Mne vždy napadne něco z reklamy - např. že (o vyrobeném jídle): čerstvěji už to nejde! Kdysi, před mnoha léty vyšel jakýsi humorný fejeton, jak ulovit tygra (autora dávno nepamatuji). Tygra bylo nutno ulechtat. Vím jen, že popis činu končil větou: Ulechtaný tygr je umrlejší než umrlec! V humoru to je jednička!

Květo, myslíme na Tebe, bojuj!!!

Máme kočičku z útulku. Předtím byla u jakýchsi Ukrajinců v domě s dalšími asi 11 kočkami. V útulku to byla vzájemná láska na první pohled. Kočička nikdy venku nebyla. Báli bychom se ji někam vzít, aby se nezaběhla. V bytě má dost místa i schovávaček, může na balkon (pod dozorem). Někdy taky běhá jak šus. Být sama doma jí určitě vadí. Proto jí dělám společnost, když má být přítel dlouho v práci, nebo mu chci dopřát výlet s dětmi.

♥♥♥

Díky za hezký tip. Asi jsem neschopná, ale nemůžu se na webu dopídit informace, že expozice už je (píší, že bude), a tím pádem ani dokdy.

Hlavně jestli taky došel na místo určení! Já jsem na ČP nedala dopustit, ale jen do vánoc 2017. Došel mi totiž dopis v takové té bublinkové obálce, který byl OTEVřENÝ. Ne že by se rozlepil nebo tak něco, prostě někdo se do něho násilně podíval a ani se nenamáhal ty stopy zahladit. Byl v něm vánoční dáreček a naštěstí se neztratil. O ozdobičky na stromeček asi ten někdo nestál ... Bohužel to byl dopis poslaný obyčejně, takže si můtu tak akorát zanadávat.

Po šedesátce se cítím spokojenější a klidnější, protože už 'nic nemusím'. Ale zároveň věřím, že toho ještě 'hodně mohu', i když ve výčtu z "hodně mohu" budou třeba drobné a napohled bezvýznamné věci, kterými jsem se v mládí nezabývala. Jak roky přibývají a člověk dozrává, přesouvá hodnoty na té své šachovnici života. A pokud je tam těch figurek stále dostatek, jsem vděčná a spokojená.

Jednou jsme jeli se švitořícími studenty navštívit Osvětim. Na zpáteční cestě nepromluvil ani jeden. Dokud neviděli, nevěřili. Hrůzné a připomínání nutné!

Snad "Cestovatel v čase" podle nedávno vysílaného filmu, kde také aktérovi části těla mizely postupně. Prosím ve kterém městě ona Zámecká zahrada je. Teplice?

Když mi bylo 50 tak jsem nějaké klouby či bolavou páteř taky neřešila ale ono všechno přijde bohužel.

Vaše hrátky mám moc ráda, ale jsem líná přemýšlet. Budu čekat co vymyslí konkurence :).

:-) ts, ts.... pár dní tréninku s činkami a chodím na štaflích se dvěma metráky jak nic.

Drastická dieta je k ničemu. Člověka jen potrápí a výsledek je krátkodobý. Vždy jsem byla štíhlá (a vysoká). Několik let před odchodem do důchodu jsem začala přibírat – pod vlivem stresů v práci, s maminkou a užívaných léků. Po odchodu do důchodu jsem přestala jíst hormony, zklidnila se a postupně omezovala sladké. Zpočátku mi to vadilo, ale pak mě to začalo dokonce bavit. Po roce a něco ze mě zase byla štíhlá holka. Váhu si hlídám, občas si sladké dopřeju a pak to vykompenzuju odlehčovacím dnem. A chodím. Protože pro sport jsem se nenarodila.

Mirku, tomu říkám počtení a pokoukání takhle na ráno. A žádnej sníh. Víno, vítr, slunce, voda, tráva, no zkrátka senza vzhled na ten boží svět! Těším se na další várku z přehrabování.

No jo když lidé nevědí co chtějí tak je to těžké.

Ten muzikál znám. Byl zfilmován v r. 1964 a Julia Roberts získala Oscara za hlavní roli. Moc mě to tenkrát uchvátilo.

Děkujeme za velmi užitečné praktické informace.

Pravda. Ale nemusí to mít vždy základ ve starých pořádcích. V mnoha obchodech jsou lidé, kteří tu práci dělají neradi, nebaví je, neumí to, jen jinou práci nesehnali. Mají mizernou mzdu a provozovna je personálně poddimenzovaná, nestíhají. I v tom případě je výsledek tristní.

Číst při jídle jsem si zvykla v práci. Nesměli jsme číst noviny, smělo se to jenom při jídle, většinou při svačině. Teď to dělám jenom, když jsem sama doma,

Poslala jsem snímek , který jsem vyfotila z okna našeho obýváku telefonem. Vím ,že se nemohu porovnávat s fotkami z fotoaparátu skoro profesionálů. Ale musím se přiznat , že mě tak potěšil ten obraz zasněžené zahrádky , že jsem si řekla ,že třeba taky někoho potěší.