Svou ochotou upevnil především moc císaři, nikoli však svoji. Císař Vladislavovi připravil těžké pokoření a smutný konec: král Vladislav musel poslední dny života strávit jako vyhnanec v cizině.

Také slib, že koruna bude patřit Vladislavovým nástupcům už dědičně, se rozplynul. Druhý český král Vladislav II. umírá 18.ledna 1174.

Vladislav II.

Vladislav spojil svou zahraniční politiku s politikou a mocenskými zájmy Konráda III. (první vládce dynastie štaufské). Časem se sblížil s Konrádovým nástupcem mocným Fridrichem Barbarossou.

Fridrich Barbarossa

Despotický a obávaný císař Fridrich I. z rodu Hohenštaufů (dosadil ho jeho strýc Konrád III.), kterému přezdívali Rudovous pro jeho ryšavý vous, vládl římskoněmecké říši skoro 40 roků. Od počátku své vlády usiloval o upevnění císařské autority jak v Německu, tak v Itálii. Když císař Barbarossa chtěl opět mocně uplatňovat ideu císařské světové moci, došlo k novému zápasu mezi impériem a církví. Císařovým protivníkem byl papež Alexandr III. Rozhořčený boj se vlekl dvacet let.

Svatba – italské tažení – královská koruna

R. 1156 se Vladislav zúčastnil svatby Rudovouse. A zde uzavřeli tichou dohodu. Rudovous se zavázal udělit Vladislavovi královskou hodnost, zatímco Vladislav oplátkou císaři přislíbil pomoc v jeho boji s papeži a především se svobodomyslnými , kvetoucími italskými městy, které se odmítaly podřídit záměrům německé expanze. Císař si tím zajistil mohutnou účast Čechů ve svém tažení proti Milánu v témže roce. A před svým italským tažením nasadil v Řezně Vladislavovi královskou korunu. O čtyři měsíce později, splnil svou podmínku diskrétní dohody i Vladislav.

Česká armáda vyrazila dobýt největší tehdejší italské město - kvetoucí Milán. Při výpravě krále Vladislava tenkrát Milán nepadl. Ještě několikrát musel Rudovous tažení opakovat, vždy měl sebou i český ozbrojený doprovod.

R. 1158 přispělo statečné české vojsko, osobně vedené Vladislavem, k vítězství Barbarossy v jeho tažení proti Milánu. Podíl Čechů byl na tomto úspěchu bez nadsázky rozhodující. Však také odměna za pomoc – královská koruna, byla českému panovníkovi pro jistotu udělena předem.

Vladislav se žení

Vladislav byl dvakrát ženat, nejprve s Gertrudou z Babenberka, s Konrádovou (III.) nevlastní sestrou, což znamenalo, že bude švagrem příštího císaře a poté r. 1153 s královnou Juditou čili Jitkou.

Judita Duryňská

Druhá manželka knížete a krále Vladislava II. vynikala osobní krásou, vzděláním a uměleckými sklony. V r. 1156 založila v Teplicích klášter benediktinek. V Praze nechala postavit první kamenný most (r. 1167), který byl na její počest nazýván „most královny Judity“ čili „Juditin most“. Most byl po 170 letech provozu stržen povodní.

Zakládání klášterů

Na počátku Vladislavova panování byla založena řada klášterů – Strahov, Plasy, Doksany a v Čechách se usadily tzv. reformované řády – premonstráti, cisterciáci a později i johanité.

Následnictví

Vladislav ve snaze zajistit nástupnictví svému nejstaršímu synu Bedřichovi rezignoval r. 1172 na svůj úřad a uvedl Bedřicha jako českého knížete, což Rudovous považoval za bezprávné, neboť Vladislav tak neučinil ani cestou sněmovního shromáždění ani přijetím knížectví od císaře.

Smutný konec krále

Rudovous připravil Vladislavovi těžké pokoření a smutný konec. Ve Strahovském klášteře si upravil obydlí na dožití. Král musel poslední dny života strávit jako vyhnanec v cizině. Odebral se do Durynska na statky své druhé ženy, kde r. 1174 zemřel. Byl pohřben v Míšenské katedrále, později byly jeho ostatky převezeny na Strahov.

Po smrti Vladislava II. nastaly mezi početnými členy přemyslovské dynastie nechutné tahanice o pražský stolec, jehož držitelé poklesli opět na úroveň knížat.

Královské tituly

Královské tituly Vratislava I. (1085) a Vladislava I. (1158) papežové neuznali, neboť těmto panovníkům byly propůjčeny od císařů nepřátelských papežskému stolci. Proto tyto tituly nebyly ani dědičné.

Konec Rudovouse

Papež Alexandr III. se v boji s císařem Barbarossou projevil jako tvrdý bojovník. Zorganizoval Lombardskou ligu několika měst a r. 1176 zasadil císaři drtivou porážku u Legnana. Barbarossa jen tak tak unikl zajetí. Uzavřel s italskými městy, podporované papežskou kurií, příměří a uznal papeže Alexandra III.

Na třetí křížové výpravě, jejímž byl hlavním účastníkem, nalezl císař Barbarossa tragickou smrt v divokých vodách Salefu v Malé Asii.

 

 

 

Zdroje: Petr Hora: Toulky českou minulostí I.

            K. Březina: Stručné dějiny českého národa

            Jiří Pernes: Evropské dějiny v datech

            Christopher Hibbert: Florencie

            Reálie italského jazyka

            Petr Čornej a spol.: Panovníci českých zemí

            Petr Čornej a spol.: Evropa králů a císařů