Aničko, hezké vyprávění a pokud ty fotky fotil 8.letý vnuk, tak má talent po babičce i po dědovi. Fotky jsou nádherné :-)

Soničko moc hezké vyprávění i fotky

Bohužel s podobnou češtinou se setkávám v bakalářských pracích. Ještě, že mají vedoucí/ho práce, který/á jim to opraví. Bohužel se studenti, kteří měli z češtiny 4 u maturity dostanou až do třetího ročníku na soukromé VŠ a k získání titulu bakaláře.

Dámy a pánové, plňte si sny :-) Já si je jeden z nich splnila právě tímhle výletem do Alp. Za prvé jsem zjistila, že jsem v mnohem lepší kondici, než jsem sama tušila, a za druhé - při diskuzi mi jedna z dam říkala - no jasně, ty jsi přece ještě mladá - a pak vyšlo najevo, že jsem o čtyři roky starší, než ona. No - neberte to :-)

Zažila jsem podobnou situaci v r. 1977 kdy mne doktor poslal rovnou do nemocnice na infekční oddělení se žloutenkou - šedá budova v Motole. Byl to šok, vzpomněla jsem si na knihu Betty Mc Donald "Co život dal a vzal". Tenkrát jsem na sanitu čekala asi hodinu a saniťáci se dali přemluvit, aby se mnou zajeli domů pro nejnutnější věci - v balení jsem měla zkušenosti, když jsem jela do nemocnice s babičkou. Jaký byl můj šok, když jsem si mohla k sobě vzít jenom doklady, peněženku a kartáček na zuby. Všechno ostatní bylo erární. Tenkrát nebyly mobily a byl problém jak dát vědět, že jsem v nemocnici. Byla jsem na pětilůžáku a pacientky mi poradily, kdy je vhodné jít telefonovat do automatu na chodbě (to se nesmělo), aby mi sestry nevyhubovaly. Ráno nás budily už v 5 hodin, to začali uklízet, převlékat postele, noční sestry předávaly pokoje v 6 denním sestrám, dále to bylo podobné. S příbuznými jsme mohly mluvit pouze z okna, mohli nám něco přinést a nechat to u vrátné, která to po návštěvách roznášela. Obden chodil po pokojích zřízenec, který nám dělal nákupy (mýdla, toaletní papír, ovoce apod.), my mu dávali peníze a nikomu nevadilo, že to neprošlo dezinfekcí, byli jsme pohromadě áčkaři a béčkaři - já byla béčko. Nadstandard nebyl. Strávila jsem tam 10 týdnů, když mně propustili, odvezl mně táta domů, sanitku jsem nechtěla. Měla jsem pak ještě několik pobytů v nemocnici, ale proti infekčnímu to byla brnkačka.

Janino, moc pěkně napsané. Je to že života a vím jaké to je, když je v rodině alkoholik. Bohužel jsem v tom vyrůstala, takže rozvod byl ten správně udělaný krok. Nesouhlasím s vámi ale v jednom. Na stáří není, aspoň já tok tak vidím, nic krásného. Ale jinak jsem ráda na světě.

Zrovna jsem si říkala, že už asi nikam do ciziny nepojedu a podívám se u nás doma. Ta Tvoje úplně obyčejná dovolená by se mi moc líbila.

Eleno, to je paráda! Má to ta příroda dobře zařízené.

Někteří známí líčili dost mizernou situaci na Podkarpatské Rusi. Není se čemu divit, když tam asi někdejší sovětská vláda moc neinvestovala. Věřím ale, že tam jsou lidé dobří a řada památek.

Podobné dětské výroky neznám, ale sama jsem se pobavila. Díky.

Název temnoplodec jsem nikdy neslyšela, zato arónii jsem si koupila jako rostlinnou tinkturu a užívám ji po kapkách. Jinak se k ní bohužel nedopracuji, takže marmeláda nebude. Ale díky za informaci!!

Já poznávám snad jen nové koření. A poslední - starý list? Jdu se kouknout na rozpuštění. A basta!

Tam bude dobrot! Zaměřím se na ty české, poctivé, domácí dobroty.

Dobrý den, se zájmem jsem shlédla několik dílů pořadu "Ostříháno". Zde bylo jednoznačně vidět na jak nízké úrovni jsou služby v běžných kadeřnictvích zde. Hrůza. Nejen že kadeřník neumí kvalitně ostříhat, ale ani správně naředit a nanést barvu, natož podle tvaru obličeje a kvality vlasů poradit zákaznici slušivý účes.

Dobře napsáno. Martulinka ... :-) Vítejte na i60.cz

Bohužel,takhle už si děti neumí hrát.Nebo jo?

Řez - řezbář, div - dívčí - dívčina, hra - hraboš, kus - kuskus, led - lední - lednice, šle - šlehač - šlehačka. Je to zábavné, ale na víc už nemám čas. :-)

Velice užitečný článek. Moje odpověď zní: nevím. Samozřejmě jsem se snažila základy první pomoci naučit. Teoreticky tedy něco vím, ale netuším, jak bych se zachovala v praxi. Jestli bych třeba nezazmatkovala. Záchranku mám v mobilu na prvním místě.

Článek mě moc potěšil, i mně se Puerto de la Cruz a Tenerife moc líbilo. Ani se mi nechce věřit, že už to je 11let.

Milá Helenko, Tvá hezká povídka mi přímo mluví z duše, moc za ni děkuji. Také jsme schovávali vypadané první zoubky a s něčím sladkým k nám také létala Zoubková víla. Myslím si ale, že ta Mýdlová víla je přece jen nejlepší, nejzdravější a také nejštědřejší...