Ano, ano, ano. Jsem na tom stejně, mluvím doma s kytkama, s radiem, s televizí. Už nemám ani kočičku, s tou jsem si povídala o všem a ona o to stála, to bylo na ní vidět. Opravdu mám ráda samotu, ale když je něčeho moc...

Skutečně - temná minulost a její skutky zanechaly dlouho hořkou příchuť na všem, co s ní souviselo, i na věcech neživých.

Vím, že jeden kolega takto sledoval letadlo, s nímž letěla dcera na dovolenou, ale pro mě by to byly docela nervy. Ale líbilo se mi, když v letadle, v němž jsem byla jako pasažérka, se průběžně ukazovalo, kde se právě nacházíme, a různé technické parametry.

Moje kočka tohle určitě neví. Jinak by přece neloudila třeba meloun :)

Láskyplná...

U nás se tomu říká "vyčůranost".

Františku, svatá pravda. I když mnohdy nejde o zlý úmysl, následky mohou být nebezpečné. A to neplatí pochopitelně jen mezi dětmi. Můj vnuk před čtrnácti dny hopsal s kamarády na trampolině. Jeden z těch větších kluků ty druhé dva jen tak z blbosti srazil hlavami k sobě. Honzík skončil na chirurgii s ošklivě naraženým nosem, hrozila zlomenina nějakých kůstek... vytrpěl si své, ovšem nevím, zda to toho původce poučilo.... Všichni rodiče seděli vedle , nic se s tím dělat nedalo..

Helenko, Ty se vyblbneš - postel - po ??? Pokrm - po krmi? Pořadač - po řadě?

Děkujeme, paní Věrko, za pozvání. Takové kavárničky bývají nejkrásnější :-)

Až se producentům chladniček na víno podaří odpoutat od kompresorového chladícího systému, začnu se zajímat... Chladnička na víno by byla skvělá věc, kdyby nebyla tak hlučná. V obytné místnosti (kde ji chci mít po ruce) ten přístroj spolehlivě zabije komorní atmosferu. Naliju sklenky, pustím potichu něco pomalého, přivřu oči..... a v tom.... ZZZZZZZZZZZ ZZZZZ....., do pěkného večera se zapojí 40db chladícího systému. Umísťovat vinotéku kamsi na chodbu, do sklepa, prostě tak daleko aby nebyla slyšet pro mne nemá smysl.

Sekaná, drátěnka na nádobí, druky u něčeho, karbanátky, zip, libové maso nebo šunka.

Jitko, to je moc hezký, citlivý postřeh.

A to není špatné, takový úklid v alkoholovém opojení. Je hezké, probudit se do uklizeného bytu a to v kteroukoliv hodinu. To vám fandím.

Od mládí jsem byla štíhlá. V jídle jsem se nemusela omezovat. Ve 42 letech jsem přestala kouřit a přibrala jsem. Asi za tři měsíce jsem byla na původní váze. Za pár let jsem začala užívat hormony. Přidaly se stresy v zaměstnání a s maminkou. Duši jsem léčila hlavně větším množstvím své oblíbené hořké čokolády. Váha šla nahoru. Dlouho jsem tomu nevěnovala pozornost, majíc jiné starosti. Jen jsem si pořídila větší oblečení; na hubnutí jsem neměla sílu. Pak jsem přestala užívat hormony. Odešla jsem do důchodu – dobrovolně o dva roky dřív. Maminka musela do DS. Život se mi zklidnil a já jsem postupně začala snižovat konzumaci sladkého. Asi po roce jsem se dostala na „ideální“ váhu; jsem zase štíhlá. Jen už se hlídám, abych nepřibrala.

Napsala jste to moc hezky. Svůj věk vnímám velmi podobně.

Tam jsem byla v roce 1973 ... V Aši o něco později. Zbyly nostalgické vzpomínky.

Já jsem ho fakt brala, ale to se nijak nedral do politiky. V tomto článku je mi protivný.

Máme podobný případ v našem domě. Je to velmi těžké, jak pomoci, když ten kterého se to týká, pomoc odmítá? Možná v článku mohly být uvedeny telefonické kontakty na linky pomocí (Život 90). Třeba by to někomu pomohlo, dodalo odvahu.

Hanko, to je velice zajímavý a kvalitní rozhovor, který zároveň vypovídá i o kvalitě zlínských módních přehlídek, na nichž máš velkou zásluhu. Díky.

Máte pravdu v tom, že většinou muži po letech vzpomínají na vojnu rádi, i když v době povinné vojenské služby na ni dost nadávali. Ano, vynecháváme, jak jste to nazval, ty uzlíčky!