Díky za článek a za fotky, zajímá mne to. A k celému pelotonu volám: "Dávej, dávej !" :-)

Kytaru jsem docela ráda poslouchala. Sama na nic nehraju a ani jsem to nezkoušela. Mám kamaráda, který to opravdu umí.

Myslím, že brýle jsou dnes spíš naopak něco, co mě dokáže omladit, než že bych si v nich připadala staře. Mám jich hned několik a střídám je podle oblečení. Sehnala jsem je v Optiscontu za skvělou cenu a navíc s doživotní zárukou i na skla.

Moc hezká poesie za více jak 5 hvězdiček

No, dnes není problém něco koupit na internetu bez vyzkoušení, a čekat, jak to splní moje očekávání, to už může být oříšek. Nezapomínat, že nejsme tak bohatí, abychom kupovali levné věci. To se u postel, kde člověk leží 8 hodin denně a v nemoci více, vyplatí více než dost. manžel měl pravdu, levné věci jsou ležáky, nebo na nich něco bude opravdu nedobrého.

Že bych se na vás do Olomouce v pátek přijela podívat? Přidá se někdo?

Moruše rostly u nás v ulici. Jako děti jsme je trhaly a jedly – bílé i černé. Byla to mňamka.

To je peklo, trochu rostou a trochu nerostou a jenom někde.... Já ještě počkám, jestli se oteplí a začnou víc růst. Na tom severu bývají až do října...

Je pravda, že napíšu nějaké básničky, ale takhle pěkně vařit neumím. A Vy umíte obojí!

Myslím si, že fungující hormony, které ovlivňují všechny orgány, jsou základem dlouhověkosti .Hospodaření s cukrem, z toho vyplývající množství potravy potřebné k životu nezatěžuje tělo zbytečnou nadváhou, šetří se klouby, pohyblivost zaručuje aktivitu.Věřím na hormony a životní optimismus.

Všechno jednou končí, naštěstí vám, Leničko, zůstanou přátelé a hlavně krásné vzpomínky. Ty vlčí máky jsou krásné. *****

Asi jsem hloupá, ale spíš nevědomá. Nechápu antisemitismus, nevím, proč někomu vadí, že je někdo žid, černoch, cikán. Rozlišuju lidi na slušné a neslušné, poctivé a nepoctivé. Doufám a věřím, že takových je nás většina. Díky...*****

Nemyslím,že autorka myslela první rande v životě,ale první rande po 60.

Ahoj Petře. Ty mi dáváš! Už tu vůni pečené husy také cítím z kuchyně...

Před lety jsem (rouhačsky) prohlašovala, že než ještě někdy učit, to raději na pracák. Teď mě někdy napadne, že bych cvičně nějakou soukromou výuku němčiny vzala. K jinému se nehodím, ale zatím nevím. :-)

Mám med ráda, ale jedna známá lékařka z Institutu celostní medicíny Dr. Jonáše mu moc nefandila. Její názor byl - jen příležitostně jako lék, nikoliv jako běžná potravina.

Váš článek mě hodně pobavil, protože mi připomíná vlastní kariéru. Ačkoliv jsem v zaměstnání vesměs vždy měla úspěch a byla brána za určitou novátorku (ať ve výuce cizího jazyka nebo ve vojenském archivu), hlavně učení mě vůbec nebavilo. Přitom posluchači to na mně nepoznali a chodili ke mně rádi. V archivu jsem byla ráda hlavně v 90. letech, když se hodně jednalo s cizinci. No, vlastně jsem se našla až tam, kde jsem si v mládí přála začínat - v žurnalistice. :-)))

Určitě vyzkouším. Vypadá zdravě.

Pěkné téma a dobře napsané. Líbí.

Leni, tenhle článek se mi omylem zveřejnil už před 3 dny. Ale protože by předběhl začátek Tvého vyprávění o vaší cestě, stáhla jsem ho zpátky a objevuje se v plné kráse až nyní!!