Březen je měsícem, kdy UŽ není zima, ale JEŠTĚ není jaro. Sníh na většině míst zmizel, sluníčko začíná projevovat svoji sílu. Tak kam se vydáme na výlet? No jasně .. do zoo ... na klokany a opicééé, jak se těšívali Mach s Šebestovou. Právě oni mě na nedávné večerníčkové výstavě v Brně inspirovali. 

Symbolem jihlavské zoologické zahrady a hlavní postavou oficiálního loga je gibon zlatolící

Zoologická zahrada Jihlava není rozlohou veliká, cca šest hektarů, ale nedaleko centra města zde najdete vodní plochy, zalesněné svahy, louky i skály. V současné době tu chovají kolem tři set druhů živočichů. Mezi přibližně patnácti stovkami zvířat můžeme obdivovat nejen ta exotická, včetně ohrožených vyhubením, ale i ryze česká domácí. Specialitou vysočinské zoo je chov kočkovitých šelem, opic, zejména malých drápkatých opiček, a plazů.

Historie zoo začala v padesátých letech minulého století, kdy na zahradě krajského pionýrského domu vzniklo několik výběhů budoucího zookoutku. Díky pár nadšencům byla postupem času vybrána lokalita v části Březinových sadů v údolí říčky Jihlávky s ideálním terénem na budoucí rozšíření zookoutku.

Zvířata přibývala pomalu. Například lvy získal zookoutek z cirkusu, který Jihlavou zrovna projížděl a dlužil městu cca 15 000 Kčs. Cirkus tedy lvy i s maringotkou odprodal do zookoutku, aby měl na zaplacení dluhu. S další maringotkou přibyl mladý medvěd, který předtím na Barrandově natáčel film, a záhy jeho nová partnerka. To si vyžádalo zbudování medvědince. Díky novým ohradám byly stavy zvěře rozšířeny o jeleny, daňky, srnce, koníky nebo pávy.

V roce 1967 sem nastoupil, na pozici inspektora zvěře, Vladislav Jiroušek, budoucí ředitel. Za 39 let svojí kariéry vybudoval zařízení, pyšnící se mnoha chovatelskými úspěchy i tím, co návštěvníkům nabízí. 

Úkoly, s nimiž se zookoutek i jeho zaměstnanci museli popasovat, nebyly vždycky jednoduché a občas neměly s chovem zvířat vůbec nic společného. Jako například v roce 1973, kdy měli veřejnost seznamovat nejen s životem naší i cizí fauny, pomáhat školám všech stupňů ve výuce, přispívat k vytváření kulturního vztahu obyvatelstva k přírodě, ale zejména k řízení marxisticko-leninského vědeckého světového názoru.

Na základě souhlasu Ministerstva kultury ČSSR se zookoutek od 1. ledna 1982 změnil na zoologickou zahradu.

Na "vývojovém stromě" je velice dobře znázorněno, co všechno předcházelo naší "transformaci" do rádoby pozice pána tvorstva

Prohlídku jsme zahájili v pavilonech africké savany. Rtuťovité surikaty se předváděly nejen ve venkovním výběhu, ale užívaly si i tepla pavilonového zázemí. 

Žirafám nubijským se ven moc nechtělo, tak jsme mohli obdivovat jejich apetit pouze v pavilonu. Více než zima a mráz jim vadí průvan a vlhko, tak se raději pustily do zbytků vánočního stromečku. 

Kočka bažinná (vlevo) i dvě kočky divoké arabské si také hověly v klidném zázemí

Shetlandskému ponymu zima nebyla, což se při hustotě jeho srsti ani nedivím. Proto jsem také ve venkovním výběhu hledala irbise (vpravo), pro něhož jsou mrazy, sníh a silný vítr běžnou součástí života. Zcela evidentně ho však moje přání nezajímalo, protože po provedení poobědové hygieny zalehl a spal. Stejně na tom byli i levhart a tygr (v galerii).

A to už jsme v Haciendě Escondido. Ve větvích deštného pralesa Amazonie pobíhají malé drápkaté opičky (vlevo kosman stříbřitý, vedle lvíček zlatý), na jejichž chov se zoo začala specializovat od roku 1991. Další foto v galerii. Během fotografování jsem nad našimi hlavami zaznamenala nepatrný pohyb. Na silné větvi tam odpočíval lenochod, kterému si po chvíli objevila mezi prsty mrkev. Chroupání mu šlo docela dobře (hlavní foto + v galerii).

Když jsme se pobavili dováděním opiček, fascinovaně jsme si prohlíželi zabarvení maličkých žabek pralesniček (vlevo azurová, vpravo Harlekýn). Stačí si však uvědomit, že je to vlastně varování predátorům - Pozor, jsem jedovatá! :-))

Exotickou jedovatost jsme šli vydýchat do českých, respektive valašských, luhů a hájů. Chundelaté ovečky valašky si nás zvědavě prohlížely. Další české živé exponáty, například včely, slepice kropenky, benešovské holuby a několik druhů králíků (luštiče, strakáče černožlutého a červeného), jsme si nechali na lepší počasí. 

A zpět do exotiky. Asijská zahrada Hokkaidó láká k odpočinku i v těchto dnech, kdy se sluníčko střídá s podmračenou oblohou. Na její pestrobarevnost si rádi počkáme. Prozatím jsme v nedalekém výběhu obdivovali jeřáby mandžuské.

Součástí zahrady Hokkaidó je i Asijský pavilon s prostornými voliérami. Mezi vysokými stromy a bambusovými labyrinty najdete zchátralou chatrč, v níž se zabydleli dlouhorucí giboni zlatolící, symbol jihlavské zoo. Domovem gibonů je zejména jižní Vietnam a jihovýchodní Kambodža. Na snímku jsou pouze samečci. Samičky mají zlatavou srst, ale v době naší návštěvy spaly ve vzdálenějších koutcích jak miminka. Vzhledem k tomu, že se pomalu začínalo šeřit, se opičí akrobati začali pomalu přesouvat do vnitřního pavilonu.

V roce 1991 byla jihlavská zoo jedinou v České republice, které odchovala mláďata kapybar. V loňském roce se narodila tato tři. Zalaškovali jsme si s nimi u pomyslné delty řeky Paraná a pomalu se přesunuli do ohromného Tropického pavilonu. 

Dominantou Tropického pavilonu je havarované letadlo, které pomalu zarůstá džungle. Kdysi přepravovalo bedny se skupinami ohrožených malých opiček, konkrétně zlatých lvíčků, narozených v lidské péči. Vinou nepříznivých povětrnostních podmínek se letadlo pokusilo nouzově přistát, ale manévr se nepovedl a zřítilo se. Bedny se při pádu rozbily a lvíčci tak mohli vyběhnout ven. Legenda nebo pravdivý příběh? Vpravo krokodýl siamský.

Ocitli jsme se přímo uprostřed tropů – vysoké stromy porostlé broméliemi, orchidejemi a dalšími rostlinami, meandrující řeka, do které padá vysoký vodopád, vlhko, dusno… Leguán zelený (vlevo) a varan modrý se zde cítí jako doma ...

Trnorep kýlnatý (vlevo) nám ukazoval pouze své pozadí ;-), korovec mexický (na fotu vpravo v pozadí) a leguánek kýlnatý (pod zeleným světlem). Za prohlídku stojí i tůně plné ryb a želv, mnoha druhů krokodýlů i aligátorů. Další foto v galerii. 

V roce 2003 byla otevřena africká vesnice Matongo (svahilsky znamená „vesnice v poušti“) se stylovými hliněnými chýšemi, inspirovanými vesnicemi v západním Zimbabwe. Stavby, kryté rákosovými střechami, poskytují přístřeší plameňákům (vlevo při večerním krmení), lemurům kata (vpravo) i africkým hospodářským zvířatům. K prohlídce lákají také předměty denní potřeby místních obyvatel i umělecká díla z tvorby afrických umělců. Jestlipak víte, že jsou plameňáci mistry tepelné úspory? Jejich slavné stání na jedné noze není umělecká póza pro fotografy, ale chytrý způsob, jak minimalizovat únik tepla. Druhou nohu mají schovanou v peří, kde zůstává v teple. Čtvrtý největší ostrov světa – Madagaskar, je domovem mnoha endemických druhů zvířat, z nichž nejznámější jsou lemuři. A právě tak je pojmenována i další expozice, nacházející se na ostrůvku, kde žijí lemuři během hlavní návštěvní sezóny. 

V loňském roce si expozice v jihlavské zoologické zahradě prohlédlo téměř 350 tisíc návštěvníků. Kromě mnoha zajímavostí nabízí zejména rodinnou atmosféru, dostatek odpočinkových koutků a herních prvků pro děti, velké parkoviště, krátkou vzdálenost od centra města. Osobně jsem ji poprvé navštívila koncem osmdesátých let 20. století se svými malými dětmi. Dodnes si pamatuji na malého hrošíka, jednoho malajského medvěda a pár opiček. Od té doby si tam čas od času zajedu a s potěšením kvituji, jak se zahrada rozrůstá. Mnoho zvířátek jsme tentokrát neviděli. Buď odpočívali někde v pavilonech nebo jsme záměrně nechtěli rušit jejich odpočinek. Nebyli jsme zde však naposled, a právě tak zvu k návštěvě i všechny ostatní.

Více info: https://zoojihlava.cz/

Fotogalerie