Každý druhý čtvrtek v měsíci chodí menší skupinka žen do Domova pro seniory v Boskovicích s menším  kulturním programem. Ty nejobětavější upečou i trochu cukroví ke kávě, takže je to vždy takové milé odpolední setkání. Babičky a občas i nějaký dědeček se rádi do programu zapojují - hlavně když se zpívají známé písně nebo také občas přispějí svými vzpomínkami.

  Minulé úterý jsme naše setkání v tomto roce měli poslední, takže na stolech bylo i víc vánočního cukroví. Byl už i zde nazdoben stromeček a celé odpoledne se neslo v milé sváteční pohodě a bylo to pro nás všechny takové vzájemné obdarování.

  U nás je i Azylový dům pro maminky s dětmi. Cukroví dost zbylo, tak jsme je vezly i tam. 

  A i zde bylo velmi milé přijetí a už jsme také vnímali i tu hezkou předvánoční atmosféru.

  Naše skupinka nasedla do auta, ale v tom na naši obětavou řidičku mává pán aby zastavila. Jde k ní a říká: "Vždyť vy máte u auta úplně prázdné zadní kolo".

  Všichni vystupujeme a vypadá to tak, že se to muselo stát v poslední chvíli, protože to nikdo z nás ani nepocítil.

  Majitelka auta otvírá kufr, vytahuje náhradní pneumatiku, bohužel nemá to nejsprávnější nářadí k jeho výměně. Pán ihned pohotově navléká pracovní rukavice a sejme ozdobnou poklici - se svým nářadím uvolňuje šrouby a rychle kolo mění - zašroubuje šrouby a dotahuje matice...

  Další pomocník ihned někomu volá a už k nám jde další záchrana v podobě obětavého pána, který kompresorem dohustil rezervu...

  My všechny jen s velkým obdivem pozorujeme ty naše nečekané pomocníky, kteří naprosto nezištně opravili auto, takže jsme mohli pokračovat v cestě.

  A můžeme jim jen říkat: "Vás nám snad seslalo samo nebe a moc jim z celého srdce za jejich obětavou a nezištnou pomoc děkujeme".

  Při odjíždění si navzájem říkáme jaký jsme měli úžasný den. Jeli jsme jiné obdarovat a zatím v podobě výměny kola u auta jsme byly nečekaně naprosto daleko víc obdarovány my.

  A já musím na dálku poděkovat těmto andělským pomocníkům alespoň básní, kterou jsem přednesla právě i v Domově důchodců.

 

                                                                 ŽIVOT  JE  VELKÝ  DAR

 

    Den každý vezmi vděčně, který ti život dal.

    Na světě nejsi věčně - život je velký dar.   

                      O přátelství a lásce sníš, možná se dočkáš i zrady.

                      Pro lék si zajdi k lidem blíž, ať se ti zahojí rány.

                                                   V životě přijdou těžké chvíle - nezoufej.

                                                   Musíš mít přátele a zas ti bude hej.  

                                                                                Važme si jeden druhého a mějme k sobě blíž.

                                                                                 Život nám rychle ubíhá a sám nezmůžeš nic.

                                                                                                                 Jen jedno velké přání mám

                                                                                                                 miluj a budeš milován   ♥

      Autorkou této básně je 91letá seniorka paní Jaroslava Sekotová z Boskovic, která má velikou zálibu právě  v psaní textů. Vždy mi je předá napsány úhledným písmem a já jí je na počítači opíši a rozmnožím pro její známé. Ona sama je velmi aktivní i v našem Klubu seniorů a je zcela samostatná. 

    I když celý její život byl hlavně manuelní práce, má stále neuvěřitelný elán jak psychický tak i fyzický. Přičítá to hlavně tomu, že celý svůj život hlavně aktivně cvičila v Sokole.