Byla sobota, 8 hodin ráno, trochu chladněji, ale dalo se čekat, že během dne se ještě oteplí. Oblačno, což znamenalo, že slunce nebude pálit a mírný vítr vanoucí směrem mé budoucí trasy. Přímo ideální podmínky.

Byla to moje letos již 16 vyjížďka na vrcholy VKV – Vrcholové koruny Valašska. Je to celoroční akce pro příznivce cyklistiky a turistiky. Úkolem účastníků je během roku navštívit 20 vrcholů (každý rok jsou nové) v oblasti Beskyd, Hostýnských vrchů, Javorníků a okolí. Každý, kdo se chce zúčastnit Valašské koruny a přihlásí se, do  aplikaci VKV (je zdarma)  postupně nahrává své fotografie (selfie) na uvedených vrcholech. Při dosažení 20 vrcholu je úspěšný účastník zveřejněn na webových stránkách VKV. Také se dozví jako kolikátý v pořadí úspěšně splnil podmínky. V letošním roce probíhá již 13. ročník a můj šestý.

Během těchto několika let jsem stejně jako všichni účastníci vyjel nejen na všechny hlavní vrcholy jako Lysá hora, Velký Javorník, Ondřejník, Radhošť, Kelčský Javorník, Hostýn a další, ale také na spoustu rozhleden, pramenů, kapliček, zvoniček, pomníků a jiných zajímavých míst. Všichni účastníci se shodují v tom, že se občas dostanou s VKV do míst, kam by je nikdy nenapadlo zajet. A jak se říká , i cesta může být cíl. Moje cesta k vrcholům VKV měla od začátku jednoznačná pravidla. Žádné elektro, vlak, auto, cyklobus apod. vždy , jak se říka " za své". Po ukončení celého ročníku, obvykle v lednu následujícího roku, uspořádají organizátoři pro všechny úspěšné účastníky setkání ve Vsetíně. Zde potom i několik stovek účastníků obdrží pamětní medaile a diplom o úspěšném absolvování Valašské Koruny.

Poslední vrchol, který jsem měl v letošním ročníku navštívit, je bistro Vintrovka 2, právě na hřebenu Javorníků na trase z místa Kasárna až na Kohútku.Příprava je vždy stejná, kontrola mého starého horského kola. Koupil jsem je před sedmi roky , použité, v rámci akce " Kola pro Afriku". Do batohu na záda potom samozřejmě náhradní duše, lepení, lékárnička, jídlo na cestu. Na kolo pak do držáků to nejdůležitější dva bidony s pitím.

Jako obvykle vyjíždím na tyto delší trasy již brzy ráno, v 8hodin. Je nutné mít i nějakou časovou rezervu. Při takové celodenní cestě se může ledacos přihodit a já chci být před setměním zpět. Jezdím zásadně sám. Vždy. Sám si stanovím trasu, jedu rychlostí, která mi vyhovuje, zastavuji kde chci a najak dlouho ptřebuji a nemusím se tak přizpůsobovat  někomu jinému.

 Přejíždím přes nový visutý most přes Bečvu a podél Bečvy po cyklotrase pokračuji směrem na Valašské Meziříčí. Jen v Hustopečích nad Bečvou je trasa odkloněna, kvůli známe havárii vlaku s benzenem. Ve Valašském Meziříčí pak po cyklostezce, podél Rožnovské Bečvy do Rožnova. Tady již po komunikaci přes Hutisko-Solanec, kde začíná stoupání na vrch Soláň. Z rozcestí Čarták dlouhým sjezdem do Velkých Karlovic. Od kruhového objezdu směr Bumbálka až na odbočku na Kasárna. Zastavuji. Po více než třech hodinách jízdy je nutné se najíst a trochu odpočinout.

 

 Výjezd na Kasárna není zrovna legrace. V délce 3 posledních km se nastoupá 290 výškových m. Neženu se, jedu pomalu, ale neustále. Ještě nejsem v polovině dnešní trasy. V půl jedné přejíždím hranici se Slovenskem. Kasárna jsou hned za hranicí. Cesta stoupá v serpentinách až nad osadu, a potom dále na Slovensko. Nahoře ale odbočuji a asi v jednu hodinu odpoledne, nad hotelem Fran, po žluté značce vjíždím na lesní cestu, vedoucí k sedlu Gežov.

 

Tady je důležitá zastávka. Pod Velkým Javorníkem je studánka. Mé zásoby vody již značně ubylo. Takže, napít se co to jde, naplnit bidony a dovnitř vitamínové tablety. V sedle Gežov se napojuji na červenou značku vedoucí po vrcholu Javorníků. Jedu pomalu, ale bezpečně. Občas se zde otevírají krásné výhledy na českou i slovenskou stranu, ale moc to nevnímám. Nejsem tu poprvé, a tak hlavně, důkladně sleduji cestu před sebou. Je to nutnost. Tato hřebenová trasa, je plná kamení, sjezdů a výjezdů, bahnitých louží, kořenů a výmolů. To vše je pro mě problém. Trpím zrakovou vadou, což je obzvlášť nebezpečné na kamenitých sjezdech. Nemíním riskovat. V 73 letech se všechno mnohem hůře léčí. První zastávkou je místo Stratenec.

 

 Pomník na památku tří vojáků, zemřelých zde koncem války. Je tu i malá rozhledna. Nezdržuji se tady dlouze, mám časový plán, a tak doplňuji kalorie. Několik fotek a pokračuji lesem přes sedlo Bukovina ke svému cíli, bistru Vintrovka. Je sobota, tak na trase potkávám spoustu turistů, jak samotných, tak i rodiny s dětmi a se psy, také cyklisty, téměř výhradně na elektrokolech. Cedule s upozorněním na bistro však znamená, můj dnešní cíl se blíží. Konečně, po více než šesti hodinách jízdy se v lese otevře palouk. Bistro je bývalá maringotka, upravená na prodejní stánek. A je zde plno. Pořizuji několik fotografií pro nahrání do aplikace VKV. Letos poslední, dvacátý vrchol.

 

Dnešní úkol je splněn. Nyní si chci koupit něco k jídlu a je problém. Platí se zde jen eury anebo kartou. Nemám ani jedno. V diskuzi s paní v bistru se dovídám, že koruny opravdu nebere, výjimky dělá jen u těch, co jsou evidentně na pokraji sil. Myslela to zřejmě jako legraci. Myslím, že jsem tak nevypadal, ale kladně hodnotila můj dres VKV, určitě se již setkala s množstvím mých předchůdců, účastníků VKV, a tak jsem mohl zaplatit v Kč. Polévka a Birell to je obvyklé, pokud už tedy někde zastavím. Jídlo není problém, vozím si ho dost na celý den. Polévku bych mít nemusel. Důležité je mít dostatek vody. Po půl hodině odpočinku pokračuji dále po červené s malou zastávkou na Malém Javorníku.

 

 Ještě Stolečný vrch a nad hotelem Portáš se vyjíždí z lesa.   

                                                                           

Odsud až po středisko Kohútka jsou krásné výhledy do údolí Vsetínské Bečvy.

Ve čtyři hodiny odpoledne jsem na parkovišti pod Kohútkou.

 

 

Můj časový plán vychází, ale domů zbývá ještě 70 km, tak rychle sjet až do Nového Hrozenkova. Tady podél Vsetínské Bečvy po cyklostezce je to taková oddechová jízda. Zastavuji jen na odpočívce u Halenkovského jezu. Ještě o kousek dále je má pravidelná zastávka – studánka Za vodů.

 

Rychle nabrat vodu a napít se. Vody není nikdy dost a spotřeba je velká. Nyní už bez zastávky šlapat v pohodě přes Vsetín a Valašské Meziříčí až domů. Jen zadek mi ale neustále připomíná, že jsem strávil celý den v sedle.

V 7 hodin večer jsem konečně dorazil domů. Jsem trochu „rozlámaný“, ty dlouhé hodiny sehnutý v jedné pozici se také projeví. Cyklopočítač mi zaznamenal bilanci za celý den.

 

164 km
1740 nastoupaných m
4760 kcal
V pořadí jako 201. jsem splnil podmínky VKV roku 2025

 

https://vkv-bike.cz/
https://www.facebook.com/cyklo.vkv/