Určitě to bude moc hezké akce. Přiznám se, že jsem tento film nikdy neviděla, ale písničku znám.

Před dvěma lety jsme s Jendou napsali článek „Co by tomu řekli lidi?“.

K takovému veršování už je třeba usebrání. Někdo si čte v Bibli, jiný v Koránu. Já jdu radši do sebe před spaním i po ránu. A takové zamyšlení také není k zahození. To se cení. Děkuji a přeji hezký den.

Takové veršíky mám moc ráda. Jednoduché, průhledné, trefné. Po ránu mi zvedly náladu. Díky, Blanko a hezký den.

I já se připojuji. Napsat povídku aby měla smysl jen se slovy na b - klobouk dolů. Povedlo se.

Pane Mácho, je to váš první příspěvek na i60. Zvolil jste velmi konfrontační téma, ale není až tak těžké pochopit brutalitu vládnoucí v armádě, která se vymyká představám běžného občana.

Miluji černý cejlonský (ale i indický), výhradně lístkový, a to každé ráno ho piji od mládí. Je to nádherné, když se v horké vodě po přelití lístky čaje rozvinou a volně klesají ke dnu a čaj dostane zlatavou barvu a voní dálkami. Tak právě vstávám a již jdu na to si ho připravit...

Krásné ...

Krásné! Daří se vám učinit žádost nejen poezii o životě, ale i její formě. Máte můj obdiv.

Oldo, ty jsi ale "hračička" to jsi mě pobavil. A nejvíc ten suvenýr, co se vrátí jako buzerant. Díky. :-) :-) :-)

Hodně sil...

Určitě je lepší vidět všechno na vlastní oči. Nicméně když to nejde, ráda se dívám na svět kolem sebe i očima jiných. Bez vašeho článku by mě ani nenapadlo toto místo navštívit. Díky vám mám o něm představu. Ocenila bych více fotografií. Děkuji.

Výborný článek na aktuální téma. Plně se ztotožňuji s názorem Daniely. Takže co bylo dřív: vejce, nebo slepice? :-)

Na tištěné knihy nedám dopustit. Už svým přebalem dokážou přitáhnout mou pozornost, nebo mě odpudit. Mohu je potěžkat a jen hádat, jaké se v nich skrývá čtení. Někdy dovedou stejně jako lidé klamat vzhledem. Některé mi připomínají stravu, jsou pro mě více či méně stravitelné. Některé zhltnu a jiné si šetřím,abych si je mohla vychutnat. Kdysi, to jsem si ještě naivně myslela, že mám spoustu času, jsem dočetla každou. Dnes už vracím i nedočtené, protože nechci ten zbývající ztrácet něčím, z čeho nemám ani požitek, ani užitek. Dnes už mě mnohem víc než děj zajímá moudro, které z něho vyplývá.

S příspěvkem se mohu 100%ně ztotožnit. Obchodní řetězce se svými aplikacemi jsou jen nátlakem na seniory, které tímto výrazně finančně diskriminují. Já mám mobil s pamětí 16 GB, čímž mám automaticky zabráněno aplikacím. Kromě banky a burzy se mně tam nevejdou. Myslím si, že se stále prorůstajícími aplikace do dalších a dalších sfér se zároveň blíží konec civilizace. Vše chce zdravou míru! A jedna příhoda: před lety jsem jel vlakem Regiojet do Bratislavy a koupil si lepší jízdenku s kávou zdarma. Stevardka ve vlaku však požadovala objednat si ji (zdarma) přes aplikaci - nedokázal jsem toj já, ale ani ona. Je to normální?

Moc s e Vám to povedlo...děkuji.

Povedená vtipná moderní pohádka :-D

Ivo, tvůj článek mě také inspiroval k vlakovým a nádražním vzpomínkám. Na čekání na peróně, až z rychlíku z Prahy vystoupí má láska ( " Já jsem v stohlavým davu, viděla vždycky jen tvoji hlavu", zpívala o mnoho let později Lucie Bílá a to bylo přesně ono.) Jako dítě jsem se zase pozorovala vlaky, hlavně "Vindobonu", z oken se dívali lidé, tehdy měli všichni muži bílé košile, jeli někam daleko, asi k moři... Vlaky a nádraží mají své kouzlo, krásně o nich píše Jaroslav Rudiš.

Jendo, to jsou nádherné básně. Tak svěží a plné lásky.

Krásný příběh. Co by za to jiní dali, kdyby jejich plnohodnotný život skončil ve vlastní posteli s hezkou myšlenkou a vzpomínkou na někoho, koho měli rádi a on je. Je mi líto jen těch, kteří to považují za smutnou událost. Slzy nemusí být vždy jen vyjádřením smutku.