Vaši podnikavost chválím. Věřím, že máte hodně o čem vyprávět. Já sama se k vydání své knížky (veršů) nedokopu. :-)

Krásně poetický úvod k blížícímu se podzimu, který mám z celého roku nejraději.

Našééél. Já pro ten sever mám slabost.... :-)

Poznávám, líbí se mi. Při přestupu může pršet a vůbec to nevadí.

Někdy mi připadá, že čím víc člověk myslí na pochmurné věci, tím víc si je přitahuje. Tento rok, i když pro mě v některém ohledu není zvlášť veselý, mi nijak podivný nepřipadá, a to přeji i Vám.

To by bylo něco pro Evku Mužici nebo pro Soňu a jejich miláčky. :-)

Za fotografie, které dobře doplňují můj předchozí článek, děkuji.

Zdenku, historka je teď humorná, ale tehdy to opravdu zřejmě k smíchu nebylo :-)

Nejhloupejsi zakon o neopomenutelnych dedicich.Jako malolety neopomenute;ny dedic ,prosim ano.Ale dospely neopmenutelny dedic ?,proc? .Po rozvodu bylo dcere 20 roku. Nepomahala mi z mym podnkanim ,ziskal jsem nejaky majetek od te doby a ted mam pamatovat na ni , a mit starosti ci bude v zaveti a ci ne?Chore a nesmlslne .V tomto je taky zakon jen paskvil a nedomysleny .

S napětím jsem četla až do konce a tam jsem zjistila, že vaše vaření hruškového džemu dopadlo stejně jak to moje. :-) Vařila jsem jí před třemi lety, jen s tím rozdílem,cze já jsem hrušky musela koupit. Výsledek byl úplně stejný. Ještě je jedna sklenička té nahnědlé břečky ve špajzce, ani po takové době se z ní džem nestal. Konec čekání zamíchám s džemem nedžemem otruby slepicím.

Chcete mě? sledujeme pravidelně. Líbí se nám reportáže předcházející nabídce pejsků a kočiček, z nichž si pak vybíráme ty podle nás nejhezčí. Je vidět, že paní Kubišová i pan Srstka mají ke zvířátkům moc hezký vztah. Budeme rádi, když nás budou svým pořadem ještě dlouho provázet.

:-)

byla jsem v tom městě před 50 lety, tak si kostel nepamatuji, našla jsem rychle.

To o čem, Františku, píšete, opravdu důvěrně znám, chmelnice tenkrát byly všude. Ale určitě jsem moc nejásala, když jsem tam musela jít. Na druhou stranu musím přiznat, že jako studentka to už bylo lepší. Dnešní študáci už to neznají, hlavně proto, že těch chmelnic už tolik není.

Mně pomohl rok povýšení na město, takže už vím.

Ti vysmátí senioři na kolech jsou asi v pohodě. Já ale raději zůstanu u toho svého "normálního" kola. Ležet pak můžu v posteli.

Moc hezký kout a hezké povídání o něm. Donutilo mi to najít si ho na mapě. I když mě navedla Rokytka do Jizerských hor.

Tak tohle bude problém asi všude. U nás v Ústí se s tím taky občas setkám, ale není to naštěstí tak často, jako na rovince v HK.

Opět krásné verše. Dík Zuzanko.

Myslím,že právě já patřím do této skupiny.Ale domnívám se,že kdybych měla vėtší dostatek času třeba na sebe než na jiné,cítila bych se ješté unavenější.