Hezká vzpomínka.

No já tady úplně trnula hrůzou, ufffff, tak jsem si oddechla

Na mně to nalíčení poněkud vidět je, ale to už je styl. který mám zažitý a nějak ke mně podle mého patří. Oči ožijí. Ale že bych se tím nějak celkově zabývala, to ne. Je to denní součást úpravy jako třeba umytí. Takže vlastně, jak mi někdo chytrý řekl, si vyrobím Pivcovou a můžu jít. :-)))

Zajímavé je, že "bílých paní" je po různých hradech plno, ale o "černé paní" jsem dosud nevěděl. Ještě bych sem přidal něco o Šemíkovi.

Hezký příběh. A jako vy jste zatleskali v kostele, tak my včera tleskali v nákupním centru. Sboru, který tam živě zpíval koledy.

Sice už jsem o tom uvažovala, ale zatím si nějak netroufám. Nerada bych vytvořila něco nedokonalého, co by pak museli po mně opravovat.

U nás doma bylo vždy dusno , když přišel otec , který se musel poslouchat na slovo. Ještě dnes pociťuji křivdy , které na nás dětech zanechal. Ale přesto jsme ho měli rádi , vždyť to byl živitel rodiny.

Děkuji své oblíbené básnířce za další krásné verše. :-)

Myslím si,že to tak jednoznačné a jednoduché není,někdo má k tomuto typu přibírání větší dispozice,záleží na spoustě věcí.Všichni také nemohou jíst celozrnné potraviny a slupky,mají dráždivý tračník,dvanáctníkové vředy a pod. Navíc pokud se týká kalorické hodnoty- tak obyčejný rohlík je na tom stejně, možná ještě lépe.Také se říká,že ve slupkách díky zamořenosti půdy a ovzduší jsou jedy, kovy, čili nic tak zdravého.Nejdůležitější je pohyb a jíst pouze když mám opravdu hlad a ne chuť na něco dobrého- to pouze vyjímečně.Aspoň já to tak řeším.Žádné moderny do svého stravování nezahrnuji,jím dle současných trendů naprosto nezdravě,ale pozor-vařím si sama, málo hotovek,konzerv,polotovarů.Je to o lenosti některých lidí si uvařit a odbývají se ledasčím.Kdyby jedli teplé jídlo alespoň jedenkrát denně a doma uvařené, nemlsali mezi jídly, nepřecpávali se,nepili latté a přešlehačkované kávy a ženské nevysedávaly hodiny s kamarádkami a hýbaly se-neměly by špeky na břiše.Chudáci jsou naopak ti,co mají problémy se štítnou žlázou,metabolismem,dědičností,problémy s klouby-těm moc dieta nepomůže a hýbat se mnozí také moc nemohou.Ale pokud nejsou opravdu nebezpečně obézní-tak zas tak o nic strašného nejde.Život není jen o postavě.

Přečetla jsem si tu už několik Vašich uveřejněných příběhů a moc se mi líbí. Jsou bezprostřední, normální, a proto velmi čtivé.

Děkuji za návod. Letos budeme poprvé na vánoce z domu. Článek se mi líbí, je napsaný vesele i když ...!!! Dám vědět, jak jsme vánoce prožili nebo přežili, uvidime.

Krása prostého života.

Krásně rozvinutá věta, kterou obsahuje titulní obrázek "Teď všichni řekněte sýr"!

Děkuji, Věrko, spravilas mi náladu!

A tak to je a věřím, že i bude.

1. Čumět na sebe několikrát denně do zrcadla mě také nebaví. Ale od ženy se tak nějak očekává, že nebude mít sáčko, jako když ho vyndala kravce z tlamy. U druhých to moc nevnímám. 8. Prý už není „in“, aby měly boty a taška stejnou barvu. 9. Matičky utahuji správným směrem, sklenice umím otevřít. Asi nejsem v tomto směru „pravá“ žena – nerada jsem za neschopnou a nerada žádám o pomoc. 16. Na týdenní dovolenou mi postačí taška. V níž nejvíc místa zabírají rezervní třiačtyřicítky. 18. Myslím, že náladovost a rozmary není totéž. Změny nálad považuji za stav duše, rozmary za zpovykanost. 22. Feministky, natož militantní, nemám ráda.

Moc hezká vzpomínka, Danko. Připadá mi, že dřív byli mnozí lidé dost aktivní a nedělali z toho žádnou vědu. Zkrátka byli pracovití, práce je bavila a byla i jejich koníčkem. Samozřejmě, že ne každý byl takový pracovní nadšenec jako Tvůj tatínek! :-)

...a nacházíš?

Zvířátko jako překvapení není opravdu vhodné.Před pár lety našla dcera po vánocích krásnou mainskou mývalí kočku.Asi taky nevhodný dárek.Ale nás potěšila a prožila u nás hodně spokojených let.Stala se paní domu!

:-) ...neberu to úplně paušálně, občas nějaká žena na nějaké praprase narazí..., ale vidím to stejně.