Bolí mě nohy, bolí mě ruce. Ozvalo se stáří. Už jsem tady. Dobrý den. Co je na bolest dobré? Nejjednodušší je přece pilulka proti bolesti. Zapiji ji a je mi dobře. K čemu to vede? K závislosti. Víte, že podle výzkumu není nejsilnější závislost na drogách, alkoholu, kouření či přejídání, ale na lécích. Když vás něco bolí, tak po prášku sáhnete. Nic to neřeší, příčinu tím neodstraníte. Léčit to nejde.  Prostě stárnete. Je třeba se s tím smířit. Nejlépe se hýbat. Chodit a cvičit, i když mě to bolí. Snažit se, co nejdéle zůstat mobilní.  Nebudeme si nic nalhávat, svým bližním jsme potom na obtíž.

Hodně lidí má strach z operace kyčlí a kolen, když je to nezbytné. Raději se trápí, pajdají a někdy to směřuje k vozíku, jak mi sdělila lékařka. Já mám umělý kloub na pravém koleni. Jsem s ním velmi spokojen. Opět podnikám túry po horách.  Jinak běžně dám s manželkou či kamarády 15 km, výjimečně 20 km.  Mohu si na něj i kleknout, ale nedělám to. Už podlahy doma nevytírám. Naopak levé koleno mě někdy ukrutně bolí. Není ještě podle doktorů zralé na výměnu. Opět je to stářím, opotřebováním věkem a celoživotním sportováním. Ortoped mi navrhl injekce a prášky proti bolesti. To jsem odmítl. Sice mě bolí, ale stejně jdu na hřiště, do tělocvičny, do posilovny a na túry. Tam to rozhýbám a přestane mě bolet. Následně jsem spokojený. Má vůle zvítězila, porazila nechuť a mnohdy i mou lenost.

Chodím relaxovat do blízkého lesa. Potkávám tam devadesátiletou babičku. Vždy ji pozdravím a krátce si popovídáme. Povídá mi: „Víte,  bolí mě nohy a paní doktorka mi doporučila chodit. Bydlím tady u lesa, tak si dám několikrát do týdne 3 km a uleví se mi. Pomáhá mi to“. Pro mě je to příklad. Nebudu nadávat, stěžovat si, cpát se léky, ale chodit.

Pokud něco občas zapomenete, tak nemusí být demence, ale stárne nám mozek. Nemůžeme spát? Místo pilulek můžeme jít na sluníčko a dodržovat pravidelný režim. Bolesti těla? Je to reakce nervů, které stárnou. Musíme to tak brát, že s přibývajícím věkem to přijde a nedá se to léčit. Patří to k životu jako úspěchy i neúspěchy. Chyby a omyly. S tím se umíme smířit, ale s osamělostí nikoliv. Děti, vnoučata na nás nemají čas, ale naši vrstevníci naopak ho mají spoustu. Tam je lék proti osamělosti. Pečujme o vztahy s kamarády, nebo si najdeme nové. S těmi můžeme trávit svůj volný čas. Každý to má jinak, tak to vidím já.