Aničce moc blahopřeji a hole jistě užije. Já je dostala pod stromeček o Vánocích

Já tuším a podle mne je název města tvořen pouze jedním slovem. Elenko, a ty se do toho města z domova nedostaneš po železnici. Neprozradím, nechci kazit tipovačku dalším íčkařům.

Helenko, jsi pracovité děvče. Vesnice Odřepsy u Poděbrad. Nadávka: Psinka ať tě skolí! Pes stopař, norník....

Sama jsem něco takového nezažila, ale viděla jsem v sousedství u nás v Týně, jak lidé trávili dny, týdny, měsíce, několik let na stavbě vlastního domku. Někdo měl známé, s těmi si navzájem vypomohli, šlo jim to rychleji, možná i snáz sehnali materiál, měli známosti, ale vím, že jedna dvojice to měla opravdu na roky.

Nějak tak jsme si to s přáteli naoko plánovali, byty v pečovateláku vedle sebe, společenskou místnost, mejdany atd.. Někteří tu už nejsou a stejně se všichni zbylí držíme zuby nehty svého jistého...Ani my vůbec nepočítali s nemocí....Žili jsme si tralala. Stejně do nějakého zařízení se člověk dostane až když umírá...Nejsou místa.

Vaše slova mne berou za srdce, také to tak cítím a už se na ten nový zázrak jara moc těším...

S partnerem pod jednou střechou napořád? To by musel být ze zlata. Mám pár přátel, kteří spolu žijí celý život. Obdivuhodné? Ale vůbec ne. Je to jen kvůli dětem, vnoučatům a majetku. Niic pro mě. Mám ráda volnost a změnu. Žádné omezování. Nemohla bych žít v přetvářce, tolerovat ty různé partnerské móresy, o kterých se tu píše. A když to neklape ani v posteli, tak potěš Pánbůh...

Obdivuhodná a ušlechtilá práce. Pane Lucuku, opravdu klobouk dolů. Takoví lidé by se měli vyznamenávat na Hradě...

Pěkně peprné...ale veselé ze života.

Že by směr Moldava...?

Moc pěkné...A to nářečí...

Něžné, pravdivé

Mně osobně vadí oslovování dědečku nebo babičko nejen ve zdravotnických zařízeních, ale obecně. Slyšíte i od novinářů říct šel tam děda nebo babička, když vidí jít starého člověka. Potýkala se s tím už moje babička a mamka, když byla v nemocnici. Ta britská směrnice je nesmyslná. Když jsem žila v Londýně, tak jsem považovala za správné, že angličané považovali za nevhodný výraz "invalid" = méněcenný a používali zásadně slovo "disabled" pro invalidy. Ale moderní angličtina k mému překvapení používá výraz invalid people (je to i v učebnicich). Jedině bych považovala za rozumné z té britské směrnice, aby se vrátili ke slovu disabled people, protože invalid má v angličtině trochu jiný význam. Je to opak valid=platný, čili invalid=neplatny, méněcenný.

Já také ráda tuto soutěž sleduji (někdy jen opakování.) Do soutěž. týmu bych se nehlásila, ale obdobné = české soutěže - pro každého - bych vítala od naší redakce. Nikam nemuset jezdit (vzdálenost, čas) - otázky i odpovědi zde - by vyhovovalo mnoha čtenářům?

Bohužel pravdivé

Postoj obyvatel k úložišti jaderného odpadu? To je tedy dílo. Jakpak asi lidé odpovídali? Trochu mi to připomíná výstavbu jaderné elektrárny Temelín v bezprostřední blízkosti mého někdejšího bydliště. Jenže to bylo ještě za bývalého režimu a tam si nikdo moc nedovolil mluvit proti. No, a nakonec si lidé zvykli, zůstali v tom kraji a jsou spokojeni. A kupodivu se tam mají také dobře, výstavba, komunikace, zásobování, vše díky elektrárně hodně pokročilo. Moc se mi líbí ale ta vzpomínka na dětství, jako už v nějakém předchozím článku.

MM, dobře jsi to napsala. Já jsem trochu mladší, ale ne o moc. V r. 67 mi bylo 14, ale starosti jsme měly podobné. Na tapetě už byli kluci, hádaly jsme se, který z Beatlesáků je nejhezčí a pod.. V. Čižmárová kdysi zpívala Léta letí a fakt je to pravda. Dokonce i ten šusťáček byl, ne sice ten pravý, ale aspoň napodobenina. A dneska? Máme to všichni podobné. Žijeme, jak umíme nejlíp a jsme za to rádi. A ta poslední otázka? Kup si něco nového, radost bychom si měli dělat každý den a dobře se bav.

Ano, i v rámci šedesátek může být široká škála typů oblečení i barev, ne jen, že se jedním univerzálním stylem odliší od mladých. Na nápady návrhářů, pokud dorazí i k nám, se skutečně těším (i když, jak se znám, stejně si budu chodit po svém:-D).

Krásné...

Může být deální domov pro seniory? Nevím, ... Sledovala jsem nedávné kauzy senioři versus provozovatelé. Hrůza! Při sebelepším oťukávání DD vám nikdo nezaručí, když se za člověkem zavřou dveře, jak s ním bude nadále zacházeno. Není všechno zlato, co se třpytí. Pokud budeme litovat personál, že za tu "dřinu" není dobře finančně ohodnocen, tak se mu vlastně nahrává, že mohou na lidi "kašlat", co by za těch pár šupů vlastně chtěli... Každá práce - i ta kancelářská ma své. Pokud bych se do důchoďáku dostala, určitě mi bude jedno, jestli budu mít balkón nebo terasu, ale bude prioritou, abych vůbec důstojně dožila jako člověk, aby mi po zaplacení všech výdajů provozovateli ještě zbylo něco pro sebe.