Jarmilko, tak krásně jste vybásnila svítání!

Konečně článek o Rusku, kde se nepíše jen negativně a o separatistech. Ano, Rusko je zajímavá země se spoustou památek a oplývá bohatstvím. Je to veliká země s klady i zápory jako kdekoliv jinde. Jsem ráda, že jsem si o tom přečetla ve vašem článku. Nikdy jsem v Rusku nebyla, ale navštívit jeho památky stojí určitě zato. Díky, pane Žižko.

My jsme se tu "na jihu" poradily s Marcelou a většinu tipuje ona, já jsem bez fantazie. Tedy - fototapeta , drátěnka na nádobí, část nějaké exotické rostliny, ptačí pero, skleněná výplň dveří, prostředek květu kopretiny či podobné.

Pobavila jsem se.Co bych dala za takového dědu.Vůbec by mi nevadilo,že jsem "ten zlý".Ale jsem na hlídání sama,tak se snažím kluky taky občas nějakou blbostí potěšit.Ale čím jsem starší,jde to hůř.Budu se těšit na další zážitky.

V blízkosti Jantarové stezky je půl republiky :-) Našel jsem to ostudně náhodným způsobem.

Líbí, líbí...Teď zrovna nenacházím ta správná slova, ale jsem nadšená. Lehce zapamatovatelná melodie i slova, brzy si ji budu broukat i tichounce pozpěvovat. Díky, Lubomíre a Zuzko. Hezky mi začal den. **************

Mladý senior. To je téma tohoto týdne. Cítíte se být mladým seniorem? Jak se to projevuje? Jak trávíte nejčastěji svůj čas, jaké aktivity máte nejraději? Napište vlastní příspěvek (článek) na téma Mladý senior. Ten nejzajímavější oceníme malým dárkem.

Pokaždé když jedeme do Lužné na mašinky a míjíme odbočku ke kounickým řadám, tak si říkám, že bych se tam chtěla podívat. A ještě jsem tam nebyla. Zatím.

Blahopřeji vítězům a obdivuji jejich správné typy. Není to jen o náhodě a štěstí, ale i o znalostech.

Aničko, věřím, že to byl krásný zážitek. Já, která jsem letěla x-krát letadlem, bych asi do balonu nevlezla a tím pádem nic z výšky nenafotografovala.

Asi se vylíhne mol ...

Střepy se konečně do dálky rozletí a my se těšíme na lásku na třetí.

Blízkost milovaného člověka je sama o sobě darem. Je to krásná báseň.

Ukázka, kterou mohu potvrdit z rodiny. Před pár dny zemřel můj bratranec. Vážil přes sto kilo a měl sotva 165 výšku. Neustále pojídal sušenky se zmrzlinou, a jeho partnerka mu je poctivě kupovala, protože je vyžadoval. Už jednou měl infarkt a v nemocnici zhubl o 10 kg. Po několika měsících doma je zase přibral a ještě více. Nechodili na procházky a když jsme si volali, snažila jsem se ho přesvědčit, ať to nějak řeší, místo sladkého ať si dělá k večeři jen saláty a chodí alespoň do parků na delší procházky, ať jde k lékaři a poradí se. Marně, nedávno se mu prý udělalo špatně, ale nechtěl k lékaři, že to přejde. Měl strach, že ho bude nutit ke zhubnutí. A takhle smutně to dopadlo.

Našla jsem podle rozhledny.

Ještě nejsem tak daleko a nenacházím věci na svém místě...

Ještě jednou vás mezi námi vítám a přeji, ať se tu cítíte dobře i bez titulů.

Smrt je třeba mít na zřeteli stále. Budeme-li se i nadále tvářit, že se nás to netýká, budeme jí zasaženi mnohem víc. A že nějakým způsobem budeme, je nade vši pochybnost.

Je dobré to vědět, i když v praxi to někdy vypadá trochu jinak.

Děkuji za krásnou fotoreportáž. Tak pěkné louky jsou ještě v pohraničí, kde je ještě nestačila naše uspěchaná doba zničit. Připomínají mi dětství, také jsem chodila takovou voňavou loukou, hned za sadem.