Projít se po hladině rybníka?

Pohladit vůdce vlčí smečky, který si v neděli hraje s batolaty na návsi ?

Případně si příjemně popovídat se sochami, zdobícími to zvláštní městečko?

 

          To vše a ještě mnohem více můžeme zažít při návštěvě Svatého Jiří, který ukrytý v lesích mezi horami, odolává prvním nesmělým i smělejším pokusům venkovního světa (světa líných řek a širokých rovin) o proniknutí do jeho výsostného území a výsostných rybničních a potočních vod. 

          O to, aby ten průnik nebyl příliš zraňující, se snaží Odysseus, který se po patnácti letech vrací do svého magického rodiště, aby vzbudil pozornost svým zmrtvýchvstáním a našel tam lásku. Pomáhá mu v tom farář Metoděj Třiačtyřicátý,  který  již dlouho tuší, že nová doba nezůstane za horami, ale pomalu a jistě je ovládne.

           Poznáváme také Odysseova bratra, který zachránil půvabnou a tajemnou Julii, němou a přesto výmluvnou ve své kráse a dobrotě srdce.

           Baví nás obyvatelé oplývající pro nás úžasnými a pro ně samozřejmými schopnostmi, jako jsou kácení stromů bez sekery,  lámání skály pouhou vůlí a chytání ryb bez sítí a udic. Obdivujeme Marii s rukama jako mech, která pouhým jejich přiložením vyléčí vše, co sousedy bolí a trápí. Nestačíme se divit, když potkáme anděla, jak míří na kadibudku.

 

         Kniha Letnice, vítězka loňské Magnesie Litery nás sebou vezme do světa, „kde by chtěl žít každý“.  Alespoň na čas, na dobu než ji dočteme, tu knihu laskavou, která nás osvěží  jak voda z pramenů toho zvláštní místa, vzniklého ve fantazii spisovatele Miloslava Hlauča.

 

Kniha nejen pro milovníky magického realismu, který je ovšem  tomto v českém pojetí opravdu neodolatelný. 

          Podle mého názoru muselo dílo zrát v autorovi léta, než ho jako svou prvotinu poslal do našich knihoven a srdci. Děkujeme.

 

 

 

Foto: AI