Mladým možná připadá, že si starší generace mužů k ženám víc dovolovala. Naproti tomu ale, ten dnešní slovník, jakými výrazy se mladí, dokonce snad i zamilovaní, navzájem častují, to je tedy síla. A to je v pořádku?

Helčo, Helčo, takhle po ránu! Tak snad jen na ukázku: Rozmar - soumar, váha - válec, netopit - netopýr, neporadit - neporazí. nepostavit - nepostačí, ředitelka - ředitelný. Ostatní, co mě napadá, třeba nevysílali - nevysílají, jsou jen různé tvary od jednoho slovesa, tak to ne.

Je to tak hezké a výstižné, že mi to až vyrazilo dech. Mám podobné pocity, ale obdivuji toho, kdo je umí vyjádřit.

Každý další aktivní člen íčka je přínosem i pro ostatní, ať už aktivní či pasivní. Jako Rak vím přesně, o čem píšete, a přeji, ať se tu i nadále cítíte jako "ryba ve vodě".

V tomto případě jsem také konzervativní. Vánoce jsou jednou do roka, tak všechno jídlo, včetně cukroví, dělám podle tradičních a prověřených receptů, tzn. neošizené, hlavně z kvalitních surovin, přípravě věnuji hodně času, aby si každý opravdu pochutnal (teď se mi vybavil jeden úžasný film o vaření: "Julie a Julia"). Opravdu si nedovedu představit, jak by se tvářili členové mojí rodiny, kdyby jim na talíři o štědrém večeru přistál dušený kapr se zeleninou. Myslím, že rok je natolik dlouhý, abychom dietní variace mohli dostatečně uplatnit v ty ostatní, nesváteční dny, např. výbornou a zdravou kaší z ovesných vloček se skořicí. Pokud sváteční jídlo konzumujeme s rozumem a necpeme se jím od rána do večera, spojíme ho s přiměřeným pohybem, opravdu nic nezkazíme. Dietu bych dodržovala pouze v případě, že bych byla vážně nemocná a nesprávné stravování by mohlo ohrozit zdraví. A proto: vánoční pečivo peču z másla, kapra smažím a dávám okapat do ubrousku, do salátu sice nedávám majonézu, ale dělám si dressing z oleje, hořčice, soli, octa, cukru a čerstvě namletého pepře + hodně nadrobno nasekané zelené natě. Zeleninu do rybí polévky nejdříve orestuji na kousku másla, má pak jemnější chuť a je voňavější :-)....všichni se těší na tu večeři, všichni se dobře najedí, tím pádem i naladí... a o tom to je

Určitě je to výborný nápad. My jsme si zatím vybrali jinou CK, ale jednou třeba.

Bez jmelí by vánoce nebyly to pravé. Jsem zvyklá nechat jej buď ve váze nebo na zdi nechat až do dalších vánoc. U nás doma se tohle dělalo a ráda v téhle tradici pokračuju.Osobně mám táda jmelí zelené. A nedat ma hrob mých předků jmelí bych považovala za neúctu k nim. Už se těším až mi manžel koupí zase nové.

Je to dojemné a lidské, Eli, jen musím trochu víc přemýšlet, jak do toho. Domov pro seniory mám téměř za rohem.

Danuško, takové veršíky mě spolehlivě dostanou. Hrnek horkého čaje v dlani a dívat se oknem na ni (na zimu Ladovskou).

********** ~

Lekla jsem se délky článku, ale přečetla jsem ho jedním dechem.

Díky, Maruško, a myslím, že kdyby každý přistupoval k portálu a zdejším lidem takhle přátelsky, tak by tu bylo ještě daleko lépe! :-)

Homosexuální orientaci chápu, nevadí mi, respektuji požadavky menšinových skupin, jen si stále nemohu zvyknout na její veřejné projevy. Ostatně projevy intimity na veřejnosti nemám ráda ani u heterosexuálních párů. (Že by závist?) :-)

Pohled na seniory se konečně musí změnit. Jako příklad uvedu babičku Boženy Němcové. Když přijela na Bělidlo, nejstaší Barunce bylo čtrnáct. Statisticky mohlo být její matce 32-35 a její matce/oné babičce/ 50-55. A začtěte se do knížky - je popisovaná stařenka na sklonku života, která opravdu za krátký čas umírá. Dnešní padesátnice málem někdy teprve poprvé rodí, což je taky extrém, ale každopádně ještě pracují a mají důchod v nedohlednu. A samozřejmě chtějí i v padesáti, šedesáti pěkně vypadat, bavit se, užívat si. Ale průměrný senior je médii ukazován jako frontový bojovník s taškou na kolečkách ve středu před Kauflandem

Díky za milé přiblížení Vaší krajiny...

To je ale milé veršování. Hlavně aby ten bílý kožíšek byl.

Libor badatel i sakran se opět vyznamenal. Oceňuji už proto, že vím , kolik času a námahy takové vyhledávání stojí :)

Do těch koláčků bych se s chutí zakousla. Jarmarky mám taky docela ráda, ale ty moravské jsou asi hezčí. Pěkné fotky.

Blanko, vítej do klubu. Na zapomínání si zvykneš, že děláš pitominy si zvykneš, vždyť zvyk je železná košile. Na co si já nemůžu zvyknout je, se s tím smířit a zvyknout si na to. Tak hezké zvykání. S tím telefonem jsi mě fakt dostala. :-)

Vždy jsem měla dlouhé rovné ,pevné vlasy, až na stáří jsem se nechala ostříhat Nyní je mám občas do mikáda,nebo sestřihané , ale když si vezmu čepici , tak je mám vždy uleželé a nehezky vypadající. Buď nenosit čepice a nebo ji nesundavat! To mi ovšem starosti moc nedělá.