Přiznám se, že to moje také létá vysoko. Dnes to mají muži těžší, než jsme to  měli my. Je často zdůrazňovaný konkurenční boj. Media neustále prezentují jakýsi ideál, který nesmyslně chlapi napodobují. Já si vychutnávám příjemné stárnutí. Proč mě to téma napadlo? Chodím dlouhodobě a pravidelně do posilovny cvičit. Jsem tam druhý nejstarší. Všímám si lidí kolem sebe. Zdá se mi, že tam je vyšší procento mužů plešatých a menšího vzrůstu než, které jinde potkávám. Čím to je? Možná si chtějí tyto „nedostatky“ kompenzovat vyrýsovanou postavou, která podle nich přitáhne zájem žen. Já to tak vidím. Na druhou stranu je lepší pohled na svalnatou postavu malého plešatého chlapa než na pupkatého dlouhána.

My muži jsme zranitelnější než ženy. Bojíme se, že selžeme. V práci, v rodině a v životě. Máme strach z odmítnutí, že nezabezpečíme rodinu, že partnerku neuspokojíme.   Jsou slova, která zraňují mužské ego a žena by je  neměla muži sdělovat: „Nech to být, raději si to udělám sama“. „Najdi si lepší práci“. Muž to ví, jenže někdy je to složité. Neustále poukazovat na jeho nedostatky. „To je všechno, co umíš“ a další. Však to znáte. Muž čeká na pochvalu. Je rád, že je žena spokojená. Je třeba to dát partnerovi najevo.

Chlapi, hlavně vy mladší, uvědomte si, že máte svou cenu. Každý člověk je výjimečný. Když vás žena stále kritizujte, není permanentně spokojená, tak to s ní proberte nebo  se ohlédněte po někom jiném.