Ponožkové téma je nevyčerpatelné a móda nabízí modely nad kterými zůstávají konzervativnější jedinci v němém úžasu. Ale proč se neodlišit. Nejvíce IN byl pan kníže Schwarzenbegr sedící a spící v rudých ponožkách na významném mezinárodním jednání. Ještě jsem četla, že je módním hitem nosit každou ponožku jinou.

Něco jsem si díky Tvému vyprávění připomněla, ale Andělský hrad jsem viděla pouze zvenčí. Vojenské hlídky jsem tehdy ještě nezažila. Zato lidi s transparenty, kteří šli na nějakou politickou demonstraci. :-D

Na balkoně míváme muškáty od jara do zimy. Je to radost. Domy, domky a chaloupky vyzdobené květinami jsou krásné.

To je prima, já si občas koupím něco ve stáncích Chráněných dílen (třeba v DBK na Budějovické nebo na hrnčířských trzích v Berouně) nebo v nějaké charitativní akci, a nedělám to vyloženě ze soucitu, ale protože tam třeba mají něco hezkého, odlišného od běžných obchodů.

Moc hezké a dojemné.

Chléb se peče, nevaří se. V kuchařce od Magdaleny Dobromily Rettigové, kterou mám ve své knihovně, není recept na na to, jak zadělat a upéct domácí chléb. V době mé prababičky na vesnici, kde žila, byl jeden pekař a hospodyně si chléb kupovaly. Matka, ročník 1930, její matka ročník 1896, a matka matky mé matky, tedy moje prababička, ta byla narozena v roce 1876. Tato rodina bydlela na Jižní Moravě, jihozápadně od Brna, dnes se této části Moravy říká "Německá Morava". Nikdo z těch obyvatel neměl svou vlastní pec na chleba. Moje tchyně, která se narodila na Slovensku v roce 1916, ta mi vyprávěla, že na vesnici měli jednu chlebovou pec. Každý týden si hospodyně přinesly svůj podíl dřeva na topení v peci, své chlebové těsto a pekli na další týden chléb. Komu pec patřila, kdo ji roztopil a oheň udržoval, to mi neříkala. Snad se střídali. Rodiče mého manžela žili celý život v hornaté části středního Slovenska, v chudém kraji. Ošatky na chléb - veku i bochník - ty mi tchyně věnovala a mám je stále u sebe doma jako košíky na ovoce nebo zeleninu. Národní buditelka Magdalena Dobromila Rettigová měla jako mateřštinu němčinu, když psala recepty pro cca 16 a více lidí v češtině, stále užívala německých výrazů v názvech zeleniny, ovoce, koření a pokrmů. Je to nový "hit" - péct si sama, doma, chléb. Už jste si někdy zkusily (určitě ne zkusili) vytvořit chlebný kvásek? Už jste si upekly chléb v té elektrické domácí pekárně? Mne to zklamalo. Elektrická pekárna leží ve sklepě. Kdo dovede postavit chlebovou pec! Sem s ním! Kvásek obstarám! A pak obstarám sousedky, díži a kopist. No jo, ale kde vezmu tu mouku, ze které se před více než sto lety zadělával chleba. Takže, budeme udržovat historické recepty, protože až bude hlad a nouze, budou se hodit. Kdo má recept na chléb z kopřiv?

Pěkná díla. Moc se mi líbí Štěstí a Spící anděl, ale i portréty.

Celý život jsem musela vystačit s málem, takže mi to nečiní potíže ani teď. 1. Jsem schopna, ale rozmýšlela bych se. 2. Tuto jistotu nemá nikdo, dokonce ani ten, kdo má v bance a v nemovitostech miliony. Přesto si to mohou myslet všichni.

Většinou bych potřebovala ajťáka celodenního, hodinový je málo. Ale to bych se nedoplatila, čili musím se svým znalostním potenciálem vystačit i nadále.

Věro, máš to moc pěkné a fotky jsou super. Já k modré taky moc neinklinuji, vlastně v mém šatníku jsou modré jen džíny. Z modrotisku jsme měli kdysi ubrus, který hrozně při praní pouštěl. Oblečení bych si asi hodně rozmyslela. :-)

Velmi zajímavé.

Milé počteníčko i pokoukáníčko ...

Už vím Helenko. Pomohl mi pan režisér co se zde narodil.

Dobrý počin. Děkuji.

Rok co rok rozkvétá jaro do barev a touhy přivolává…

Danuš, máš to moc pěkně napsáné a fotky jsi vybrala taky pěkné. Mám taky ráda dokumenty o různých zemích. Japonsko je krásné, ale mě ani moc neláká. Mně nějak vadí jejich mentalita, i když z východních zemí asi nejméně. Jak já říkám, od slovenských hranic dál mi to nic neříká. Ale tobě a ostatním samozřejmě fandím. :-)

Neumím si představit situaci s dohodnutým povoleným mimomanželským sexuálním vztahem na jedné či obou stranách. To by nebyl ten správný "svěží vítr" podle mých představ.

Číňan byl číman a čipera. Číhal, čuměl na čmeláka a četl si povídku Čitamani a ptáci co napsal Čapek.

Přeji všem milencům, aby jim při krásném MÁJOVÉM POLIBKU zrovna nezazvonil mobil.

Jarní pohlazení. Pěkné.