Hezky zveršovaný reálný příběh minulých vánoc. Vzpomínky jsou fajn. Posilují a rozněžňují.

Nic z toho nemusím, přesto mám pořád co dělat. Tak ať se zahradníkům, zahrádkářům i sadařům daří. :-)

Díky za zprávu. Karlíci jsou sympaťáčci.

Necnost, ale jen druhá slabika. Dlouhá první mě nenapadá. Ale jednoslabičné "cnost" a trojslabičné "budoucnost".

Nic depresivnějšího nemohla redakce pro starší ženy vyprodukovat. Mám dobrou zprávu : není to pravda. Pravdu má Yoko Ono a přidala bych to staré známé - jaké si to uděláš, takové to máš. Možná byl článek sepsán pro ty ženy, které se životem hnaly pouze za vlastní krásou a obdivem okolí. My, které to cítíme jako Yoko víme, že lepší než fňukat je cvičit a správně jíst.Potom se můžeme věnovat všem svým koníčkům a víme, že i v 70ti je život fajn. A to hodně.

Aničko, to jsou moc hezké snímky. Jak vidím, tak Rožnov je krásný v každé roční době. Často na něj vzpomínám.

Moc krásný příběh. My jsme doma balili do papírků nejen ořechy, ale i kostky cukru. A ta první kolekce byla pro mně něco fakt neuvěřitelného. Ale ty plněný sladký bonbony mi nechutnaly. Měla jsem ráda a mám doteď duté figurky. A ještě sněhové pečivo posypané hrubým cukrem. To byla taky dobrota a to nemluvím o polomáčených želé arabeskách(doufám že jsem ten druh pojmenovala správně). Ale když nastala doba, že máma i táta nosili kolekce z práce, tak to už jsem se na ně moc netěšila.

Libore, velmi dobrá seminární práce. Starší Agata se mi také líbí víc, ač archeologie by mě nebavila. Na opálené pleti vrásky opravdu víc vynikají; mně slunce nedělá dobře ani na pleť, ale většinou ani na duši. Na žádné vylepšení obličeje kvůli vráskám bych nikdy nešla. Některé další rady jsou zábavné. Myslím, že vrásky k věku patří a sedmdesát- a vícesátnice s hladkou tváří je divná.

Pekny clanek, motivacni.

To já tam nahoře navzdory vší pokoře proberu všechny svoje nedostatky a zas se brzy vrátím zpátky. Ale jinak bych ještě chtěla všechno co ty ... :-)

Nedá mi to nezareagovat na článek o seznámení ve starším věku. Jsem 70-ti letá vdova a před 18 měsíci jsem se setkala s bývalým spolužákem, který je rozvedený. Prožíváme spolu téměř všechen volný čas, protože přítel ještě v důchodu pracuje. Jezdíme na wellnes pobyty, v létě s vnoučaty k moři. Vřele doporučuji všem seniorům, kteří jsou sami, aby měli vedle sebe člověka, se kterým můžete u televize nadávat na politiku, sledovat co Vás baví a třeba hrát karty. Tohle vše už s dětmi nejde. Mají své rodiny a své názory, obyčejně odlišné od našich. Podzim života je veselejší, pokud máte vedle sebe přítele a kamaráda. Nebojte se to ještě zažít. Olga

Ráda jsem se podívala na výstavu, na kterou bych se sama určitě nedostala. Každý z těch klasických betlémů má něco do sebe. Mně by se líbilo číslo 4, 11, 14, 28, 46, 49, 50. Technické betlémy vnímám jako kuriozity. Tento příspěvek jsem našla u loňského článku Hanky Rypáčkové z 25. listopadu, kdy i ona navštívila výstavu betlémů ve Strakonicích: "Krásné! Doma jsme mívali papírový betlém. Teď používám malý závěsný z vizovického těsta a modrotisku. Včera mi kamarádka darovala také mini betlémek z vizovického těsta umístěný do lusku nějaké exotické rostliny a vložený do proutěného košíčku. Tak mě napadlo, co kdybychom nafotili svoje betlémy a udělali si jejich výstavku tady na íčku? Co fotoamatéři na to? :-)"

Vaše návštěva v redakci mě potěšila a setkání U prasátek se mi líbilo. Takže už jen dodám: Díky.

... je nad řekou. A je tam krásný sál předků.

Jo Ivanko. Kolikrát jsem si říkal, že by nebylo na škodu mít v životě za zády takového moudrého dědečka jako Miloš Kopecký ve filmu Já už budu hodný. dal by ti přes hubu v pravý čas.

Jak výstižné !

Pěkný článek. Jen je mi trochu líto, že jsem v době aktivního mateřství měla hlavu plnou "magického myšlení" a k duchovnějšímu chápání lidské existence jsem se dostala až později. Na druhou stranu už vím, že cokoliv uděláme, je v dané chvíli tím nejlepším, čeho jsme schopni. To ovšem neznamená, že bezchybným. Ale to by bylo na dlouhé sezení s psychoterapeutem. Narazit v dnešní době na dobrého psychoterapeuta je terno, proto přeji Noře Vláškové, ať se jí daří vyléčit co nejvíce lidských duší.

Patřím k těm, o kterých je tu řeč. Seznámili jsme se díky internetu, ale nebylo to na žádné seznamce, tam nebyly šance žádné. Pro své vrstevníky jsem byla beznadějně stará já, pro mě zase oni. Navíc měli tendenci k vysokým nárokům, ale sami se neskutečně idealizovali. A jednou jsem zabrousila na stránky, kam by žádná "slušná" žena nestrčila ani nos, ale mně se to vyplatilo. Můj současný partner se octl ve stejnou dobu na stejném místě, a přeskočila jiskra, přestože jsme se nikdy neviděli. V hordě nadržených "ženáčů" a podivných existencí, kteří hledali povyražení, byl jediný "slušný" a zřejmě podobně vyhodnotil mě. Spoustu času jsme jen chatovali, až jsme se rozhodli pro osobní setkání. Zřejmě jsme si padli i do oka, protože jsme spolu sedmý rok a je nám pořád stejně hezky. Několikrát jsem to vyjádřila svými básničkami. :-)

40 tisíc za kolo,to bych musela začít krást

Eleno, probírám se svými zážitky roku, které jsem popisovala v tradiční soutěži. Ale žádná ˇSedesátka, žádné Krmení žiraf, Rok s i60 jsem už psala a nebudu opakovat ani Moje oblíbené místo. To už by asi nešlo. Mám to podobně jako Ty, samé střípky, žádná řacha. Včetně toho tlaku, jehož výši mi sestra odmítla vůbec prozradit. Asi aby to se mnou nešvihlo. Ale nebyla jsem na operačním sále, jen v naštvané plné čekárně. A je příjemné zjistit, že když si někdo uvědomí, že mu prostě něco nevyšlo podle jeho představ (vždyˇt všichni jsme jen lidi), dokáže nakonec udělat radost. A z takových třeba i maličkostí se skládá život. No Eleno, a co Miss +50? V novém roce prosím Tě nepadej, leda tak na kolena před nějakým tím hmyzáčkem nebo kvítkem!