Je podzim; zlehka dýchl na mne splín,

když na strmém schodišti jsem stál,

jež vedlo mezi stromy někam pod portál

brány z mramoru a starých černých hlín

 

a ostrý vzduch hnal slunce a zas stín

přes barevnou krajinu, jak by si hrál,

zatímco mými vlasy si jen tak povíval

a do uší nes brnkot mandolín,

 

jež v parčíku kdes dívky rozezněly.

Snad šel bych dál, cítě se radostněji,

však pojednou jsem zcela procit rázem

a v zamyšlení úplně jsem ztichl:

list lípy zachvěl se a tiše spadl na zem…

Je podzim; splín zlehka na mne dýchl…