Hrdý, zákeřný Vesuv. Hrozba a memento mori. Vesuv – dominanta Neapole, asi 20 km od Neapole. Vrchol sopky Vesuv 1281 m nad mořem, stojí majestátně nad krajinou, která leží na jeho úpatí.

Tolikrát ukázal svou ničivou sílu.

R. 1631 se pyroklastické proudy dovalily až do moře a zahynulo na 30 000 lidí.

R. 1780 vyvrhla sopka za jedinou sekundu skoro 100 000 tun žhavé strusky a popela, který vystoupal až do výšky asi 35 km.

Naposledy vybuchl v březnu 1944. Po erupci byl výrazně změněn profil kráteru.

Nejznámější ze všech erupcí je ale ta z roku 79, která zničila Pompeje. Když se 24. srpna lidé chystali k obědu, náhle utichli ptáci a zvířat se zmocnila hrůza. Ozval se hromový rachot, horní část sopky se propadla a vytvořil se současný, velmi široký kráter. Hrůzný déšť popela a kamínků po tři dny pokrýval krajinu sedmimetrovou vrstvou a zaživa pohřbil římská města Pompeje, Herculaneum Stabiae a několik dalších. Život se zastavil ve chvíli tragédie.

Dnes se skládá ze dvou bloků: Monte Somma a vlastního Vesuvu, který je cílem výletů. Tedy i mého.

Nebezpečná kroutící silnice vás doveze až na parkoviště. Posledních 200 m musíte jít po svých. Dole v pokladně zakoupíte vstupenku a je-li libo i průvodce v češtině. Nahoru pěšky po příkré stezce. Přestože je září, nejsou horka tak velká, podceňuji únavu a sotva docházím. Asi za dvacet minut docházím k západnímu okraji kráteru v nadmořské výšce 1180m. K okraji, až kam je dovoleno. Dívám se dolů do kráteru a mrazí mi v zádech. Stojím nehnutě a připadám si malá. Tak takhle vypadá sopka zblízka.

Nahoře je stánek se suvenýry. Kupuji slůně s chobotem nahoru (jedině ty prý nosí štěstí) a Madonu pro ochranu z lávového kamene. A dárky pro známé. Prodavačka je velmi milá a přátelská. Ostatně jako všichni Kampánci.

Pomalu scházím dolů. Pěšky. Dříve zde byla odhalena 10.6.1880 lanovka pro pravidelnou veřejnou dopravu. Skládala se ze dvou vozů, každý o kapacitě 8 osob, jeden vůz s názvem „Etna“ a druhý „Vesuv“. Celá událost byla ohromnou událostí, o nadšení po celém světě svědčí slavná píseň „Funiculì Funicolà“ . R. 1903 byla vybavena elektrickými motory místo zastaralých a drahých parních motorů. Silná erupce r. 1906 zničila horní a dolní stanice, zařízení, stroje a dva vozy lanovky. R. 1909 byla obnovena pravidelná doprava a r. 1911 bylo zničeno erupcí to, co bylo obnoveno. Přestože vznikly další nové návrhy na obnovení, práce byla pozastavena a nikdy již nedokončena.

Zbyla jen slavná píseň Funiculì Funicolà. Je napsána v neapolském dialektu a na festivalu neapolských písní získala první cenu. Je to oslava lanovky. /funivolare – italsky lanovka/ Píseň vypráví o tom, jak snadná je cesta lanovkou na vrchol a zpěvák se v ní obrací ke své dívce s prosbou, aby tam s ním vyjela a zvala si ho za muže. Píseň složil r. 1880 italský skladatel Luigi Denza na slova básníka a novináře Peppina Turca u příležitosti otevření první pozemní lanové dráhy.

Sedačková lanovka Vesuvius měla podobný osud. Začala fungovat 8.7.1953. Byla to první konstrukce v Itálii s dvojitými pohyblivými židlemi. Výtah přepravoval téměř 1000 lidí denně. V letech 1953-1984 lanovka převezla až sto tisíc lidí ročně. Sedačková lanovka ukončila svou činnost v září 1984, když blesk udeřil kabel a vyřadil ji z provozu. Stejně tak i zde obnova dopravy nebyla nikdy dokončena.

Scházím dolů na parkoviště a stejnou silnicí se vracíme. Sleduji krajinu poznamenanou erupcemi, je vidět povrch proudů lávy s typickými strukturami, které se nazývají „lana“.

l Poslech očima - Mark Brusse /ofoceno z průvodce Vesuvius/

Obličejem k Vesuvu - Denis Monfleur Francie /ofoceno z průvodce VESUVIUS/ 

Cestou mě upoutaly sochy z lávového kamene. V r. 2005 vznikl návrh na vytvoření 10 soch z kamenné lávy. Úkol byl svěřen 10 světoznámých sochařům, sochy byly vytvořeny pomocí zedníků a řezbářů z lávy.

Zdroje:  Vesuvius Edizioni Spano- Pompei

               Jižní Itálie  Lonely Planet 

                https://cs.wikipedia.org

                 cs.wikipedia.org/wiki/Fu 

Fotogalerie