Úplně jsem si oddychla, že to dobře dopadlo. I my se sestrou jsme takové, že míváme pocit provinění vůči zvířátkům, že jsme něco neudělaly zcela dobře. Přitom bychom za ně "dýchaly".

Fialky opravdu kvetly i v zimě, ale budou.Trsy, které ještě nevykvetly se připravují.Já má pod starou oprýskanou zdí podléšky .Zatím živě nevypadají.Taky se o ně strachuji.

"Obsahy" některých kufrů jsou nejen zajímavé, ale také neobvyklé. :-)

"Příhodné" výročí, že? Děkuji za připomenutí.

Moc pěkné, i když trochu smutné vyprávění Růženko, tak si tu Paříž na podruhé užij, a díky za příspěvek.

Hezké zamyšlení, všichni to tak máme, jen si to neuvědomujeme.

Růženko,se zaujetím jsem si Váš příběh přečetla až do konce.Takový je život,kdo ví.,zda by jste bydlela na Slovenku,nebo on s Vámi tady. Co bylo se nedá nikdy vrátit.5*

Stejně to byla skvělá doba po první světové válce.....Ta jeho okenní světla...

Opět zdařilá báseň.

A byla by nějaká fotografie?

Jsem ráda za tenhle Tvůj další "psychotest". Nutí člověka se alespoň nad sebou zamyslet, když už se nedokáže moc změnit k lepšímu. Doufám, že alespoň v některé rovině o sobě mohu říct, že Jsem.

Ahoj, Jitko, báseň je pěkná, se zajímavým sujetem a jsi stále lepší! Držím palce, Vladka

Soni, ty jsi taková pilná včelička. Přeji vám, ať se se svým sportovním týmem umístíte přinejmenším na bedně. *****

Tyto akce mám ráda. Letos se těším buď na Víseckou rychtu v Kravařích nebo do Úštěku. Tam jsou (nejen) velikonoční jarmarky také tradicí.

Tvé prvotní taneční zážitky mi připomínají prvorepublikový studentský film, jak profesor posílal studenty tančit a oni se "dekovali" pryč. Jo, být dlouhou hubenou holkou v nepříliš padnoucích, na těle visících šatech a čekat, kdo pro mě při volence přijde, to byly docela nervy. A přitom jsem uměla tancovat dobře, zato běžně bavit špatně. A najednou jsem byla dospělá, změnila se móda, taneční jsem zaměnila za plesy, vinárny a bary a o tanečníky nebyla nouze. Jenže....Líbí se mi i abiturientská fotky Tvé třídy, skoro si se spolužáky připadám tak mladá-stará jako Tví bývalí žáci. Určitě jim bylo líto, žes nepřišel. Na kantory se vždy čeká. Prima článek. Libore, za pět.

Květo, kde Ty to bereš! Super! V tom dnešním pochmurném ránu mne to příjemně nakoplo! :-)

setkala jsem se se smrtí tak jak každý v našem věku několikrát a vždy to bylo velmi smutné a bolestivé . Smutné poprvé které bohužel patří k našemu životu.

Elen,to je několik příhod naráz,dokážu si to představit.Taky tyro potvůrky nemusím.Jednou jsem pavala v moři dá se říct u kraje,něco se mi motalo kolem nohy,málem jsem se utopila..Při představě,že je to had vyběhla jsem na břeh přes skalisko ani nevím jak.Když vidím v moři hada pádluju na břeh.Byl to kus silného lana a já strachny málem podělaná,to Vám bylo trauma,nikdy nechci vidět hada.Obrázek úžasný a je to had,není to ještěrka .....???

Á, pachatelé se vracejí na místo činu... Tak ať se tam všem "sešlým" opět líbí. :-)

Ano Alenko, moc se ti to povedlo, přivedla jsi mi vzpomínku na maminku, která měla konvalinky moc ráda. Díky.