Já oslepím své koně, zradím cokoliv, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě, na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně, zradil cokoliv ...

Tak zpívá celá léta  můj  milovaný  Robert Křesťan ve své  slavné písni a já se vždy ptala: Co to, proboha znamená :  Oslepit své koně…, co to je za nápad? Jistě, udělat to pro lásku, ale co by to bylo za lásku, která si žádá tak krutý a nesmyslný čin?

Dnes už vím, že Robert Křesťan vycházel ze hry Petera Schaffera  Equus, kterou jsem sice nikdy neviděla, ale film s R. Burtonem z roku 1977  si mě  nyní našel a vše se propojilo, dokonce  jsem si vzpomněla, že tento autor je i biologickým otcem našeho  Amadea, filmu Miloše Formana, který nás kdysi  uchvátil   a nedal zapomenout na  českou filmovou vlnu  60- tých let. Vášnivý příběh, který jsme si zvykli  nazývat    jako rozpor mezi géniem a průměrností, ale já jej vždy vnímala spíš jako  příběh vášně, která stráví samu sebe.

Možná i proto se mi zdá  pro mě  dnes  objevený EQUUS  dílem  fascinujícím stejně jako Amadeus.  Schafer je totiž  autorem témat silných a vášnivých a přestože mi zatím nebylo dopřáno vidět jeho hry na jevišti, jsem přesvědčena, že  filmová zpracování jeho díla, stojí za to vidět.

 

KRÁLOVSKÝ HON ZA SLUNCEM  1969

EQUUS  1977

AMADEUS    1984