Zaujala mne charakteristika zpracování tématu filmem uvedená v prvním odstavci a probudila ve mně zvědavost do které skupiny diváků patřím.

Pane Horenský, myslím, že po takovém textu by skočila nějaká punk-rocková kapela.

Omáčkám zahuštěným moukou jsem už dávno dala vale, ale koprovku s čerstvým koprem a domácím vejcem občas s chutí uvařím i sním. S vařením se to v poslední době opravdu přehání, ale faktem zůstává, že jídlo je nepominutelným zdrojem zdraví, ale i nemoci. Nepochybně má vliv i na naše vztahy. Na vašem článku jsem si "pochutnala". :-)

Rosákovi mi jsou sympatičtí. Jsem vyfocena v Mníšku u cedule Lážov Káji Maříka. (Můj oblíbenec z prázdnin v brdských lesích.)

Je zajímavá, poznala jsem ji osobně, protože k ní chodila moje o hodně starší švagrová.Chtěla jsem jít také, ale ona mi řekla, že to ještě vůbec nepotřebuji a teď´už to vlastně nepotřebuji také.

Romane, díky za hezkou reportáž. Byla jsem v Římě asi před 9 lety na prodlouženém víkendu. Neměli jsme ale štěstí na dobrou delegátku, o čemž svědčí třeba to, že s námi ani nemohla trefit do hotelu nebo do Vatikánu. Ale město a jeho památky byly krásné. Nakonec jsem chodila celý den sama. Autobusy Hop off, Hop on jsou teď už rozšířeny v mnoha městech, byly v Pafosu na Kypru a jsou i zde v Praze. To je dobře vymyšleno, že se při okružní jízdě může kdekoliv vystoupit a po tamní prohlídce zase nastoupit do některého dalšího autobusu. No, a písek ze Sahary jsem zažila taky, ale v Tunisu. Ani jsem nemusela na výlet do pouště. :-D Těším se na pokračování o Vatikánu.

No, vida, takže nejen dnešní metanol. Některé zde uvedené příklady šizení jsou dost hrozné.

Věřím tomu, že Němci jsou v tomhle daleko zdrženlivější. Díky za informaci!

Zuzko, krásný nápad. Počítám nerada. :-)

Velmi zajímavý článek. Jsem „sýrová“.

V mládí jsem se nevdala. Když jsme uvažovali o svatbě mnohem později s tehdejším přítelem, bylo mi už 37 let a peněz nezbývalo. Tak jsem počítala s civilním oblečením z toho, co jsem měla. Pak nás předběhl přítelův synovec a rodina udělala honosnou svatbu. Měla jsem pocit, že naši svatbu se dvěma svědky by nestrávili, tak jsme se zase nevzali a zvykli si tak. Pak zasáhla tragédie a skončila jsem sama. A od té doby už ke svatbě nedošlo. Kdybych i v tomto věku měla pocit, že si beru někoho milovaného jednou provždy, možná bych si tu svatbu užila. :-D Ale to jsou jen teoretické úvahy.

Vypadá to dobře.

Když jsem ještě reprezentovala Vojenský ústřední archiv a jednou ročně jezdila na výroční zasedání Mezinárodního archivního výboru, tak jeden rok bylo i v Kapském Městě. Ovšem tam mě nikdo neposlal, protože to bylo příliš velké vydání. Stolová hora, to musí být nádherný pohled. No nic, ráda jsem se podívala na fotografie, díky.

Hanko, hezky napsané. Pampelišky se mi líbí, a jako zahradnice, na ně pořád nadávám. Jsou rychlejší, než moje chuť k plení. Loni dcera udělala pampeliškový med a byl fakt moc dobrý. Z okna paneláku se kochám žlutými květy v krásně zelené trávě.

Tak a jsem za doporučenou hranicí, co s tím?

Jako pozvánka na letní slavnosti to je akorát včas. Třeba už se mi letos během pobytu v Týně podaří se tam poprvé v životě dostat.

Sice to nádraží už tu bylo... ale i na podruhé ho poznám :-)

Dnes ráno jsem se probudila a napadlo mne vyhledat významné dny a 22. duben mi nabídl Den Země. Přemýšlela jsem co mi oslava nejdůležitějšího dne existence lidstva nabídne. Vše, co mne napadlo bylo klišé a tak životadárný den oslavím spolu s autorkou článku a jejími snímky.

Líbííííí !

Nádherné !!! Děkuji za poučení i pokochání obrazem, líbí se mi moc i Vaše slovní obraty.