Už jen do 1. února 2026 je možné vidět v Museu Kampa v Praze jednu z nejkvalitnějších kolekcí českého kubismu, kterou spravuje Západočeská galerie v Plzni.

Kubismus jako avantgardní umělecký směr vznikl na počátku 20. století ve Francii, ale čeští umělci dokázali jeho principy rozvinout s nebývalou originalitou. Český kubismus se stal mimořádným fenoménem světového umění, protože kromě malířství a sochařství se nikde jinde ve světě kubismus tak důsledně neprosadil v architektuře, užitém umění a designu.

Výstava „Kubismus. Sbírka Západočeské galerie v Plzni“, zaměřená na malířství a sochařství, mapuje vrcholné období českého kubismu od jeho počátků před první světovou válkou až k jeho dozvukům v pozdějších letech.

Členění expozice a zastoupení autoři

Expozice v nádherných prostorách Sovových mlýnů představuje osmdesát děl našich předních umělců. Je přehledně umístěna do dvou pater a doplněna o zajímavé medailony jednotlivých autorů. Osobně mě velmi zaujalo neobvyklé pojetí popisek. U jednotlivých exponátů je kromě běžných základních údajů uveden také rok nákupu a informace od koho a za jakou cenu (z dnešního pohledu překvapivě nízkou) je galerie získala. Tento detail dává výstavě další rozměr, protože umožňuje nahlédnout do zákulisí budování sbírky.

Sbírku začal na počátku šedesátých let 20. století systematicky vytvářet první ředitel Západočeské galerie v Plzni Oldřich Kuba (1925-2000), kterému je v prvním patře věnován samostatný medailon doplněný o dobové fotografie. Oldřich Kuba byl fascinován zejména malířem Bohumilem Kubištou, a pro získávání jeho obrazů zahájil tzv. „Operaci Kubišta“, při níž oslovoval soukromé majitele, od kterých exponáty nejprve zapůjčoval a postupně i vykupoval. Následně vybudoval reprezentativní kolekci i dalších význačných osobností, jejichž díla jsou na výstavě představena. Jak uvádí současný ředitel ZČG a kurátor výstavy Roman Musil, Kubova sběratelská vize a cílevědomost zásadně formovaly charakter celé instituce.

Výřez fotografie – Oldřich Kuba a Jan Zrzavý v ZČG Plzeň při vzpomínkové akci na Bohumila Kubištu 25.11.1968

V prvním patře galerie jsou zastoupeni především Bohumil Kubišta (1884-1918), Otto Gutfreund (1889-1927), Josef Čapek (1887-1945) a Václav Špála (1885-1946). Vedle těchto hlavních protagonistů zde najdeme i díla autorů stojících spíše v pozadí kubistického hnutí, jejichž tvorba však významně přispívá k pochopení jeho šíře a rozmanitosti: Jiřího Karse (1880-1945), Františka Muziky (1900-1974), Antonína Procházky (1882-1945), Svatopluka Máchala (1895-1947), Jana Zrzavého (1890-1977) či Františka Hudečka (1909-1990).

Bohumil Kubišta (1884-1918) studoval práce El Greca, Gogha a Muncha, ale nejvíce ho ovlivnili Cézanne, Picasso a Braque. Kubištovo příjmení fascinovalo v Paříži Guillauma Apollinaira natolik, že ho označil za jediného malíře, který byl „kubistou“ už od narození. Kubišta se ve své tvorbě věnoval především portrétům, figurálním obrazům a zátiším, která jsou výrazná, dramatická a barevně silná. Nesnažil se o realistické zobrazení, ale o vyjádření vnitřního napětí a emocí. Aby podpořil dramatičnost výjevu, staví proti sobě kontrastní teplé a studené barvy. Přestože Kubišta zemřel v pouhých 34 letech během epidemie španělské chřipky, zanechal po sobě dílo, které patří k nejvýznamnějším příspěvkům českého moderního umění.

Oboustranný obraz, poprvé vystavený v prostoru tak, aby byl vidět z obou stran: Bohumil Kubišta, Vzkříšení Lazara, 1911 -1912, olej plátno, lícová strana a Promenáda v Riegrových sadech, olej, plátno, 1908, rubová strana, zakoupeno od soukromého majitele v roce 1961, cena 16.000 Kčs (vystaveno na výšku)

Otto Gutfreund (1889-1927), byl hlavním představitelem českého kubismu v sochařství. Ve své tvorbě se zaměřoval především na lidskou postavu, kterou zpracovával novým, moderním způsobem. Jeho sochy nepůsobí masivně ani těžce, ale vyjadřují pohyb, napětí a vnitřní energii. I on zemřel předčasně. Ve 38 letech se utopil při koupání ve Vltavě u Podolí.

Otto Gutfreund, Úzkost, 1911 – 1912, plastika, bronz, zakoupení autorských práv od Emila Gutfreunda (bratr) a Karly Gerkeové (švagrová) v roce 1968, cena 81.580 Kčs (36.000 Kčs autorská práva, 48.580 Kčs odlití)

Kubistická tvorba Josefa Čapka (1887–1945) byla velmi osobitá. Tematicky se soustředil na rodinu, děti a běžný život, který zobrazoval bez idealizace, ale s výraznou lidskostí, a proto jsou mi jeho obrazy velice blízké. V meziválečném období do Čapkova díla stále silněji pronikala i tíživá společenská situace spojená s nástupem fašismu. Při tvorbě mu, na rozdíl od radikálních analytických kubistů, nešlo ani tolik o rozklad tvarů na malé geometrické plochy, ale spíše o zjednodušení a zhuštění výrazu. Postavy a předměty maloval úsporně, někdy až zdánlivě dětsky a v obrazech často zachycoval pohyb či dynamické gesto. Josef Čapek byl v roce 1939 zatčen gestapem a vězněn v několika koncentračních táborech. V táboře v Buchenwaldu se setkal i s Emilem Fillou. Zemřel v táboře Bergen – Belsen na skvrnitý tyfus těsně před osvobozením v roce 1945. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Josef Čapek, Hlava, 1915, olej, plátno, zakoupeno od Jaroslava Dostála (zeť) v roce 1973, cena 12.000 Kčs

Josef Čapek, Námořník, 1913, olej, plátno, zakoupeno od Aleny Čapkové-Dostálové (dcera) v roce 1970, cena: 25.000 Kčs

Podobně jako Josef Čapek ani Václav Špála (1885-1946) nikdy nepřijal kubismus v té nejradikálnější podobě. Ale i jemu šlo o redukování tvarů a jejich opětovné skládání do pevných, geometricky uspořádaných kompozic. Jedná se však spíše o geometrizující expresionismus tzv. kuboexpresionismus, který Špála spojil s výraznou, až fauvistickou barevností. Barva, kterou zredukoval na převážně modrou, červenou a bílou, je jeho nepřehlédnutelným poznávacím znamením. Maloval portréty, ženské postavy, zátiší, krajiny a později kytice. Jeho obrazy jsou někdy až na samé hranici abstrakce. Václav Špála se nedožil vysokého věku. Zemřel na rakovinu žaludku v roce 1946 v Praze. 

Václav Špála, Pradlena u vesnice, 1937, olej, plátno, zakoupeno od soukromého majitele v roce 1969, cena 15.000 Kčs

Jiří (George, Georges) Kars, vlastním jménem Jiří Karpeles (1880–1945), často vytvářel portréty, zátiší a scény z každodenního života. Jeho díla představují most mezi pařížským kubismem a jeho středoevropským vnímáním. Vystavený obraz „Zátiší se skleněnou sklenicí“ je příkladem syntetického kubismu. Předměty na něm mají jasně srozumitelné tvary, výrazné barevné plochy a harmonickou kompozici, ale přesto na mě toto dílo působilo dost těžce. Karsův život byl tragicky poznamenán druhou světovou válkou a holokaustem. Ze světa odešel dobrovolně v roce 1945 ve švýcarském exilu, kam uprchl před nacismem.

Jiří Kars, Zátiší se zelenou sklenicí, 1914, olej, plátno, zakoupeno od soukromého majitele v roce 2009, cena 350.000 Kč

Mnohem více mě oslovilo vystavené „Zátiší“ od Františka Muziky (1900-1974), které je volnější a vzdušnější. Předměty jako by ztrácely svou hmotnost a působí neobyčejně lehce. Obraz představuje přechod od geometrického kubismu k jeho hravější, poetické podobě.  František Muzika zemřel v roce 1974 na náhlé srdeční selhání.

František Muzika, Zátiší, 1928, olej, plátno, zakoupeno od soukromého majitele v roce 1968, cena 10.000 Kčs

Krátce před první světovou válkou se kubismu přiblížil i Antonín Procházka (1882–1945), ale pojal ho po svém. Propojil avantgardní výtvarnou formu se svým poetickým viděním světa. Jeho obrazy, často zobrazující krajiny, figury nebo zátiší, působí klidně a vyváženě. Díky příjemné atmosféře je jeho tvorba považována za příklad tzv. optimistického kubismu. Při práci využíval i netradičních materiálů, například písek, látku, voskové barvy či enkaustiku (barvy smíchané s rozehřátým voskem). Po své smrti byl v roce 1946 jmenován národním umělcem.

Antonín Procházka, Kytice, 1922, tempera, enkaustika, olej, písek, plátno, zakoupeno z Obchodu klenoty, hodinami a starožitnostmi v roce 1960, cena 1.680 Kčs

Jan Zrzavý (1890–1977) bývá označován za představitele magického realismu, avšak díky blízkému přátelství s Bohumilem Kubištou byla jeho raná tvorba kubismem ovlivněna. Vystavená monochromní malba „Náměsíčník“ z roku 1913 zobrazuje tajemnou postavu bez tváře, balancující na šikmé střeše domu, za kterou jsou vidět věže v kubistickém stylu. Zrzavý však klade hlavní důraz na magickou atmosféru noci a sílu tajemné vize, která působí dosti tísnivě. Zajímavé je, že ačkoliv Jan Zrzavý neměl - kvůli vážné nemoci v mládí - perspektivu dlouhého života, zemřel až v osmdesáti sedmi letech. O deset let dříve, v roce 1966, byl jmenován národním umělcem.

Jan Zrzavý, Náměsíčník, 1913, olej, plátno na překližce, zakoupeno od soukromého majitele v roce 1978, cena 60.000 Kčs

František Hudeček (1909-1990) byl o generaci mladší než ostatní zastoupení autoři, a na výtvarnou scénu proto vstoupil až v době, kdy kubismus už nebyl aktuálním uměleckým směrem. Stal se však pro něj zdrojem řádu a cestou ke zjednodušování a geometrizaci tvarů. V obraze „Kolombína a Harlekýn“ z roku 1937 Hudeček využil oblíbené téma kubistů, postavy z commedia dell’arte, jak je známe například z děl Kubišty, Špály, Picassa či Grise.

František Hudeček, Kolombína a Harlekýn (původně Pierot a Kolombína), 1937, olej, plátno na lepence, zakoupeno od soukromého majitele v roce 1980, cena 10.000 Kčs

Tak trochu stranou hlavního uměleckého dění byl Svatopluk Máchal (1895-1947), ale i v jeho práci se objevují díla ovlivněná kubismem a abstrakcí, která ale při bližším pohledu obsahují realistické prvky, což dokládají jeho dvě menší vystavené práce na papíře. Náměty čerpal i ve venkovském, cirkusovém a divadelním prostředí. Svatopluk Máchal zemřel předčasně po delší nemoci způsobené záchvatem mrtvice.

Svatopluk Máchal, Střechy, 1925, křída, tempera, papír (nahoře) a Žena, 1925, akvarel, tempera, papír, (dole) zakoupeno v antikvariátu Ztichlá klika v Praze v roce 1994, cena á 3.600 Kč

Celé druhé patro Sovových mlýnů je věnováno ústřední osobnosti českého kubismu - Emilu Fillovi (1882-1953), jehož tvorbu zásadně ovlivnili Pablo Picasso a Georges Braque. V expozici jsou zátiší, figurální kompozice, obrazy s mytologickou tématikou a mezi nejsilnější patří ty, v nichž zachycuje prožitá utrpení v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde prodělal šest infarktů. Po propuštění v roce 1945 už jeho zdraví zůstalo podlomené. Sedmý infarkt se mu stal v roce 1953 osudným.

Emil Filla, Zátiší Bols, 1914, olej, plátno, zakoupeno od soukromého majitele v roce 1966, cena 11.000,- Kčs

V koncentračním táboře Filla sice nemohl malovat, ale napsal tam potají řadu teoretických textů. O otřesných podmínkách, které tam panovaly podal svědectví v předmluvě ke své knize „O svobodě“ vydané v roce 1947. Nad rámec výstavy si dovolím citovat:

„Toto není kniha. Není to také žádný deník. Psal jsem to v Buchenwaldě, abych nezahynul. Tyto kontemplace jsou výplodem probdělých 2.000 krutých nocí, kdy místo spánku a snů v polobdělém a polosnovém přemítání, vybavovaly se mi nejspletitější otázky…“

„Mají-li na sobě něco křečovitého a drsného, je to proto, že jejich pozadí bylo sténání, kašel a chrapot, promíšený s mluvením ze sna proklínáním. Nic jsem dodatečně nepřeměnil…“

„Psal jsem pokradmu při stole, kde jsme seděli jeden druhému na zádech, ale to by nebylo to nejstrašnější: venku pojednou ozývá se hrozný řev. Půl věty nechám nedokončenu a dívám se z okna. U okna venku se zabíjí holí člověk. Všimněte si toho hrozného se… Člověk řve, zmítá se chvíli a potom je tichý. A já pak teprve dopisuji druhou půlku myšlenky. A píši přesto dál. Až zase po pěti minutách nebo za půl hodiny něco podobného mě nenechá dopisovat začatou větu. Trhá nám nervy děsivý řev heftlinků (= vězňů) z blízkého lesíka. Věšejí tam lidi uvázané vzadu za ruce a vykloubují jim ruce, vytahují je za provaz na stromy a není-li řev dostatečný, kopou je do břicha. A teprve potom dopisuji myšlenku, abych zas novým děsem byl vyrušen. Ale píši přes to a vím, že až mě při tom chytnou, zas budu já řvát těm druhým…“

Emil Filla, Buchenwald, 1946, olej, plátno, zakoupeno od Františka Krejčího (umělcova synovce),1977, cena 35.000,- Kčs

V závěru výstavy mě překvapila informace, že tato výjimečná kolekce ještě nebyla nikdy vystavena jako celek. Čas od času jsou některá jednotlivá díla zapůjčována na tematické výstavy. Většina exponátů však zůstává skrytá v depozitářích, neboť Západočeská galerie v Plzni dosud nemá prostor pro stálou expozici.

O to cennější je možnost vidět nyní tato díla pohromadě.

P.S. Nechápu, a zdá se mi až neuvěřitelné, že se v dnešní době stále ještě najdou lidé, kteří mohou holokaust a hrůzy jakékoliv války zpochybňovat.

Všechny fotografie Alena Velková, 28.12.2025

Zdroje:

www.zpc-galerie.cz

Brožura, medailony a popisky na výstavě

František Dvořák, O umělcích, jak je neznáme, Nakladatelství Lidové noviny, 2005 – použita část věnovaná Emilu Fillovi a jeho pobytu v Buchenwaldu

Vademecum - Moderní umění v Čechách a na Moravě (1890 – 1938), kolektiv autorů, 2002

Výstavní katalog NG v Praze v Jízdárně Pražského hradu, Český kubismus 1909 – 1925, Kolektiv autorů, 1991

Fotogalerie