Paní Mileno, moc pěkné verše, děkuji.

V mládí jsem zažila několik návštěv západních cizinců u nás. Musím říct, že byli slušní a nijak nad námi neohrnovali nos. Nejvíc mi utkvěl v paměti zážitek z doby, kdy už jsem byla v Praze a bydlela na podnájmu u jednoho scénického choreografa, architekta. Jednou v sobotu ráno jsem přišla do koupelny a našla celou pračku zarovnanou západní kosmetikou, z níž mi přecházel zrak. Patřila dvěma Němkám, které "pan domácí" se synem předchozí večer někde sbalili a vzali si je domů. U snídaně, při níž jsem jim musela víceméně tlumočit,:-D jsem ale zase třeba zjistila, že dámy ještě nikdy nejely metrem. Tak jsem si připadala za nás důležitá. Ach jo, to byla doba. :-D

Netrefila jsem se do páté hvězdičky, tak tady je *. Všem jmenovaným účastnicím přeji pevný krok a krásný zážitek, Aleně Várošové obzvlášť, protože tu jedinou znám o něco víc díky jejím aktivitám na íčku. :-)

Ať Zuzano píšeš o čemkoliv, dobře se to čte.

To je jedna z Tvých milých přírodně-kalendářových básní, která vystihuje momentální pocity i skutečné proměny přírody s postupujícím rokem. Ještě, že nemusím jít do školy. Ani jako žákyně, ani jako učitelka! :-)

A 17. září se koná tradiční roudnické vinobraní spojené s výstavou historických vozidel. http://www.roudnicke-vinobrani.cz/

NÁDHERNÁ REPORTÁŽ, PŘEKRÁSNÉ FOTKY!!!Díky moc Vando.Škoda, že nepřistanu,ale těm co přistanou a uvidí, přeji ty nejkrásnější a hluboké prožitky

Vzpomínám, jak své 4 zlaté olympijské medaile symbolicky předala tehdejší čtveřici našich politiků. Její život a lidské problémy se na jejím zdravotním stavu nutně musely podepsat. Vážím si jí.

Nějak to popraskalo, máte tam moc žloutků.

Zůstaly-li hezké vzpomínky, pak je radost se navracet.

Ráda vyzkouším, dík!

Někomu se možná dudy zdají příliš lidové, podobně jako dechovka, ale je v tom tradice, zábava, pospolitost. oceňuji to. A překvapilo mě, že tam byli účinkující z tolika zemí, to mám tedy velké mezery, klidně bych to dala jen k nám, do Skotska a možná někam do rakouských Tyrol, ale jinak nevím.

Hned jsem si vybavila citát, nevím, od koho, který znám zpaměti velkou spoustu let: Ó mládí, ve snu skutečnost, ve skutečnosti sen, a při vzpomínce úsměv plný slz..... Tohle je úžasná mladičká píseň, ještě plná nevážného smutku z konce léta. Díky, Drahuško.

Tak to je nádhera Jano, jen snad jsi mohla přidat delší povídání. Ale i tak jsem se pokochala. Díky.

Zdravím do Prahy ! Zajímavý článek, Vladko. Upozorňuji na komentovanou prohlídku 7.9.2016 v 17 hod. www.prazskevychazky.cz Přijdu někdy příště ! Ahoj.

Tedy Honzo, jsi skoro doktor ...

S nedobytnými hrady to bylo vždycky na pováženou. Ti uvnitř ale byli rádi, že se ubránili.

Nikdy jsem dosud to slovo neslyšel. Také zkoumám, co která potravina obsahuje, jak je pro zdraví prospěšná či škodlivá. Ale proto, že si občas dám i buřta s cibulí a nebo ovar s křenem, nebudu asi úplně ortorexik.

Pěkné vzpomínky. Na kole jezdím ráda, ale na krasojízdu bych si ani jako mladá asi netroufla. Předpokládám, že knihu jste napsala vy. Jak se jmenuje?

Asi bych v tomto případě hledal spíše točnu.