Dumám, doceňuji. Dík!

Nádhera. Ale neumím kreslit a nejsem moc trpělivá. Hezké Velikonoce i vám.

Díky za hezký začátek neděle.

V tom clanku je velky kus pravdy, cely zivot jsem nemusela maso, na stari se to obratilo.

Ta paní asi předtím prodávala ve Zverimexu, kde se botičky pro pejsky nenabízejí po párech, ale jednotlivě. Díky za milý příběh, Danuško.

Myslím, že jsem něco mezi Milenou a Ivanou. Nejvíc času strávím, téměř denně, pročítáním nabídky všech možných knihkupectví - protože mě to prostě baví !

Bezva. Smích po ránu neuškodí.

Ráda jsem si početla o exotickém cestování. Avšak chybí mi obrazový doprovod, resp. pestrá pastva pro oči, který se tu přímo nabízí.

Musí to být strašné pro obě strany. Nedávno jsem četla knížku Pořád jsem to já (autorka Lisa Genova). O vysokoškolské učitelce, které diagnostikovali tuto nemoc. Je to velice citlivý a realistický příběh. Julianne More dostala za ztvárnění hlavní role Oscara.

Borku, úžasňoučké dílečko. Flektivní jazyky jsou skvělé mj. tím, že mohou vytvářet od jednoho slova různé tvary. Např. na rozdíl od „rigidní“ angličtiny, jak uvádíš. To němčina má aspoň na tvoření zdrobnělin podstatných jmen dvě koncovky. Kdo to říkal – Werich, nebo Horníček, že jen v češtině lze říct „kulaťoučké červeňoučké jablíčko“? Ad 1. koláčkové úsměvíčky. Ad 2. Elišinka. Ad 4. Fujtajblíčková pusinečka. Vykuleňoučký tlusťoušek. Chlapeček čučící na čouhající střapeček. … Očička vykuleňoučká nesprávným směrem. Chlapeček blbeček a ptáčíček jakbysmet. Naháčkové nesebekritičtí. … Neříkám, že mé nápady jsou vtipnější; jen jsem to zkusila. Úkol č. 3 si nechám na později. Tvůj článek z roku 2016 si přečtu v klidu v neděli doma, abych moc nezdržovala u přítelova notebooku. :-)

Kren, lahudka ke klobase, uzenemu, v omacce, dnes se da koupit v kazdem vetsim obchode, driv jsem ho hlidala jak oko v hlave, rostl mi v zahrade u plotu a nekteri nenechavci v touze ho mit nam strihali plot.

Krásné vzpomínání. Myslím že se v tomhle článku poznala určitě každá žena . Moje matka měla v mládí barvu vlasů jako z obrazů starých mistrů. Krásný odstín tizian. A ještě se jí krásně vlnily. Myslím že právě ta barva vlasů byla pro otce signál k seznámení. Zato já jsem získala barvu nic moc. Ale to je už jiná kapitola.

Příběh , který bere za srdce.Ke stým narozeninám se můžu jenom přidat s gratulací. To co babička prožila , se podaří opravdu velmi málo lidem a babička je jedna z mála, kterým se to podařilo.

Moje zkušenost, nikoliv ze stěhování, ale z převozu koček na "letní dovolenou" do jižních Čech je vesměs dramatická. Ať jedeme s kýmkoliv a jakýmkoliv autem, kočky to vždy snášely a snášejí špatně. Už při balení zavazadel se ztratí někam do čtvrtého rozměru. I když má každá svou přenosku a většinou na sebe vidí, cestou naříkají a vyvolávají v nás paniku, že je jim zle, jedna se rve z drátěných dvířek ven, až si potrhá drápky, druhá pravidelně zvrací. Trochu pomohou tzv. Bachovy kapky Rescue pro uklidnění, ale ne úplně. No a po příjezdu na chalupu, kde to už znají, se otřepou a záhy se vrhnou do jídla. A cestou zpět to samé.

Zuzko, vstoupila jsi mi do uplakaného pátečního rána, které je po přečtení tvých veršů hned hezčí.

Kdyby takové kurzy někdo pořádal v blízkosti našeho bydliště, ani chvilku bych neváhala a šla se něčemu v praxi přiučit. Není nad dobré rady s ukázkou v praxi.

Léta jsme jezdili kolem do Proseče a mně vrtalo hlavou, co je to za podivnou stavbu. Nevypadalo to tam nijak lákavě. Když se začalo s opravami, přestali jsme tudy jezdit. Po rekonstrukci už jsme dům neviděli.

Hezká vzpomínka. Děkuji, Věruško, holčičko. S chutí bych Tě hned povozil v autíčku !!!

Určitě nevypátrám. Ale líbí se mi a ráda si počkám na rozluštění hádanky.

Neovládám. Jsem převážně jednodrátová. Občas někde čtu, jak žena jednou rukou vaří, druhou telefonuje, třetí chlácholí dítě a do toho odpovídá manželovi. Tak to neumím.