Muzeum Kampa je opravdu mimořádné stejně jako jeho zakladatelka Mecenáška české kultury paní Meda Mládková. Navštěvujeme opakovaně a vždy jsme okouzleni.

Jsem ráda, že jsme sundali roušky a začali se opět usmívat, smát. Přeci jen úsměvem lze říci hodně a bez něj, je život tak trochu smutný. Hezký článek

Ráda si ten příběh čtu, i když žiju jinak. Už dlouhá léta jsem uvažovala, že bych chtěla mít partnera, ale každý ve svém a jen se navštěvovat. Dnes už nad tím nepřemýšlím vůbec, co bude, bude.

U našeho žižkovského domu dělají psi potřebu k severoseverozápadu. Ověřeno kompasem. Též nám občas dům označkují i lidé - v tomto případě k jihovýchodu. :-)

Mám velkou radost, že tu čtu o Věrce, která sem kdysi po vytvoření portálu také psala. Věrko, jestli to budeš číst, moc Tě zdravím. Věra byla velmi pracovitá. Odešla s mužem do jeho vlasti, ale vůbec ne si tam užívat moře a krás, ale docela tvrdě pracovat v severní Itálii. A navíc ještě v létě jezdila do Čech a vypomáhala na letních dětských táborech. Ale Věrka je silná a velmi pozitivní žena.

Zajímavý kraj. Moc děkuji za inspiraci. Až zase budu jednou u dětí v Benešově, určitě se pokusím na některá z uvedených míst podívat. Odtamtud to už není pro mě tak daleko.

Každá doba má své klady i zápory. Přesto jsme v těch minulých i nynějších obdobích dokázali vychovat děti, poctivě pracovat , snažit se o důstojné žití. Obyčejný člověk vlastně zvedá hodnoty národa a různe politické strany nás potřebují. Jenže 1xza 4 roky. To je slibů, ujišťování, kydání hnoje na politické soupeře . A pak nic, vše se rozmělní v kecy, člověk je znechucen a vidíme kolik problémů narůstá. Jak dlouho se bude svět takhle ničit, co nastane pro naše vnuky, pravnuky ? Copak lidé nikdy nedostanou rozum ?

Také jsem se v poslední básničce trochu zaobírala časem. Přeji Vám čas pro spokojené žití. A co do toho patří, to si jistě doplníte sám.

Hani, hezké vzpomínání a už se těším na pokračování.

Hezké ale trochu nudné.

Aspoň jsem odhadla, že to souvisí s tím jídlem. Konkrétně ale nic.

Vtipná vzpomínka na to, co bylo.

To se nám s tou Sněžkou dneska roztrhl pytel...

Děkuju moc za hezkou pozvánku na milou a zajímavou výstavu. Při prohlížení fotografií jsem zavzpomínala na moje dětství. Měli jsme doma jak odstředivku, tak i máselnici a taky formu na máslo. Ta byla tmavě červená a pak mělo máslo nahoře kytičku. P. S. Máslo mám ráda stále, ale občas žasnu nad jeho kvalitou. A určitě nejsem sama.

Nevěděla jsem, že je také Den parků, ale to je dobře. Prosbu lesa jsem už někde četla, a nevím, zda to dokonce nebylo loni v Harrachově cestou k Mumlavským vodopádům. Příroda je silná a překvapivě si dosud vždy se všemi ranami poradila. Díky, Maruško.

Při názvu se mi vždy vybaví stejnojmenná obec u Lomnice nad Popelkou, kde měli na dobu našeho dětství přepychové koupaliště. Tohle je také pěkný Košťálov. Mám ráda zříceniny, které můžu prolézat. Mám je asi raději než honosné zámky s komnatami.

Pravdivý článek, ale všechno má rub a líc. Chata nebo chalupa chce někoho, kdo se o ni postará. Obvykle tedy muž, pokud není, chce to peníze navíc.

Danko, vím, co je Bergwerk, protože je to normální německé slovo. Na ostatní nemám fantazii, mudrovat nebudu. Několik jsem jich našla na Googlu. :-)

Za sebe můžu říct, že mi to nevadí. Chodila jsem nakupovat podle potřeby, ne podle této vyhrazené doby. Děkuji za info.

Potravinové lístky jsem asi zažila, ale jako malé dítě jsem to nevnímala. Vím jen, že jsem je viděla po mnoha letech vytištěné. Mnoho o podmínkách za války a po válce jsem znala z maminčina vyprávění. Osobně se naší rodiny nejvíce (kromě znárodnění otcovy malé stavební firmy) dotkla právě měnová reforma, to byl hrozný podraz.