Postoj obyvatel k úložišti jaderného odpadu? To je tedy dílo. Jakpak asi lidé odpovídali? Trochu mi to připomíná výstavbu jaderné elektrárny Temelín v bezprostřední blízkosti mého někdejšího bydliště. Jenže to bylo ještě za bývalého režimu a tam si nikdo moc nedovolil mluvit proti. No, a nakonec si lidé zvykli, zůstali v tom kraji a jsou spokojeni. A kupodivu se tam mají také dobře, výstavba, komunikace, zásobování, vše díky elektrárně hodně pokročilo. Moc se mi líbí ale ta vzpomínka na dětství, jako už v nějakém předchozím článku.

MM, dobře jsi to napsala. Já jsem trochu mladší, ale ne o moc. V r. 67 mi bylo 14, ale starosti jsme měly podobné. Na tapetě už byli kluci, hádaly jsme se, který z Beatlesáků je nejhezčí a pod.. V. Čižmárová kdysi zpívala Léta letí a fakt je to pravda. Dokonce i ten šusťáček byl, ne sice ten pravý, ale aspoň napodobenina. A dneska? Máme to všichni podobné. Žijeme, jak umíme nejlíp a jsme za to rádi. A ta poslední otázka? Kup si něco nového, radost bychom si měli dělat každý den a dobře se bav.

Ano, i v rámci šedesátek může být široká škála typů oblečení i barev, ne jen, že se jedním univerzálním stylem odliší od mladých. Na nápady návrhářů, pokud dorazí i k nám, se skutečně těším (i když, jak se znám, stejně si budu chodit po svém:-D).

Krásné...

Může být deální domov pro seniory? Nevím, ... Sledovala jsem nedávné kauzy senioři versus provozovatelé. Hrůza! Při sebelepším oťukávání DD vám nikdo nezaručí, když se za člověkem zavřou dveře, jak s ním bude nadále zacházeno. Není všechno zlato, co se třpytí. Pokud budeme litovat personál, že za tu "dřinu" není dobře finančně ohodnocen, tak se mu vlastně nahrává, že mohou na lidi "kašlat", co by za těch pár šupů vlastně chtěli... Každá práce - i ta kancelářská ma své. Pokud bych se do důchoďáku dostala, určitě mi bude jedno, jestli budu mít balkón nebo terasu, ale bude prioritou, abych vůbec důstojně dožila jako člověk, aby mi po zaplacení všech výdajů provozovateli ještě zbylo něco pro sebe.

Jsem nekuřačka, v mé rodině také nikdo nekouří - ale chápu ty tři miliony kuřáků, je to nezdravé ale je to pro ně droga... Já v současnosti ujíždím na čokoládě - také je nezdravá, ale je to také pro mne droga... Jsem šetrná, kupuji si 100g oříškovou za 9,90 - doufám, že ji nezakážou doma konzumovat...

Dlouhý článek odměňuji hvězdičkami a řadou krátkých či delších chechtání. Myslím, že nejeden z nás má podobné zkušenosti, tedy i "starosti". (slzy na krajíčku). Ale nás jen tak něco neotráví. Spíš mám trochu obavy, abychom si na soustavné kapičky "otravností" nezvykli a nezačali být natolik imunní, že nakonec pohár jedu přeteče a otráví nás dokonale.

Tak to se těším na další vyprávění. Zdenko, to není škodolibost, to je zvědavost. Myslím si, že to zvládnete levou zadní. Držím palce

Nedovedu si takovou situaci vůbec představit a ani se o to raději nesnažím. Proč se tím stresovat v době, kdy to není aktuální. Ale jsme ve věku, kdy se to může stát kdykoliv, ze dne na den. Ale může to být i opačně - bezmocná zůstane žena. Když se to stalo mně, byla jsem v nemocnici a vrátila se domů už po svých. Ale v lázních bylo několik dvojic, kde jeden z partnerů byl na vozíčku, asi po mrtvici. Bylo to tak napůl, některý vozík tlačila žena, na jiném seděla ...

Vaše verše mne moc oslovily. Díky moc...

Jarko, paráda. Obdivuju vaší odvahu. Hlavně, že jste to ve zdraví přežili. Fotky jsou opravdu krásné. *****

Island je zajímavá země a cena letenky také nevypadá špatně, jen krajina bez stromů je pro mě beznadějně smutná.

Zamrzlý vodopád je krásný, připomíná mi útvar někde v krápníkové jeskyni. Parádní výlet.

Ahoj, Romane, to sis zase užil, viď. Takových tady běhá bezpočet. A ani ti nic nenechala a všechno s prominutím sežrala. Jsi dobrej, že jsi se neprokec. Ale i špatná zkušenost je k užitku, viz Hela. Tak jí pozdravuj a máš to zase za 5*****.

Je dobře, že dobro bývá opláceno dobrem. Alespoň v tomto příběhu. Díky, Eli. :-)

Se svým partnerem jsem se seznámila na Seznamce před více než 2 roky. Nevidím důvod proč bychom se nelíbali, dnes chystáme oslavu sv.Valentýna. Jdeme na večeři a určitě dostanu i malý dáreček.Žijeme spolu štastně a spokojeně a i v pozdějším věku s lidé mohou mít rádi. Náš příběh byl publikován v příloze MfIdnes 25.8.2016 spolu s příběhem paní M.Klosové a ještě jednou dvojicí. V květnu t.r. chceme náš vztah zpečetit svatbou.

Helenko,krásné čtení.Taky mi svého času vstoupili do života koně.Užila jsem si jejich huňatého tepla po celých sedm let.Každý týden hodina na jízdárně nebo venku.Bylo to úžasné,ale pak už jsem začala mít strach z pádu.Bylo mi přece jen 55 let.Teď už jen vzpomínám.mm

Jako kdybych tu babičku měla před sebou. Tahle generace to určitě hodně prožívala a prožívá dosud a nejspíš kouzlo masopustu předává dál. A ne jako v Praze. :-(

Líbí se mi, jak Gabriela Koukalová předvádí, že je skutečným mistrem. V celém životě potřebujete k mimořádným výsledkům minimálně tři věci a ona je má: 1. fortel, umět tu práci – v tomto případě střílet a běhat, 2. kousek štěstí – soupeřka netrefí, jiná je zas blízko na trati a G. se s ní může kousek „svést“, 3. odvahu, nasazení a „srdce“ – jdu naplno, i když se v neděli po první střelbě nedařilo (byla až 13.). Jen tak může přijít výsledek. Ale včera byla hlavním šampionem Laura D. – byla nejlepší, protože jí ty 3 věci fungovaly ještě líp: perfektně střílela i běžela, měla štěstí, že se soupeřky netrefovaly, o morálce ani „nemluvím“. To jsou skutečné vzory pro naše vnuky. Jen jim to nesmíme prezentovat jako statistický výsledek, nýbrž vysvětlit právě tgyhlůe okolnosti, jak se zrodí mistr.

Dnešních "zpovykaných" dětí je mi upřímně líto. Nemají to vůbec lehké. Nesmíme zapomínat, že je vychovávají naše děti. A ty jsme vychovali my.