)

Nejen z pověstí je jasné,  že mole prapůvodně patřilo ke krůtímu masu. U Aztéků byl krocan "guajolote" a někde se mu tak říká dodnes. Šlo totiž o nejdostupnější maso, jelikož běhalo a litalo všude kolem. Neboť krocan si - slovy klasika -  nedovoluje pocházet z Rychnova nad Kněžnou,  alébrž z Mexika...

KROCAN A MOLCAJETE - Tady se AI doslova předvedla. Přesné pokyny dostala ve španělštině (stejně jako u všech dalších obrázků) a do puntíku je splnila. Trvalo to skoro pět minut, ale zvládla i předkolumbovskou aztéckou malbu!

*****

Miluju mole. V Mexiku jsem ho kdysi uvařila místním přátelům jako překvapení. Prošla jsem. Prý jak od maminky z Puebly. Ve zmíněném městě je totiž mole nejlepší, nejchutnější a nejrafinovanější. Rafinované skutečně je. Až tak, že je kompatibilní s českou kuchyní. Objev učinil můj mexický známý, který se do Prahy přiženil. Kdepak rýže nebo tortilly..! Ignacio už mole léta servíruje jedině s houskovými knedlíky!

(AI)

U nás v Čechách jsem mole nikdy nevařila. Problém byly ty sušené papriky. Kdysi jsem si je ale přivezla,  abych s moleovou manou nebeskou mohla seznámit kámoše a rodinu. Než jsem se k vaření dostala, moje mexické zásoby objevili ve špajzu čeští potravinoví moli. Prožrali se krabicí i celofánem. Debužírovali na paprikové exotice tak usilovně, že jsme pojali podezření, zda nejde o nepoznaná afrodiziaka. Létající příšery se strašlivě rozmnožily. Následovalo cídění špajzu, chemické vraždění a konec gastroplánů.

Takže jen pro info, co jsem si dovezla a za dva měsíce polosežrané vyhodila: CHILE - chipotle, ancho, pasilla a mulato. Chile = paprika. Dále nepřekládám, české názvy asi stejně neexistují...

Doba postoupila a já nedávno zjistila, že bych se do mole mohla klidně pustit. Veškeré potřebné ingredience jsou už v naší domovině k dostání. Domorodá čokoláda taky. Papriky se buď dovážejí, nebo se tu dokonce pěstují a prodávají je české firmy.

Nu, já sice ráda vařím, ale občas jsem kůže líná. Proč shánět, loupat, sekat, dusit, míchat, mlít a mixovat, když se tu prodává originální mexický polotovar úžasné chuti? A tak v poslední době jedu zásadně v něm. Jen se přidá vývar, promíchá, provaří a je to. Jak od mexické mástršéfky...

TAKŽE HOTOVO:

Tohle není AI. Ta by možná zprostředkovala i tu vůni. Vše na talíři je identifikovatelné. Jen upřesňuji ony zelené francličky na rýži - jde o "nopalitos" - na proužky nakrájenou a naloženou opuncii/nopál. (Fotografie: Šárka Bayerová)

 A teď už se jenom loučím s pozdravem VIVA MOLE!