Někdy se lidé seznámí nebo dokonce spřátelí za nezvyklých okolností. Mám shodou okolností také báječnou zubní lékařku, původem z Arménie, s níž jsem před časem dělala pro i60 rozhovor. Je proti mně o hodně mladší, nejsme kamarádky, ale mám ji ráda. A ještě něco - kolikrát já jsem si dodatečně vyslechla, že si někdo zpočátku myslel, jak jsem namyšlená! :-)

Poznám, ale nevím, jak se jmenuje.

Až mráz při tom čtení po zádech běhá. Tak poetické a výstižné.

Smoothie si dělám občas asi tak 4x týdně. Používám většinou různé čerstvé bylinky (máta, meduňka nebo petrželová nať) a přidávám třeba jedno jablko či pomeranč.Článek je velmi dobře napsán - všeho moc opravdu škodí.

Hezké téma, sympaticky zpracované. Čím je člověk starší, tím častěji si asi říká, kolik času mu ještě zbývá. Také sbírám citáty, a to již od mlada. Proto vím, že by se jich dalo najít ještě hodně, ale to jistě není účelem vašeho příspěvku. Takže vám přeji čas, tak, jak jsem ho popřála všem na tomto portálu v rubrice Próza/poezie.

Moc zajímavé, brala jsem to nějaký plevel.

Znám, jezdíme tam skoro každý týden na nákupy..nebo na procházky...

Já vím, že taková úschovna kol je v jednom velkém městě od P. :-), snad je to ono?

https://www.i60.cz/clanek/detail/12749/plavecky-ze-by-tip-na-dalsi-modni-prehlidku

Čtvrteční MFDnes si pravidělně kupujeme, učinéme tak i tentokrát a budeme se těšit na článek.

Hanko úžasný článek a video. V Povydří jsem byla na výletě v létě v r. 1978, když jsme šli podél Vydry na Antýgl. Tenkrát tam moc lidí nebylo, moc domů jsme neviděli a žádnou občerstvovnu jsme nepotkali. Byla to úplná divočina, ale překrásná.

Mám ráda chilli papričky, ale nevyhledávám ty nejostřejší​. Mám je ráda hlavně v čerstvém stavu. Ale jsem v rodině a mezi přáteli jediná, až na jednoho kamaráda.

Jsou místa, krásná ,jsem moc ráda, že se o nich dovídám .Ráda bych se do Loučně podívala, ale vše se stihnout nedá.

Architekti Fellner a Helmer.

Přeji Vám abyste našla spřízněnou duši a cesta před Vámi byla dlouhá. A hlavně hezká. Nehledejte však to, co už je pryč. Hledejte nový začátek.

Úsměvný článek. Napadlo mě "má hlavu jen na čepici, jsi hlavička otevřená," a uvidíme jestli mi ta moje hlava ještě něco přinese.

Helenko, krásná nápověda od Tebe, mám to dneska hned.... V tom místě, kde není mokro a není to nahoře, ale v Matičce studovala dcera a dodnes tam na fakultě i pracuje :-)

I když to, co se týče sluníčka, nebyl pro řadu lidí máj podle přání, tak ve skutečnosti to byl máj se vším všudy, jak jste to svým obvyklým způsobem krásně vystihla.

Jarmilko, není nic lepšího než takováto věcná reakce na debatu o hippies, která se rozpoutala na chatu. Sama také ráda vycházím z fakt. A souhlasím s informací, že se někdejší hippies často stěhovali z Ameriky do jiných, pro ně přírodnějších končin. Když jsem byla v r. 2004 na ostrově Rhodos a chtěla jet od nás z Afandou Beach do hlavního města, musela jsem jít kus cesty na zastávku spoje Lindos - Rhodos. Když jsem k té zastávce na silnici v otevřené krajině přišla, čekal tam starší muž atypického a neřeckého vzhledu, v pestré košili s velkou červenou květinou za uchem. Dal se se mnou do řeči (německy, asi myslel, že jsem Němka), napřed o tamních autobusech, jak jezdí nepravidelně a nestaví, ale pak právě začal o hippies, že jede na sraz, který mají jednou měsíčně vždy v neděli. Vzpomínám si, že i na Krétě, dole na jihu v Matale, byly skalní jeskyňky, o nichž nám říkali, že tam bydleli hippies. Díky za článek.

Pane Ivane, od roku 1990 jsem až do letošního března pracovala ve Vojenském ústředním archivu. Vaše vyprávění mi připomnělo jednoho mladého muže z oddělení pro válečné veterány MO, který k nám chodil studovat. Byl to asi 21letý mladík, profesní začátečník. Když jsem utrpěla úraz bérce a před ním si stěžovala, že mi to nikdo kloudně neléčí (v rámci zdrav. obvodu), řekl, že mi něco zařídí. Za pár dní jsem dostala předvolání na vyšetření do Ústavu leteckého zdravotnictví, jako kdybych byla nějaká VIP pacientka. Pak jsem tam zaslechla, jak se lékař ptal po straně sestry: A kdo sem dostal tu paní? No, přece ten mladý kluk, jak sem přišel a hned chtěl....... Později jsem se o něm z vyprávění dověděla, že jel s kolegyněmi někam mimo Prahu cosi pracovně vyřídit a suverénně jim vymohl služební auto i se šoférem, který jinak vozil snad jen ministra a jeho náměstky. Byl to borec!!