Jejda, taky znám, ale nevzpomněla jsem si :-)

Článek je daleko víc než jen turistický a pan režisér je velmi vnímavá a charismatická osobnost. Díky!

Je to velice bohatá a zajímavá historie, na jedné straně zázračné poutní místo, na druhé straně typické pohraničí s odsunem původního obyvatelstva a poválečnou likvidací církve včetně památek, ale s Panenkou Skákavou by mě to nikdy nenapadlo. :-D

Moc hezký článek. Ale vkus byl rozdílný vždy. Např. na fakultě se líbili mé kamarádce „chlapečci“, zatímco mně „chlapi“. Zůstalo mi to dodnes. Proto na mě nepůsobí např. Alan Delon. Líbí se mi třeba Anthony Hopkins, Jack Nicolson, Geoffrey Rush (to je ten logoped v Králově řeči), Václav Voska. Kdysi dávno Olda Šetrnej. A samozřejmě ten můj. Taky se mi líbil Charles v seriálu MASH. Byla jsem zklamaná, když jsem se dozvěděla, že není na holky. A co na to klasikové? „Mužům sluší spíše zanedbaný zevnějšek než zbytečná fintivost.“ Ovidius „Není smutnějšího podívání nad muže před zrcadlem.“ Jan Neruda

Moc hezké.

Tady nikdo neměl sílu napsat komentář? Zkusím to: Znám velmi a velmi dobře dvě ženy. Obě se vyléčily. Ona také rakovina prsu není jeden druh nemoci, jeden druh nádoru. Výzkum, léčebné postupy a léky se vyvíjejí obrovským tempem. Znal jsem ještě třetí ženu, kamarádku z neziskového sektoru. Setkávali jsme se na schůzích. Pak chodila s hlavou v šátku, takže jsme pochopili, oč jde. A pak, pak jednou nepřišla. A už nikdy. Dnes by prý právě ten její druh nádoru mohl být léčitelný. Každé svítání přináší těmto nemocným novou naději.

Hezké. Ano, vzpomínám na své první výtvory, pamatuji si je proto, že jsem ještě neuměla psát :Pan vlček se prochází, chodí se mu s nesnází, bolí nohy, bolí hlava, je to chřipka, ale pravá. /Dost aktuální/

Alenko, úplně jsi mě dojala, přeji tvé mamince hlavně hodně zdravíčka, a vám všem, ať vám to štěstíčko ještě dlouho vydrží.

Dobrý článek. Jen bych téma rozšířila o sebelítost, která pramení z událostí méně dramatických. Takových běžných denních. Kdy se člověku něco nedaří, něco ho bolí, s někým se nepohodl… Když taková na mě přijde, snažím se rychle umravnit.

Hezké, neotřelé, zábavné, optimistické. Na pondělní ráno velmi příjemné.

Milé zjištění, že ještě dost dlouho nebudu starý senior. :-) Zrovna dnes jsem četla, že "stárnutí je fyzický jev a mládí je přístup k životu". Nicméně zub času pomalu ale jistě hlodá. :-)

Nadi máš nádherné fotky, moc se ti to povedlo. Dala bych ti za ně 10 hvězdiček ale jsem limitována jen pěti.

Doufám, že jako lidstvo opravdu přežijeme, a dokonce v nějaké lidštější podobě. Díky.

Jani, tu fotokoláž na úvodním obrázku jste vyrobila sama? To bych chtěl někdy umět. Dovolím si od Vás také převzít do své sbírky slovo "kazítko", které je velmi výstižné. Ale protože již vařím jen pro jednu osobu nebudu si kupovat myčku, hnětač a do třetice ani radiem řízený budík - nařídím si ho sám.

Moc hezké a zajímavé.

(... někdy za to může i chemoterapie. Naštěstí se to děje mnohem méně než dříve.)

Zuzko,po ránu-opět hrozně krásné,ale také hroznė - z mého pohledu-smutné.Děkuji.

Hezké téma. Můj přítel nakupuje rád. Někdy. A nelze předem odhadnout, kdy to bude. Spolu chodíme občas do super/hypermarketů. Tam přicházím vybavena seznamem a připravena nakoupit jen podle něj. V lepším případě má přítel potřebu prohlédnout si vše, co tam mají. Budiž, aspoň to uvidím také. I když brát do ruky každou druhou věc by nemusel. V případě horším se mě neustále ptá, co ještě chci, a vyvolává tak ve mně nepříjemný pocit, že ho zdržuju. Nakoupit ale umí i sám.

Moc milý článek, který mě vrátil o víc než půl století nazpět. Miluju hory a začínala jsem také úplně malá. Pak trochu závodění v mladších žácích, ale nejvíc vzpomínám na podnikovou roubenku od mého tatínka. v Horních domcích v Rokytnici. Tam jsme od prosince do května trávili všechny prázdniny a víkendy. Sice žádný přepych, voda ze studánky, Na jediný vlek na Lysou jsme s kamarádkou vystupovaly každé ráno i se svačinou. Žádná restaurace ani záchody u lanovky. Přesto jsem to milovala a lyžování považuji za nejkrásnější sport. Teď už si troufnu jen na běžky. Hory jsou pro mě dost finančně nedostupné, přesto občas to vyjde. Přeju Vašemu vnukovi, ať najde lásku k horám a k lyžování jako máte Vy. Moc se mi Vaše vyprávění líbí.

Díky za zajímavé informace. Letecká pošta – hezky udělané, krásné fotky.