
Incest nebýval vždycky problém
13. 10. 2025Když španělský král Filip IV. Habsburský provdal svou nejmilejší dceru Margaritu za jejího vlastního strýce (mladšího bratra její matky, tedy své manželky Marie Anny Habsburské), jakési důvody měl. Překvapivě - mocenské. Ty zdravotně dědičné pominul, i když je to s podivem. Něco tušit musel.
Nedlouho předtím se jim totiž narodil infant Carlos s velkou hlavou a tak znetvořeným obličejem (měl nejen proslulý "habsburský ret", ale i tzv. šuple - obrovský podkus), že se nemohl pořádně najíst a napít. Proč? Protože sedm z jeho osmi praprarodičů z obou stran pocházelo z jedné ženy - kastilské královny Jany Šílené. A nešlo jen o ni. V rodokmenu byli i další společní příbuzní. Připomínám, že do popisovaného spolku patřil i náš oblíbený a proslavený císař Rudolf II. Habsburský...
Carlos II., španělský král (Wikipedia Española)
No a zmíněný Margaritin papá Filip IV. s manželkou byli také bratranec a sestřenice. Asi proto jim všechny děti umíraly hned po narození. Zůstala jen Margarita a již zmíněný infant a debilní následník Carlos, který se naučil chodit až v šesti letech. A to už tehdy byl dva roky španělslým králem. Po nečekané smrti Filipa IV. jiná volba prostě nebyla...
Margarita měla vlastně štěstí. Roku 1651 se narodila úplně zdravá. Byla také moc hezká, takže se stala oblíbeným modelem dvorního malíře Diega Velázqueze. Portrétoval ji mockrát. Znáte jeho nejslavnější obraz Las Meninas, kde se autor zvěčnil taky? Kdyby ne, vidite ho nahoře v úvodu článku. Margarita je na něm hlavní hvězdou - holčička uprostřed. A kým že se tahle barokní panenka stala? Římskou císařovnou, uherskou a dokonce i českou královnou Markétou Marií Terezií Habsburskou.
Leopold I. Habsburský (Wikipedia Española)
Jejímu strýci Leopoldovi ji zasnoubili už jako batole. Byl totiž synem římského císaře Ferdinada III. Taky Habsburského. S následnictvím se u něj původně moc nepočítalo, jelikož měl staršího bratra. Jenže ten zničehonic zemřel na neštovice a z Leopolda byl nejdřív král uherský (1655), pak český (1656) a nakonec i císař římský (1658). A tak Margaritini rodiče strategicky usoudili, že by tenhle strejda možná mohl být v záloze na španělský trůn. Se zmíněným permanentně nemocným a těžce postiženým Carlosem se tehdy do budoucna moc počítat nedalo. A protože bylo příbuzenství propletené úplně příšerně, nebyl Leopold jen Margaritiným strýcem, ale také jejím bratrancem.
Infantka Margarita v roce 1659, Diego Velázquez (Wikipedia Española)
Přesto se vzali v roce 1666, když bylo Margaritě - Markétě pouhých patnáct let. Svatební akci dotáhla do konce jen Margaritina matka, jelikož Filip IV. byl už rok po smrti. Čímž se Marie Anna Habsburská, t. č. španělská regentka, stala tchýní vlastního bratra. Slušné panoptikum, to vám řeknu...
Kupodivu bylo nové příbuzenské manželství velice šťastné. O jedenáct let starší Leopold miloval umění, stejně jako jeho mladičká manželka. Skládal hudbu (údajně velice dobrou), Vídeň přetvářel v barokní město s honosnými paláci, kostely, morovými sloupy a sochami. Nechal si postavit nový lovecký zámeček Schönbrunn, který se později nevidaně rozrostl až do císařského sídla. Původní stavba totiž padla za oběť tureckému obléhání Vídně v roce 1683. Nejenže tehdy Leopold I. nad Turky zvítězil, ale dál poté podporoval mírové zakládání univerzit, knihoven a vědeckých společností. Král a císař byl také velice jazykově nadaný, což znamenalo i obrovský rozhled. Nejraději sice mluvil italsky, ale dokonale ovládal i latinu potřebnou k historickým studiím. Němčina a španělština byly samozřejmostí. Jak na tom byl s češtinou není moc jasné, ale základy určitě měl. Možnost zdokonalit se měl v roce 1679, kdy do Čech utekl před videňskou morovou epidemií ...
Teď se ale vrátíme zase o pár let zpátky. Císařstí a královští manželé milovali hlavně divadlo, takže se zasloužili o jeho mimořádný barokní rozvoj. K sedmnáctým narozeninám dostala Margarita naprosto velkolepý dar - operu Il Pomo d´Oro (Zlaté jablko), kterou zkomponoval Pietro Antonio Cesti. Premiéra byla ve Vídni v červenci roku 1668. Dílo je dodnes považováno za jeden z vrcholů barokní opery.
Markéta Marie Terezie Habsburská/Margarita s dcerkou Marii Antonií (Wikipedia Española)
Bohužel nebylo Margaritě dopřáno dlouhého žití. Zemřela při porodu v roce 1673. Bylo jí jen 21 let a už přivedla na svět čtyři děti. První syn dostal jméno Ferdinand Václav. Jenže do roka zemřel a dva jeho sourozenci také. Genetické prokletí zjevně pokračovalo. Dospělosti se dožila pouze dcera Marie Antonie, kterou chtěl otec Leopold provdat za jejího debilniho strýce, španělského krále Carlose II.. Naprosto nepoučitelní byli...
Nakonec ale ze sňatku naštěstí sešlo a manželem Marie Antonie se stal bavorský kurfiřt a pozdější místodržící Španělského Nizozemí, Maxmilián II. Emanuel z rodu Wittelbachů. Marie Antonie porodila v nešťastném manželství tři chlapce. Dva zemřeli hned po narození a Josef Ferdinand se dožil jen sedmi let. A po jeho smrti to vybouchlo. Chlapeček byl totiž následnikem španělského trůnu, jelikož ubožák Carlos II. nebyl schopen ničeho, natož pak zplodit následníka. Takže vypukla Válka o španělské dědictví (1701-1714), největší konflikt osmnáctého století...
Marie Antonie Habsburská zemřela ve třiadvaceti letech roku 1692. V těžké poporodní depresi, dva měsíce po narození Josefa Ferdinanda. (Wikipedia Española)
Toho se maminka a babička Margarita samozřejmě nedožila. Jako česká královna a římská císařovna se nedožila ani mohutných selských povstání, která propukla v Čechách roku 1680. Ani následné petice sedláků, kterou předali jejímu manželovi. A tak nemohla být u sepsání prvního robotního patentu pro Čechy (omezení roboty na tři dny v týdnu), který Leopold I. vydal téhož roku.
Nestihla to ani druhá císařova manželka Klaudie Felicitas Tyrolská (další setřenice), která zemřela v roce 1676, aniž by dala císaři kýženého mužského dědice.
Až třetí Leopoldova žena Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská porodila Leopoldovi dvě budoucí korunované hlavy: Josefa I. a Karla VI., tedy otce přeslavné císařovny Marie Terezie…
Zdroj: Wikipedia Española, Dějiny Španělska a Portugalska - F. Hrnčíř, Čs .nakladatelství J. Bačkovského, 1942 (také fotografie krejcarů Leopolda I.)