Přesně toto jsem si po včerejšku potřebovala připomenout. Hlava mi občas dává zabrat, ale pořád slouží mnohem lépe, než kdysi mé mamince, babičce a prababičce. Vlastně jsem díky tomu šťastný člověk. A dnes jsem si to znovu uvědomila po přečtení tohoto článku. Děkuji a přeji krásný, bezbolestný letní den.

Moc hezké a za ty dvě hvězdičky se omlouvám, nějak se mi nezadařilo...

Paní Zdenko, děkuji za zajímavý článek. Vaší bývalé sousedce přeji spokojený život a vám všechno nejlepší k dnešnímu svátku.

Gratuluji oceněným a děkuji zúčastněným. Všechny příspěvky byly velmi zajímavé.

Parádní fotky.

Léto si bez šatů neumím představit. Pořídila jsem si několik šatiček i sukní, je to příjemné, vzdušné, ženské.

Hezký článek, také občas řeším co dám do vozíku za minci a vím jak je nepříjemné ptát se kolemjdoucích zda mi nevymění drobné. Předevčírem jsem řešila v Rokycanech zase úhradu za parkování. Tam nakonec fungovala platební karta.

Pobavila jsem se :-)

Nevím, jestli je to smutné nebo veselé, ale je to realita. A vždycky je lepší to brát z té pozitivní stránky. S úsměvem jde všechno líp. Jani, moc pěkně jsi to zveršovala. Díky :-) :-) :-)

Hezká vzpomínka. Vyvolala ve mně myšlenku, jak pomyslná je představa být v něčem nejlepší na světě. Vždycky někde existuje někdo ještě lepší.

Díky se krásný rozhovor s moudrým člověkem. Pochopil, že největší síla člověka je v Jednotě všeho a všech se vším. Ve světě, kde se stále více uplatňuje "Rozděl a panuj", kde Já je víc než my, je to malý ostrůvek naděje. Moc bych si přála, aby byl pevninou.

Vaše básně se čtou fakt krásně, jen mě tak při čtení této napadá, co když pod župánkem ta skrytá postava už je nemladá..., pak lepší je jen ta v básních představa. :-)

Eli, pěkné, vtipné ... raduji se s tebou. :-)

Paní Hano, dávám Vám za pravdu. Ne vždy se to ale podaří vytvořit soudržnou fungující rodinu.

Naďo, díky za inspiraci.

(:-))

A některým se i červení ... Soňo, ať se ti i synovi ještě dlouho na zahrádce hospodaří a daří.

Již dlouho mě nic tak nezasáhlo jako tento hluboce lidský příběh. Děkuji a zároveň žaluji. Za každou bolest války.

To já jsem si vyskakování z takové tramvaje vyzkoušela, když jsem byla v prváku na vysoké. Jezdili jsme z koleje do školy ze Žižkova, nad Bulharem tramvaj přibrzdila před křižovatkou a desítky studentů vyskakovaly, protože odsud to měly do školy samozřejmě blíž. I já jsem se podvolila davu. Omlouvala jsem si to tím, že tramvaj prakticky stála...

Bezva! Fotky to skvěle ilustrují.