Mám to, místo je známé jednou bitvou poblíž.

Že by byl někdo starší v džínách směšný, tak to bych nikdy neřekla. K takovému hodnocení se nabízejí občas jiné typy oblečení. Džíny se nosí určitě proto, že jsou praktické, celkem pohodlné a nepotřebují žádnou mimořádnou péči, hlavně neustálé žehlení. A dobře se zkombinují s vrchním oblečením. Důležitý je ovšem střih. Osobně jsem ráda, že se mezi mně nepadnoucí bokovky vrátil i vyšší sed. Jednu dobu nebyly k sehnání jiné kalhoty, než pod pupík. Ty pak nosily všechny ženy a některým z nich zatraceně nesedly.

Nadi, udělali jste si krásný výlet, Tvé povídání je zajímavé a fotky nádherné. :-)

Hezky napsané. Jano, na profilu nemáte udaný věk, ale vzhledem k tomu, kde jste a co děláte, budete trochu jiná věková skupina. Pokud se mýlím, tak se omlouvám. V každém případě vás obdivuji, asi bych to dělat nemohla.

Našel. Do Německa blízko.

Prima nápověda, ale na jaře tam nic nebudu měřit☺.

Moc pěkně jste ji představila. Líbí se mi, nevoní mi, nechutná mi, ale kvůli krku s ní kamarádím.

To se nedivím, že se Ti to líbilo. Vůbec nemám představu, kolik dětí chodí dnes ještě do uměleckých škol.

Ačkoliv jsem vyrůstala a stravovala se doma, tak škubánky jsme měli také často, protože to asi bylo dost levné. Nelezly do krku, měla jsem z nich ráda jen ten omaštěný ocukrovaný mák. Maminka, aby nás nějak pro ně získala, nám z nich vždycky vytvarovala nějaká zvířata, nejsnadněji myš. Když jsem pak začala chodit do školní jídelny, tak tam vařila moje teta a ta mi vždycky dala obrovský nášup, abych nebyla hubená. To bylo utrpení. Ve dveřích stál jeden z nejpřísnějších kantorů a vracel nás, když jsme nesli nedojedené jídlo do zbytků. Nebyla jsem rozmazlená, ale celkově jsem tehdy jedla minimálně.

Zuzko, já jsem si prvně zapálila někdy okolo třiceti, z podobných důvodů. Manžel kuřàk, kolegové v práci kuřáci. Ale, kouřila jsem jednu denně před spaním!! Nikdo by ne věřil, že se tento " rituál " stal časem návykem. A silným!! Když mi manžel před odchodem do práce zapomněl nechat tu jednu na poličce, byla jsem schopná zazvonit na souseda. Sama jsem si cigarety nikdy nekoupila. Měla jsem na sebe zlost, protože i po té jedné jsem ráno kašlala. Kdybych si zapálila během dne, motala by se mi hned hlava. Několikrát jsem se snažila přestat, teprve když se mi jednou večer po popotáhnutích zamotala hlava a rozbušilo srdce, bylo rozhodnuto. Od té doby konec. Jelikož jsem díky této zkušenosti poznala, co to je návyk a jak se s ním těžko bojuje, byla jsem při práci s mladistvými v ústavu k jejich závislosti více chápající.

Na Svaté Hoře jsem byla kdysi v létě 1973 během letního kurzu pro němčináře v Rakovníku. Takovou oslnivou nádheru jsem nikdy před tím neviděla. Bylo tam i plno cizinců, i když to bylo za totality. Hezký výlet a hezké vyprávění se snímky.

Další slibná nabídka výletu, snad i pro nás v době srazu??

Jestliže každý Čech zkonzumuje ročně 5 kg másla, tak já se na tom podílím takřka nulově. Osobně užívám jen olivový olej. Uznávám, že některé máslo je velmi chutné (zatímco jiné nepoživatelné), ale já ho nemusím. Jen bych si dovolila poznámku k úvodu, že čerstvé máslo bývá jediným tukem, který snášejí pacienti při určitých onemocněních. Podle informací a částečně i zkušenosti vím, že se v těchto případech nejlépe snáší lněný olej.

No prosím.... Kdybych si býval vzal nějakou semetriku, mohl jsem být hubený...

Zní to časově až neuvěřitelně, ale letecká doprava je přece jen jiná než silniční nebo železniční, tam se ty vzdálenosti najednou zmenší na minimum. Vzpomněla jsem si, že nedávno jsme vedli debatu s naším domovníkem v jižních Čechách, že dopravní letadlo směřující do Prahy už tam zahájí klesání na přistání. A já to jedu domů 3 hodiny. :-D Pěkné vyprávění, doufám, že máte další. Vojenské letectví mě zajímá.

To jsou opravdu dobré praktické rady. Nejhorší jsou ti, kteří se jedou vyykoupat a psa nechají na parkovišti v uzamčeném autě. To je surovost, ale opravdu jsem jeden případ před lety zažila.

Vekmi rychle nalezeno. Název jako obec pod ní.

Našla jsem, nápověda dobrá. Nebyla jsem tam, znám jenom z dětství písničku o zámku.

Super postava , za Linkou se jezdilo do Göteborgu.A našich babiček a maminek touha tam nakupovat..... Moc se mi tyto vzpomínky líbí.... Mlíčňák a Ovocný bar- naše mládí...

Vždy město přetéká a tak tento termín pro mne není. Vše plné.